Textové editory a procesory

  1. Rozdíl mezi textovým editorem a procesorem? Nejběžnější textové editory a procesory pod Windows?
  2. Rozdělení (obrazovkový, WYSIWIG), kam se ukládá text?
  3. Kódování (bit, byte, ASCII, CP1250, Unicode, Alt sekvence) a překódování?
  4. Konec řádku Windows x Unix?
  5. Co znamenají textové formáty TXT, RTF, DOC, ODF, PDF?
  6. Písmo bitmapové a vektorové?
  7. Písmo proporcionální a neproporcionální?
  8. Písmo patkové a bezpatkové?
  9. Jak se dělá ve Windows správa fontů?
  10. Okraje, orientace, druh papíru?
  11. Pravítko, nastavení, tabelátory?
  12. Záhlaví a zápatí?
  13. Základy typografie. Zalamování řádku (na mezeře, diakritika, závorky, nezalomitelná mezera...)?
  14. Práce s úschovnou?
  15. Kontrola pravopisu?
  16. Formátování textu, styly?
  17. Obsah a rejstřík?
  18. Seznamy (odrážky)?
  19. Zarovnávání a centrování textu?
  20. Tabulky?
  21. Bílé znaky a jejich zviditelnění?
  22. Obrázky, obtékání textu.
  23. Kreslení?
  24. Práce s matematickými vzorečky?
  25. Grafy?
  26. Vyhledávání a opravy v dokumentech?

 

Operační systém (OS)

[]

Operační systém je základní programové vybavení nutné pro chod počítače, které tvoří rozhraní mezi harwarem, uživatelem a ostatními programy.

V praxi OS je chápán

  • V užším pojetí, které zahrnuje jen naprosto minimální software nutný pro činnost počítače. Součástí systému je zde taková složka, bez níž je systém nepoužitelný jako celek.
  • V širším pojetí k němu patří i další věci využívané téměř všemi uživateli, jako je software pro správu souborů, základní textový editor apod. 

Základní funkce operačního systému.

Mezi základní funkce operačního systému patří zejména:

  • Zajištění ukládání dat na pevném disku v určitém formátu v rámci souborového systému.
  • Ovládání periferních zařízení počítače.
  • Komunikace s uživatelem a spouštení aplikací.
  • Chrání před chybami uživatele nebo aplikací.

Moderní OS nabízí aplikacím řadu služeb, které zpřístupňuje přes tzv. rozhraní API (Application Programming Interface) a neumožnuje ostatním programům přímý prístup k hardwaru počítače. Pokud nějaký program chce tisknout na tiskárně, musí zavolat příslušnou službu operačního systému.

Struktura OS

Operační systém je zpravidla tvořen

  • Jádrem (kernel).
  • Ovladači V/V zařízení (driver).
  • Příkazovým procesorem (shell).
  • Podpůrnými systémovými programy.

Druhy OS

Nejrozšířenější osobní počítače třídy IBM PC začínaly s textovým OS DOS. Poté se objevila grafická nadstavba nazvaná Windows, která zpočátku byla tvořena programem spouštěným v textovém prostředí.

To skončilo s příchodem Windows 95, kde se grafické rozhraní stalo základním. Pokračováním byly Windows 98 a Millenium.

Další verze Windows XP znamenala sloučení výše uvedené řady s OS pro náročnější aplikace (tvořené Windows NT následovanými Windows 2000.)

Na ně navazují Windows 7 a v současnosti uváděné Windows 8 (jejichž cílem je sjednocení prostředí osobních počítačů a tabletů). Mluví se o uvedení Windows 10 v roce 2015.

Kromě výše uvedených OS firmy Microsoft se v současnosti silně prosazuje OS Linux vycházející ze klasického OS Unix, užívaného již daleko dříve i na jiných typech počítačů.

[]

Třída počítačů IBM PC není jediná, má silnou konkurencí v počítačích firmy Apple, které mají vlastní OS. V mobilních telefonech se prosazuje OS Android.

Předchůdcem DOSu byl na osmibitových počítačích OS CP/M, DOS je v podstatě jeho přenesením na šestnáctibitové počítače.

Po skončení spolupráce Microsoftu a IBM uvedla IBM konkurenční grafický OS k Windows nazvaný OS/2, kde bylo možné spouštět v okně i programy pro Windows.

Existují i OS pro sálové počítače, např. OS/390, VM...

Rozdělení OS

OS lze dělit podle různých hledisek, např. podle počtu uživatelů jsou:

  • Jednouživatelské (DOS, Windows 98...).
  • Víceuživatelské (Windows XP, Windows 7, Linux...). 

Podle počtu současně spuštěných programů:

  • Jednoprogramové, kde běží pouze jeden proces (DOS...).
  • Víceprogramové, kde muže běžet více procesů současně (Windows, Linux...).

