Slovesa

Slovesa

Slovesa plnovýznamová a neplnovýznamová

Podle významu slovesa rozlišujeme:

a) slovesa plnovýznamová (dějová) – mají samostatný věcný význam i významy
mluvnické. Tato slovesa můžeme dále rozdělit na:

– slovesa předmětová (valenční) – potřebují vždy doplnění nějakým předmětem, např. koupit ovoce, docílit opaku, poslat dopis,…
Pozn.: valence = schopnost slovesa vázat na sebe předmět/y

– slovesa bezpředmětová – nepotřebují doplnění předmětem, např. stát,
sedět, jít, zešedivět, zestárnout,…

b) slovesa neplnovýznamová (pomocná) – sama nemají plný věcný význam a potřebují doplnit jiným plnovýznamovým slovesem.
Tato slovesa můžeme dále rozdělit na:

– slovesa způsobová – mít (povinnost), muset, moci, smět, chtít,
např. má se učit, musíme pracovat, mohu vstoupit, smím se zeptat,
chtěli bychom pomoci,…

– slovesa fázová – označují různé fáze děje – začít, začínat, přestat, přestávat,
např. přestaň plakat, začněte se učit,…
Způsobová a fázová slovesa lze v slovesném tvaru kombinovat,
např. musíte se začít učit, měl by ses přestat litovat,…

slovesa pomocnábýt, mít – jejich pomocí se tvoří slovesné tvary složené,
např. byl bych zavolal, máme zaseto, mají vymalováno, budu žehlit,
plakal jsem, byl bych býval přišel,…

– slovesa sponová – spojují jmenný přísudek s podmětem – být, bývat, stát se,
stávat se, např. Honze je sportovec, bratr se stal lékařem, babička je
zdravá, řeky byly čisté,…
Pozn.: Za sponové sloveso můžeme někdy považovat i sloveso mít,
např. mladý výtvarník má úspěch, vedoucího máme sympatického,…

Slovesné tvary jednoduché a složené, zvratná slovesa

Podle formy rozlišujeme:

1. slovesné tvary jednoduché – vyjadřují všechny mluvnické kategorie tvarem jednoho
slovesa, např. měřit, měřím, naměříme, měř,…
2. slovesné tvary složené – vyjadřují mluvnické kategorie více slovy, např. budu měřit,
měřil jsem, je naměřeno, měřil bych, byl bych měřil,…
3. zvratná slovesa – zvratné podoba slovesa je slovesný tvar složený z významového slovesa a zvratného zájmena se/si, např. mýt se (tj. sebe), koupím si
(tj. sobě)
– některá slovesa existují pouze ve zvratné podobě a tvary těchto
sloves považujeme za slovesné tvary jednoduché (viz bod 1.),
např. smát se, bát se, nadít se, dotknout se, …

Mluvnické kategorie sloves

U sloves rozlišujeme tyto mluvnické kategorie:

osoba (1.os., 2.os., 3.os.)
číslo (jednotné, množné)
čas (minulý, přítomný, budoucí)
způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací)
rod (činný, trpný)
vid (dokonavý, nedokonavý)
třída (5 tříd)
vzor (každá třída má svoje vzory)

Osoba a číslo

– osoba a číslo jsou kategoriemi shodovými – vyjadřují spjení podmětu a slovesa v přísudku
(např. Jana psala.)
– u sloves určujeme trojí osobu a dvojí číslo – jednotné a množné:

číslo:    jednotné a množné

osoby: 1.os.    já my – vyjadřuje děj, který se týká mluvčího

   2.os.   ty vy – mluvčí se obrací na adresáta

   3.os.   on (chlapec),  oni (chlapci)   – vyjadřuje děj, který se netýká mluvčího ani adresáta
ona (dívka), ony (dívky)
ono (kuře), ona (kuřata)

Tvoření slovesných tvarů
– slovesné tvary se tvoří od tzv. slovesných kmenů:

kmen přítomný – získáme tak, že utvoříme tvar 3.os.jed.č.přít.č.ozn.zp. a odtrhneme
od něj koncovku, např.:
(on) měř-í, ukryj-e, zpív-á,… tj. kmen přítomný měř-, ukryj-, zpív-

Z kmene přítomného tvoříme:

