Románská kultura

Románská kultura

Písemné, malířské, sochařské nebo architektonické památky, které vznikaly přibližně od roku
1000 až do poloviny 13. století v západní a střední Evropě, jsou souhrnně označovány jako
románské. Středověký románský sloh vznikal a vyvíjel se dlouhou dobu, v různých částech
Evropy v různém časovém odstupu, časové vymezení je pouze orientační.
Samotný název připomíná, že západní umělci navazují na umělecký odkaz antického Říma
(Řím = Roma). Území působnosti románského slohu se kryje s rozsahem západořímské říše.

Velký pokrok zaznamenalo zejména stavitelství, které uplatňovalo nové techniky.
Románská architektura se projevila především uplatněním kleneb, které umožňovaly větší stabilitu stavební konstrukce. Nejčastěji používané typy kleneb byly klenby valené nebo křížové.

Ze staveb té doby se v Evropě dochovaly hlavně církevní stavby – chrámy, kostely a kláštery,
z kamenného zdiva se také začínaly stavět knížecí paláce a hrady. Románské stavby se
vyznačovaly silným zdivem, půlkruhovým obloukem, kterým byly zaklenuty portály nebo
okna. Zdivo bývalo zvenku většinou neomítnuté, pravidelně opracované kamenné kvádry
působily majestátně a stavbu zkrášlovaly.
Církevní stavby měly půdorys trojlodní baziliky, jejíž vnitřní prostor byl osvětlován okny
umístěnými v horní části nejvyšší střední lodě. Okna byla kulatého tvaru, zdobnou funkci
plnila také podvojná, případně potrojná okna. Stavby byly zdobeny i dalšími kamenickými
prvky – rosetami, hlavicemi sloupů, obloučkovým vlysem.
Ke vstupu do kostela měly člověka lákat i honosné portály, pomocí plastických sloupků byl
vytvořen tzv. ústupkový portál.

Vedle všeobecně oblíbených bazilik se na našem území objevovaly menší kostelíky s kruhovým půdorysem – tzv. rotundy. K nejznámějším patří rotundy na Řípu, na Vyšehradě nebo rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě, kde se dochovala unikátní vnitřní fresková výzdoba. (na obr.)

Kromě církevních staveb byly i na našem území stavěny kamenné domy, které patřily bohatým kupcům nebo šlechticům. Přes Vltavu byl postaven první kamenný most, kterému se říkalo Juditin. Byla to stavba neobvyklá, protože většina mostů byla stavěna pouze ze dřeva.

V raném středověku se zdokonalovalo vzdělání, školy byly ale
spojeny s pouze s působením církve. Duchovní byli často jediní,
kteří uměli číst a psát, proto šíření písemnictví závislé na nich.
Mezi světskými panovníky zájem o vzdělání, případně o pouhou
znalost čtení a psaní nebyl. Vyučovalo se a psalo latinsky.

V klášterech (na obr. vnitřní dvůr románského kláštera, kde mniši
rozjímali a odpočívali) vznikaly knihy, které byly opisovány
a zdobeny miniaturami a iniciálami. Oblíbené byly zejména
kroniky a příběhy o svatých (legendy). K nejvýznamnějším
u nás patří legendy o sv. Konstantinovi a Metodějovi, později
legendy o sv. Václavovi a sv. Ludmile. Knihy měly často
náboženský námět, ke skvostům dokazujícím umění středověkých
písařů a iluminátorů patří Vyšehradský kodex, který obsahuje
výňatky z evangelií.

Kroniky zaznamenávaly historické události tak, jak po sobě následovaly. Jejich autoři si příběhy
často přikrášlovali, panovníkům zvyšovali jejich zásluhy, kroniky měly kromě informační funkce
také funkci výchovnou a zábavnou. V románském období vznikla v Čechách naše nejstarší
kronika – latinsky psaná Kosmova Kronika česká. Svého kronikáře měli Frankové (Řehoř
Tourský), kroniku Anglosasů sepsal Beda Ctihodný, nejstarší ruské dějiny zachytil mnich Kyjevo
– Pečerského kláštera Nestor.

románský relikviář z 12. století

románské průčelí zvonice zdobené pásy sloupkových galerií v italské Pise

reklama