Víceprogramové operační systémy

Umožňují běh více procesů současně. Na bežném pocítači s jedním procesorem může v daném okamžiku běžet jen jedna aplikace. Ostatní musí čekat, až na ně přijde řada a bude jim přidělen procesor. Multitasking se dělí na:

  • Kooperativní. Pro přepínání úloh je třeba spolupráce aplikací s OS, každá aplikace sama OS signalizuje, kdy má přidělit procesor jiné. Problém nastává, pokud tak nečiní.
  • Preemptivní. O přidělování procesoru aplikacím rozhoduje OS. Ten může zajistit pravidelné „střídání aplikací a uživatel získá dojem, jako by tyto aplikace bežely současně.
 

Textové editory a procesory

Motto:

Textové procesory jsou úspěšným pokusem obral nic netušícího člověka o několik tisíc korun za slib, že pomocí 300 snadno zapamatovatelných příkazů bude moci nahradit psací stroj a navzdory programu bude mít čas se soustředit na to, co chce vlastně napsat; vyvolat v něm bláhovou naději, že program za něj vytvoří požadovaný druh dokumentu sám.

Dodatek: 
Word není obyčejný textový procesor. Pomocí 800 „snadno" zapamatovatelných příkazů za vás sám a iniciativně udělá i to, co jste vlastně vůbec udělat nechtěli.

Murphyho počítačové zákony

Kódování textu

Nejmenší jednotkou informace je 1 bit (binary digit). Tolik informace dostaneme, pokud nám někdo odpoví na naši otázku ANO/NE, tj. určí jeden ze dvou možných stavů. Informace si počítač ukládá do operační paměti ve formě 0 a 1. 
8 bitů tvoří 1 byte, pro více informací používáme standardní předpony jako pro ostatní jednotky (kilobyte, megabyte ...). Je zde ale poněkud zvláštní situace, že předpona někdy označuje nejbližší násobek 2, tj. kilo znamená buď 1000 nebo 1024 apod. a je třeba si ujasnit, o kterou variantu jde. Někdy se to rozlišuje velikostí písmena, kb = 1000 bytů, Kb=1024 bytů. 
Každým dalším přidáným bitem zdvojnásobíme počet možností, tj. na 2 bitech lze rozlišit 4 možné stavy (00,01,10,11) atd.

ASCII kód

7 bitů vytváří celkem 128 možností, což umožní rozlišit velká a malá písmena latinky, čísla, některé znaky jako +,- atd. a řídící znaky pro přenos, jako je písknutí reproduktorku, odřádkování apod. Tento kód se nazývá ASCII kód (American Standard Code for Intercomunication Interchange) a byl široce používán pro přenos zpráv dálnopisem.

Kódy v PC (rozšířený ASCII kód)

Paměť počítače PC je organizována po bytech, takže se počet možností oproti sedmibitovému ASCII zdvojnásobí na 256. Polovinu kódu tvoří původní kód ASCII, do nové poloviny se přidají další znaky jako třeba řecká abeceda a národní znaky jako naše ž,š,č... Protože národů a potřebných znaků je víc než možností v kódu, existuje řada různých příbuzných kódů, pro češtinu se v OS Windows používá kódová stránka 1250 (CP 1250). Běžné editory podporují tzv. ALT sekvence, kdy libovolný znak je možno zadat současným stiskem klávesy Alt a kódu znaku (např. Alt 65 je písmeno 'A').

Unicode

Problém s mnoha národními variacemi řeší Unicode, který místo 1 bytu bere 2 byty, tj. 16 bitů. Délka souboru se sice zdvojnásobí, ale kóduje se kolem 65000 znaků, tj. převážná většina běžných abeced (latinka, azbuka, řecké a arabské písmo atd.).

Textový editor a procesor, formáty textových souborů

Pokud program ukládá pouze kód znaku (mluvíme o neformátovaném textu, přípona TXT), jde o textový editor, např. Poznámkový blok. Pokud ukládáme ještě dodatečnou informaci jako je barva písma nebo jeho velikost, hovoříme o formátovaném textu a o programu jako o textovém procesoru a je k tomu třeba dodatečná informace. Proto se používá složitější formát souboru (nejčastěji MS Word ... *.DOC, Open Office nebo Libre Office Writer ... *.ODT). Z tohoto pohledu je WordPad už jednoduchý procesor.

Protože obvykle každý textový procesor používá jiný formát, užívá se jako jakási obdoba Esperanta formát *.RTF (Ritch Text Format), který většina procesorů podporuje také. Neumí všechny finesy textových procesorů, proto se při jeho volbě často objevuje varování o možnosti ztráty některých vlastností textu.