– oznamovací způsob času přítomného
– rozkazovací způsob
– přechodník přítomný
kmen minulý – získáme tak, že oddělíme koncovku od příčestí minulého (l-ového),
např.:měři-l, ukry-la, zpíva-lo, měři-li, ukry-ly, zpíva-la,… tj. kmen
minulý měři-, ukry-, zpíva

Z kmene minulého tvoříme:

– infinitiv
– příčestí minulé (minulý čas, podmiň.zp.přít. i min.)
– příčestí trpné (opisné tvary trpného rodu)
– přechodník minulý

Způsob a čas
– slovesa mají trojí způsob:

– oznamovací
– rozkazovací
– podmiňovací

1. způsob oznamovací – vyjadřuje děj, který je reálný, a to v minulosti, přítomnosti
a budoucnosti – je to jediný slovesný způsob, kde vlastně rozlišujeme
kategorii času:

a) čas přítomný – vyjadřuje děj, který se odehrává v přítomnosti, v okamžiku promluvy

– přítomné tvary se tvoří trojími koncovkami – tyto koncovky
jsou vždy měkké:

číslo: jednotné a množné

Osoby:

Jednotné:

1.os. -u (-i), -ím, -ám
nesu (píši), vařím, volám

2.os.-eš, -íš, -áš
neseš, vaříš, voláš

3.os. -e, -í, -á
nese, vaří, volá

Množné:

1.os.-eme, -íme, -áme
neseme, vaříme, voláme

2.os.-ete, -íte, -áte
nesete, vaříte, voláte

3.os.-ou (-í), -ejí (-í), -ají
nesou (píšou, píší), vaří
(umí, umějí), volají

b) čas minulý – vyjadřuje děj, který se odehrál v minulosti, před okamžikem promluvy
– minulý čas se tvoří slovesnými tvary složenými – tvoří je
příčestí minulé (l-ové) + tvar slovesa být
(např. běžel jsem, spal jsi, jeli jsme, stáli jste)
– ve 3.os.jed.č. se tvar slovesa být vypouští
(např. on křičel, oni pracovali)

c) čas budoucí – vyjadřuje děj, který se uskuteční nebo bude ukončen
v budoucnosti, po okamžiku promluvy
– budoucí čas se tvoří různě podle vidu:

a) slovesa dokonavá – vyjadřují budoucí děj:
tvary přítomného času
(např. zavolám, napíšu, přečtu, uvidím,…)

b) slovesa nedokonavá – vyjadřují budoucí děj:
tvar bud. času slovesa být + infinitiv slovesa
(např. budu volat, budeš psát, bude číst,…)
– někdy můžeme budoucí čas vyjádřit pomocí předpony po-/pů– (např. poletím, půjdu,…)

2. způsob rozkazovací – vyjadřuje výzvu, rozkaz, zákaz, pokyn, prosbu, vybídnutí, pobídku apod. U rozkazovacího způsobu neurčujeme kategorii času.
Existuje pouze ve třech tvarech, a to v těchto osobách:

2.os.jed.č. řekni! počkej! lež!
1.os.mn.č. řekněme! počkejme! ležme!
2.os.mn.č. řekněte! počkejte! ležte!

Tvoření tvarů rozkazovacího způsobu:

2.os.jed.č.
tvoří se z kmene přítomného, tj. oddělením koncovky přít.času ve 3.os.jed.č., např.:
(on) řekn-e, počk-á, lež-í,
a přidáním zakončení
-i řekni! ,spi! ,nelži!,…
-ej počkej!, šeptej!, vyprávěj!,…
– 0 lež!, běž!, nos!,…
(tzv. nulové zakončení)

1.os.mn.č. tvoří se z 2.os.jed.č.rozk.zp. přidáním zakončení
-me:  řekněme! POZOR! změna i – ě
(řekni! X řekněme!)
počkejme!
ležme!

2.os.mn.č. tvoří se z 2.os.jed.č.rozk.zp.přidáním zakončení
-te: řekněte!  POZOR! změna i – ě
(řekni! X řekněte!)
počkejte!
ležte!

