Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye

Kniha vypráví a překrásném mladíkovi se zlatými vlasy, jmenuje se Dorian Gray. Dorian je svému příteli Basilu Hallwardovi modelem pro podobiznu (vrcholné Basilovo dílo). Při příležitosti jednoho sezení se setká s dalším Basilovým přítelem – lordem Henrym – který Doriana, dalo by se říci, zkazí. Nasadí mu do hlavy myšlenku, že jedině mládí a krása mají v životě nějakou cenu. Kvůli ní Dorian zbrkle pronese přání, aby on zůstával stále nezměněn a jeho obraz místo něho stárnul. Přání se vyplní, o čemž však nikdo kromě samotného Doriana nemá ponětí. Náš hlavní hrdina nyní obraz vlastní a pomalu začíná pozorovat jeho změny. První z nich přijde po tom, co se rozejde s mladou herečkou, která je do něho velmi zamilována a nazývá ho princem Zlatovláskem, a ona pak spáchá sebevraždu. Zděšen tím, jak se jeho výraz na podobizně mění, schová Dorian obraz na místo, kde mu připadá bezpečný. Ačkoli se nejdříve chce stát lepším člověkem a konat dobro, po přečení knihy, již mu zapůjčí lord Henry, se odehraje pravý opak a on začíná žít dvěma životy. Ve společnosti dokonalý mladý muž, jehož si všichni berou za vzor, inkognito navštěvuje opiová doupata, kupuje si … 

Lord Henry je člověkem, který nejvíce ovlivňuje jeho charakter. Henryho cynismus a životní filosofie mu pomáhají ospravedlňovat si před sebou své opovrženíhodné chování. Basil vidí zkázu Dorianovy duše a před svým plánovaným odjezdem do Paříže jej navštíví. Muži se pohádají a Dorian Basila v afektu zabije. Den nato kontaktuje dávného známého a požádá jej o laskavost – aby beze stop zničil Basilovo tělo. Známý to udělá, poněvadž mu Dorian vyhrožuje. Našeho hlavního hrdinu pronásledují výčitky svědomí a chce zapomenout. Jedné noci se tedy rozhodne zavítat do jedné „díry“, kde se dá dostat k opiu. Tam potkává námořníka (bratra herečky, která se kvůli němu zabila) a ten kvůli narážce jedné z přítomných dívek poznává, že je Dorian princem zlatovláskem, „vrahem“ jeho milované sestry. Pronásleduje ho po nábřeží a chce jej zabít, ale Doriana zachrání jeho mladistvá tvář, na pohled ne starší než dvacet let. Námořník uznává, že nemohl s jeho sestrou mít před osmnácti lety nic společného a nechává jej jít. Později se ale dozví, že věřit tváři „prince zlatovláska“ není možné, poněvadž je starý čtyřicet osm let. Dorian odjíždí na své venkovské sídlo, kde žije v obavách, že jej námořník vypátrá a zúčtuje s ním. Poté se ale jednou na lovu stane nehoda – jeden z lovců zastřelí v křoví člověka – a Dorian si může oddechnout, protože to byl právě jeho pronásledovatel. Poté se rozhodne odjet do Londýna a zničit obraz. Proč by vlastně on měl nést stopy jeho činů? Vždyť je nemusí nést nikdo… Ale v téhle úvaze se Gray mýlí a jakmile do obrazu zabodne dýku, sám umírá. Jeho tvář, ruce, celé tělo, jsou pojednou tak znetvořeny, že svého mrtvého pána sluhové poznávají pouze podle prstenů. A na obraze zeje mladistvý, usměvavý a nezkažený obličej člověka, jakým byl Dorian Gray, když jej Basil maloval.