Příklad dokumentu se slovem 'ahoj' ve formátu *.RTF 
{\rtf1\ansi\ansicpg1250\uc1 \deff0\deflang1029\deflangfe1029{\fonttbl{\f0\froman\fcharset238\fprq2{\*\panose 02020603050405020304}Times New Roman;}{\f30\froman\fcharset0\fprq2 Times New Roman;}{\f29\froman\fcharset204\fprq2 Times New Roman Cyr;} {\f31\froman\fcharset161\fprq2 Times New Roman Greek;}{\f32\froman\fcharset162\fprq2 Times New Roman Tur;}{\f33\froman\fcharset177\fprq2 Times New Roman (Hebrew);}{\f34\froman\fcharset178\fprq2 Times New Roman (Arabic);} {\f35\froman\fcharset186\fprq2 Times New Roman Baltic;}}{\colortbl;\red0\green0\blue0;\red0\green0\blue255;\red0\green255\blue255;\red0\green255\blue0;\red255\green0\blue255;\red255\green0\blue0;\red255\green255\blue0;\red255\green255\blue255; \red0\green0\blue128;\red0\green128\blue128;\red0\green128\blue0;\red128\green0\blue128;\red128\green0\blue0;\red128\green128\blue0;\red128\green128\blue128;\red192\green192\blue192;}{\stylesheet{ \ql \li0\ri0\widctlpar\aspalpha\aspnum\faauto\adjustright\rin0\lin0\itap0 \fs24\lang1029\langfe1029\cgrid\langnp1029\langfenp1029 \snext0 Normal;}{\*\cs10 \additive Default Paragraph Font;}}{\info{\title ahoj}{\author Ja}{\operator Ja} {\creatim\yr2013\mo1\dy9\hr23\min42}{\revtim\yr2013\mo1\dy9\hr23\min42}{\version1}{\edmins0}{\nofpages1}{\nofwords0}{\nofchars0}{\*\company Moje}{\nofcharsws0}{\vern8249}}\paperw11906\paperh16838\margl1417\margr1417\margt1417\margb1417 \deftab708\widowctrl\ftnbj\aenddoc\hyphhotz425\noxlattoyen\expshrtn\noultrlspc\dntblnsbdb\nospaceforul\formshade\horzdoc\dgmargin\dghspace180\dgvspace180\dghorigin1417\dgvorigin1417\dghshow1\dgvshow1 \jexpand\viewkind1\viewscale100\pgbrdrhead\pgbrdrfoot\splytwnine\ftnlytwnine\htmautsp\nolnhtadjtbl\useltbaln\alntblind\lytcalctblwd\lyttblrtgr\lnbrkrule \fet0\sectd \linex0\headery708\footery708\colsx708\endnhere\sectlinegrid360\sectdefaultcl {\*\pnseclvl1\pnucrm\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta .}}{\*\pnseclvl2\pnucltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta .}}{\*\pnseclvl3\pndec\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta .}}{\*\pnseclvl4\pnlcltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxta )}}{\*\pnseclvl5 \pndec\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl6\pnlcltr\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl7\pnlcrm\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl8\pnlcltr\pnstart1\pnindent720\pnhang {\pntxtb (}{\pntxta )}}{\*\pnseclvl9\pnlcrm\pnstart1\pnindent720\pnhang{\pntxtb (}{\pntxta )}}\pard\plain \ql \li0\ri0\widctlpar\aspalpha\aspnum\faauto\adjustright\rin0\lin0\itap0 \fs24\lang1029\langfe1029\cgrid\langnp1029\langfenp1029 {ahoj \par }}

V praxi se někdy rozdíly mezi editorem a procesorem nerozlišují a je třeba si ujasnit, co má autor na mysli. Je to dané tím, že při tomto pojetí chybí stručné vyjádření pro obě kategorie dohromady, protože 'program pro práci s textem' je poněkud dlouhý opis.

Program si ukládá text primárně do operační paměti a je na něm, jestli ho také zobrazí na obrazovce, jak je ovšem dnes běžné. Z tohoto pohledu se dělí na:

  • obrazovkové
  • neobrazovkové

Pokud je textový program obrazovkový, další hledisko je, zda po vytištění bude mít text stejný vzhled (např. font, velikost, barvu) jako na obrazovce. Této vlastnosti říkáme WYSIWYG (What You See IWhat You Get).

Konec řádku

Na konci řádku je třeba provést dvě operace:

  • návrat kurzoru na začátek řádku
  • posuv na nový řádek

OS Windows k tomu používá 2 znaky (CR,LF), OS založené na Unixu jen jeden (LF). Při převodu textu mezi OS je třeba provést korekci.

Zobrazení písma v PC

Soubor obrázků všech znaků určitého kódu se nazývá font. Může být uložen do počítače dvěma způsoby:

 

  • Bitmapový (ukládají se všechny bity v určitém rastru pro vytvoření znaku, nejjednodušeji 7 x 5).
  • Vektorový (písmo popsáno matematicky křivkami).