3. způsob podmiňovací – vyjadřuje děj možný nebo děj, který se může uskutečnit
za určité podmínky. U podmiňovacího způsobu neurčujeme kategorii
času. Existují dva druhy podmiňovacího způsobu:

a) podmiňovací způsob přítomný

číslo jednotné:

1.os. četl bych, těšil bych se
2.os. četl bys, těšil by ses
3.os. četl/a/o by, těšil/a/o by se

číslo množné:

1.os. četli bychom, tešili bychom se
2.os. četli byste, těšili byste se
3.os četli/y/a by, těšili/y/a by se

b) podmiňovací způsob minulý

číslo jednotné
1. byl bych (býval) četl, byl bych se (býval) těšil
2. byl bys (býval) četl , byl by ses (býval) těšil
3. byl/a/o by (býval/a/o) četl/a/o , byl/a/o by se (býval/a/o) těšil/a/o

číslo množné:

1.byli bychom (bývali) četli, byli byste se (bývali) těšili
2.byli byste (bývali) četli, byli byste se (bývali) těšili
3.byli/y/a by (bývali/y/a) četli/y/a, byli/y/a by (bývali/y/a) četli/y/a

Slovesný rod

Slovesný rod – vyjadřuje vztah mezi původcem děje (vyjádřeného slovesem) a podmětem. Podle tohoto vztahu rozlišujeme rod činný a rod trpný:

a) rod činný – sloveso je v rodě činném, pokud děj nebo činnost (které jsou vyjádřeny
slovesem) vykonává sám podmět, tj. původcem děje je podmět, např.:

Učitel zkouší žáka.
podmět (učitel) je původcem děje (zkouší)

Projektant stavby navrhl změny v plánech.
podmět (projektant) je původcem děje (navrhl)

b) rod trpný – sloveso je v rodě trpném, pokud děj nebo činnost (které jsou vyjádřeny slovesem) vykonává někdo jiný než podmět, např.:

Žák je zkoušen učitelem.
podmět (žák) není původcem děje (je zkoušen) – původce děje je
předmět věty (učitel)

Změny v plánech byly navrženy projektantem stavby.
podmět (změny) není původcem děje (byly navrženy) – původcem
děje je předmět věty (projektant)

Způsoby tvoření trpného rodu – trpný rod se tvoří jen od sloves předmětových:

– opisným tvarem trpným – tj. tvar slovesa být + příčestí trpné dějového slovesa
Např.: byl jsem/jsem/budu + léčen/ukryt/vyloučen/…

– zvratnou podobou slovesa – tj. tvar 3.os.jed. i mn.č. rodu činného + zvratné se
Např.: vysílá/hraje/… + se
vysílají/hrají/… + se

Knihy jsou půjčovány každý den. – Knihy se půjčují každý den.
Přehrady byly stavěny na velkých řekách. – Přehrady se stavěly na velkých řekách.

Poznámka:
Pokud můžeme vytvořit trpný rod oběma způsoby, dáváme přednost zvratnému
slovesu. Opisný tvar je běžný u sloves dokonavých, např. Peníze budou vám budou
zaslány na účet. Přednáška byla zakončena dokumentárním filmem.

Slovesný vid
– vyjadřuje skutečnost, že sloveso má dvě (někdy tři) podoby se stejným věcným významem,
které se liší ukončenosti nebo neukončenosti děje
– slovesa podle ukončenosti nebo neukončenosti děje rozdělujeme na:

a) slovesa nedokonavá – vyjadřují děj, který trvá nebo bude trvat, děj neukončený,
probíhající, neohraničený.
Tato slovesa tvoří všechny 3 časy:
Např.: zdobit, číst, hrát
čas minulý: zdobil jsem, četl jsem, hrál jsem
čas přítomný: zdobím, čtu, hraji
čas budoucí: budu zdobit, budu číst, budu hrát

b) slovesa dokonavá – vyjadřují děj, který je nějak ohraničený, ukončený.
Tato slovesa tvoří pouze 2 časy:
Např.: nazdobit, přečíst, vyhrát
čas minulý: nazdobil jsem, přečetl jsem, vyhrál jsem
čas budoucí: nazdobím, přečtu(tvary přítomného času), vyhraji

Poznámka: Tvary přítomného času těchto sloves vyjadřují děj, který
není ukončen – děj teprve proběhne, tj. děj budoucí.
Např.:

uvařím – tvar přít. času, ale děj není ukončen,
bude ukončen teprve v budoucnosti
(tj. nemám uvařeno, ale teprve uvařím)

nakreslím – tvar přít. času, ale děj není ukončen,
bude ukončen teprve v budoucnosti
(tj. nemám nakresleno, ale teprve
nakreslím)

– slovesa stejného věcného významu, která se liší jen videm, se označují jako
tzv. vidové dvojice (nebo také vidové protějšky):

sloveso nedokonavé

-připojovat
-házet
-napouštět

sloveso dokonavé

-připojit
-hodit
-napustit

– některá slovesa jsou pouze nedokonavá, např. mít, moci, umět, zdát se, jmenovat se,
klečet, jiná slovesa jsou pouze dokonavá, např. zaslechnout, vybouřit se, zahlédnout, uhodit, nadchnout

Slovesné třídy a vzory

Slovesa rozdělujeme do 5 slovesných tříd. Každá třída má svoje vlastní vzory.
Slovesa se do tříd rozdělují podle zakončení 3.os.jed.č.ozn.zp.času přítomného (tj. co teď on
dělá? – např. čte, zdvihne, žije, bydlí, zpívá)

Slovesné třídy podle zakončení

1.třída:
Zakončení: -e
Vzory: nese, bere, peče, maže, tře

2.třída:
Zakončení: -ne
Vzory: tiskne, mine, začne

3.třída:
Zakončení: -je
Vzory: kryje, kupuje

4.třída:
Zakončení: -í
Vzory: prosí, trpí, sází

5.třída:
Zakončení: -á
Vzory: dělá

Slovesa 1. třídy
POZOR! Před zakončením -e nesmí být n nebo j (jednalo by se o slovesa 2. a 3. třídy).

Vzory tvrdé:

3.os.jed.č.– nese, ber-e
Příčestí minulé: nes-l, bra-l
Infinitiv: nést, brát

Vzory měkké:
3.os.jed.č.-
maž-e, peč-e, tř-e
Příčestí minulé:
maza-l, pek-l, tře-l
Infinitiv: 
mazat, péci (zást.), péct, třít

Poznámky:
– některá slovesa podle vzoru maže zakončená v kmeni přítomném na -ž, -š, -č mají
v 1.os.jed.č. tvary zakončené na -u (např. mažu, češu, pláču) a ve 3.os.mn.č. tvary
zakončené na -ou (např. mažou, češou, pláčou) – tvary zakončené na -i (např. maži,
češi, pláči) jsou považovány za knižní a zastaralé
– některá slovesa zakončená v kmeni přítomném na -p, -b, -m, -v mají přítomné tvary
podle vzorů bere i dělá (např. sypu i sypám, kývu i kývám, zobu i zobám)
– slovesa s přítomným kmenem na (např. může, pomůže) mají v 1.os.jed.č. a ve
3.os.mn.č. tvary mohu,mohou, pomohu, pomohou – tvary můžu, můžou, pomůžu,
pomůžou jsou hovorové, rozkazovací způsob má tvary pomoz, pomozme, pomozte

Slovesa 2. třídy

3.os.jed.č.– tisk-ne, mi-ne, zač-ne
Příčestí minulé: tisk-l, mi-nu-l, zača-l
Infinitiv: tisknout, minout, začít

Poznámky:
– ke vzoru tiskne zařazujeme slovesa, která mají před -ne souhlásku, příčestí minulé
je většinou bez přípony (např. vybledne – vybledl, dopadne – dopadl,
zamítne – zamítl)
– některá slovesa mají v mužském rodě rovněž tvar s -nu– (např. řízl i říznul,
ohlédl se i ohlédnul se, dotkl se i dotknul se)
– ke vzoru mine zařazujeme slovesa, která mají před -ne samohlásku nebo
tzv. slabikotvorné r nebo l
– příčestí minulé je rozšířeno o příponu -nu (např. vane – vanul, klene – klenul,
hrne – hrnul)
– patří sem také slovesa typu hne – hnul, lne – lnul, mne – mnul, usne – usnul
– slovesa typu zapomenout, vzpomenout mají v příčestí minulém tvary zapomněl i
zapomenul, vzpomněl i vzpomenul
– ke vzoru začne zařazujeme slovesa, která mají v příčestí minulém před zakončením -l
ještě vložené -a-
– patří sem i slovesa zakončená ve 3.os.jed.č. na -me (např. počne – počal,
vezme – vzal, přijme – přijal)
– slovesa pne, žne, tne (a slovesa od nich odvozená) a některá slovesa končící na -me
mají dvojtvary (např. napne – napjal i napnul, žne – žal i žnul, tne – ťal i tnul, najme –
najal i najmul)

Slovesa 3. třídy

3.os.jed.č.– kry-je, kupu-je
Příčestí minulé: kry-l, kup-ova-l
Infinitiv: krýt, kupovat

Poznámky:
– ke vzoru kryje patří slovesa, která mají kmen minulý bez přípony (např. pi-l, ry-l, ži-l)
– ke vzoru kupuje patří slovesa, která mají v kmeni minulém příponu -ova (např. děk–ova-l, pohyb-ova-l, potřeb-ova-l)
– u sloves obou vzorů je v 1.os.jed.č. koncovka -i a ve 3.os.mn.č. koncovka –í – tvary
s koncovkami -u/-ou jsou hovorové (např. hraji si/hraju si, hrají si/hrajou si)
– v rozkazovacím způsobu je u obou vzorů před zakončením -j krátká samohláska
(např. ušij, umyj)

Slovesa 4. třídy

3.os.jed.č.– pros-í, trp-í, sáz-í
Rozkazovací způsob: pros!, trp!, sáz-ej!
3.os.mn.č.-pros-í, trp-í, sáz-ejí / sáz-í
Příčestí minulé: prosi-l, trpě-l, sáze-l
Infinitiv: prosit, trpět, sázet

Poznámky:
– ke vzoru prosí zařazujeme slovesa s infinitivem na -it, která mají kmen minulý
zakončený na -i (např. kreslit, zdobit, kosit)
– v rozkazovacím způsobu se nemění koncová souhláska -s-, -z- (např. zavěs, ohlas,
nekaz, pohroz)
– v příčestí trpném se může změnit kmenová souhláska (např. prosit – prošen,
odpustit – odpuštěn, ohlásit – ohlášen)
– některá slovesa mohou mít dvojí tvary (např. očistit – očistěn/očištěn,
zmrazit – zmrazen/zmražen, vyřadit – vyřaděn/vyřazen)
– k rozlišení sloves podle vzorů trpí a sází si musíme utvořit rozkazovací způsob
(např. trp – vzor trpí, sázej – vzor sází)
– ke vzoru trpí patří slovesa s infinitivem na –et/-ět, která mají ve 3.os.mn.č. jen
koncovku (např. oni trpí)
– ke vzoru sází patří slovesa s infinitivem na -et/-ět, která mají ve 3.os.mn.č. dvojí
koncovku -ejí/-í (např. oni sázejí/sází)
– sloveso vidět má rozkazovací způsob viz, vizme, vizte, přechodník přítomný vida,
vidouc, vidouce

Slovesa 5. třídy

3.os.jed.č.- děl-á
Příčestí minulé:děla-l
Infinitiv: dělat

Poznámky:
– podle vzoru dělá mají tvary přítomného času některá slovesa 1. třídy podle vzorů
bere, maže (např. zobu/zobám, dřímu/dřímám, kopu/kopám, kloužu/klouzám,
ořu/orám, češu/česám)
– dvojí tvary jsou i v rozkazovacím způsobu (např. hrab/hrabej, syp/sypej, oř/orej,
češ/česej)

Nepravidelná slovesa

Mezi nepravidelná slovesa patří slovesa, která se odlišují od vzorů 5 slovesných tříd.
Jsou to slovesa být, chtít, jíst a vědět. Mluvnice češtiny řadí do této skupiny také slovesa
vidět, jít a mít.

Sloveso být

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: –přít.času jsem, jsi, je (jest) číslo množné:jsme, jste, jsou

rozkazovací způsob: buď číslo množné:buďme, buďte

budoucí čas: budu, budeš, bude číslo množné:budeme, budete, budou

podmiň.způsob: přítomný byl,-a -o bych, bys, by číslo množné:byli,-y,-a bychom, byste, by

přechodník přítomný: jsa, jsouc číslo množné:jsouce

přechodník minulý: byv, byvši číslo množné:byvše

příčestí minulé (činné): byl, byla, bylo číslo množné:byli, byly, byla

příčestí trpné: (na-, poz-) byt,-a,-o číslo množné:(na-, poz-) byti,-y,-a

Poznámky:
– tvary slovesa být se tvoří od 3 různých kořenů: js- (jes-), bud-, by
– tvarů slovesa být se užívá ve složených slovesných tvarech (např. opustil jsem,
budeme psát)
– ve 2.os.jed.č. bývá místo tvaru jsi pouze -s, které se spojuje s jinými slovy
(např. viděls, tys, ses, sis, čehos, žes)
– tvary podmiňovacího způsobu tvoří se spojkami aby, kdyby jeden výraz
(např. abych, abys, …, kdybychom, kdybyste, …)
– tvar jest se vyskytuje zpravidla ve spojení tj. (to jest)
– v záporu (nejsem, nejsi, …) je ve 3.os.jed.č. tvar není
– tvary dobyde, nabyde, pozbyde, zbyde jsou hovorové

Sloveso chtít

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času chci, chceš, chce číslo množné: chceme, chcete, chtějí/chtí

rozkazovací způsob: chtěj číslo množné: chtějme, chtějte

přechodník přítomný: chtěje/chtě, chtějíc/chtíc číslo množné: chtějíce/chtíce

příčestí minulé (činné): chtěl, chtěla, chtělo číslo množné: chtěli, chtěly, chtěla

příčestí trpné: chtěn, chtěna, chtěno chtěni, číslo množné: chtěny, chtěna

Sloveso jíst

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času jím, jíš, jí číslo množné: jíme, jíte, jedí

rozkazovací způsob: jez číslo množné: jezme, jezte

přechodník přítomný: jeda, jedouc číslo množné: jedouce

přechodník minulý: (vy-)jed, (vy-)jedši číslo množné: (vy-)jedše

příčestí minulé (činné): jedl, jedla, jedlo číslo množné: jedli, jedly, jedla

příčestí trpné: jeden (sněden),-a,-o číslo množné: jedeni (snědeni),-y,-a

Poznámky:
– tvary jezen, snězen, jezeni, snězeni jsou nespisovné

Sloveso vědět

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času vím, víš, ví číslo množné: víme, víte, vědí

rozkazovací způsob: věz číslo množné: vězme, vězte

přechodník přítomný: věda, vědouc číslo množné: vědouce

příčestí minulé (činné): věděl, věděla, vědělo číslo množné: věděli, věděly, věděla

příčestí trpné: (po-)věděn,-a,-o číslo množné: (po-)věděni,-y,-a

Poznámky:
– slovesa odvozená od vědět (povědět, dovědět se, vyzvědět, zvědět) mají tvary stejné
s vědět, jen v přechodníku přítomném jsou tvary jiné: povědě,-íc,-íce, dovědě se …,
vyzvědě …, zvědě …)
– v rozkazovacím způsobu jsou tvary pověz, povězme, povězte, ale dozvěď se …,
vyzvěď …)
– u sloves vypovědět, zapovědět, zodpovědět jsou v příčestí trpném dvojí tvary:
vypověděn/vypovězen, zapověděn/zapovězen, zodpověděn/zodpovězen

Sloveso vidět

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času vidím, vidíš, vidí číslo množné: vidíme, vidíte, vidí

rozkazovací způsob: viz číslo množné: vizme, vizte

přechodník přítomný: vida, vidouc číslo množné: vidouce

přechodník minulý: (u-)viděv, (u-)viděvši číslo množné: (u-)viděvše

příčestí minulé (činné): viděl, viděla, vidělo číslo množné: viděli, viděly, viděla

Sloveso jít

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času jdu, jdeš, jde číslo množné: jdeme, jdete, jdou

budoucí čas: půjdu, půjdeš, půjde číslo množné: půjdeme, půjdete, půjdou

rozkazovací způsob: jdi číslo množné: jděme, jděte

přechodník přítomný: jda, jdouc číslo množné: jdouce

přechodník minulý: (při-)šed, (při-)šedši číslo množné: (při-)šedše

příčestí minulé (činné): šel, šla, šlo číslo množné: šli, šly, šla

Sloveso mít

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času mám, máš, má číslo množné: máme, máte, mají

rozkazovací způsob: měj číslo množné: mějme, mějte

přechodník přítomný: maje, majíc číslo množné: majíce

příčestí minulé (činné): měl, měla, mělo číslo množné: měli, měly, měla

reklama