Pro vektorové písmo se při zobrazení vypočte bitmapa potřebné velikosti, u bitmapového by bylo třeba např. při zvětšení body interpolovat a bylo by tvořeno místo body čtverečky, což by nepůsobilo dobře. Proto se musí ukládat ve více velikostech, což je nepraktické a proto se dnes užívají převážně vektorová písma (TrueType).

 

Podle šířky může být písmo:

  • Neproporcionální, pokud je šířka všech znaků stejná (např. toto je font Curier).
  • Proporcionální, pokud je šířka proměnlivá (např. toto je proporcionální font). 
    Běžně užívané je proporcionální písmo, které bývá estetičtější.

Podle toho, zda písmo má nebo nemá patky, dělíme písma na

  • Patková
  • Bezpatková

Patková jsou doporučována pro tisk, protože vznikají řádky vedoucí dobře oko. Bezpatková se doporučují pro zobrazení na monitoru.

Uživatelské rozhraní ke správe fontů představují ve Windows Ovládací panely, kde pod položkou Písma máme nástroj pro zobrazení, přidávání a ubírání různých fontů.

Práce s textem

Protože lze předpokládat, že text budeme v budoucnu všelijak upravovat, měnit velikost písma nebo stránky apod., je výhodné dodržovat určité typografické pravidla, aby po změnách zůstal text úhledný.

Před napsáním prvního znaku činíme buď vědomě nebo nevědomě množství rozhodnutí, jako velikost okrajů kolem textu, orientace na výšku nebo na šířku, velikost papíru (obvykle A4) atd. Textový procesor mívá nahoře pravítko, podle něhož se nastavuje automatické zalamování na konci řádku a začátek prvního a dalších řádků odstavce. Umístění textu na vhodnou pozici (např zarovnání do sloupečku) se řeší tabelátory

Zarovnání textu volíme vlevo, vpravo, na obě strany nebo na střed. K vystředění nadpisu nepoužíváme tabelátory nebo mezery, protože např. při změně šířky stránky by text už nebyl uprostřed.

Na konci řádku nesmíme psát znak Enter. Ten píšeme až na konci odstavce. Zalomení na konci probíhá obvykle automaticky na mezeře, proto je nutné psát znaky jako tečka, čárka, středník ihned za slovo, aby na případné mezeře před nimi nedošlo k zalomení řádku. Za nimi naopak mezera být musí, aby bylo možné dlouhý řádek rozdělit. Z faktu zalomení řádku na mezeře je možné odvodit, jak psát v konkrétním případě mezery (např. u závorek natěsno).

Při změnách textu dochází k přesunům mezi řádky jednoho odstavce a text zůstává kompaktní, Enter na konci řádku by přesouvání znemožnil.

Bývá zvykem, že na konci řádku se nenechává samotná jedno písmeno, proto existuje nezalomitelná mezera, která se zobrazí ale nedojde na ni k zalomení řádku. Procesor mívá možnost zobrazit tzv. bílé znaky jako je mezera, tabelátor, konec řádku apod.

Aby text působil esteticky, měl by mít jednotný vzhled nadpisů, písma apod. Proto používáme na těchto pozicích zvolené styly písma.

Tabulky

Na rozdíl od editorů, které mají pouze možnost tabelátorem zarovnat sloupečky, obsahují procesory obvykle nástroje pro orámování tabulky a práci s ní.

Kreslení

Lepší procesory mají možnost aktivovat lištu s nástroji umožňujícími vkládat do textu grafické prvky.

Vzorečky a grafy

Práce s nimi by byla poměrně komplikovaná, proto bývají v tzv. balíku kancelářského software specializované programy, které se pro ně využívají. Dostáváme se na ně obvykle přes volbu Vložit objekt, vzniklý vzoreček nebo graf se do textu vloží jako obrázek a pracuje se s ním pak jako s obrázkem.

Von Neumannova architektura počítače

[]

Obecný princip počítače navržený kolem poloviny 20. stol.

  • Řadič je řídící jednotka, která podle instrukcí programu uloženého v paměti ovládá chod celého počítače.
  • ALU je něco jako kalkulačka, která zajišťuje potřebné výpočty.

Řadič a aritmeticko - logická jednotka ALU tvoří procesor. Pokud je integrovaný do jednoho integrovaného obvodu, nazývá se mikroprocesor. Dnes je možné integrovat i paměť, pak mluvíme o jednočipovém počítači.

Operační paměť obsahuje 0 a 1 ve dvojím významu:

  • Instrukce programu, které určují, co má procesor dělat.
  • Data se kterými program pracuje. 

V této architektuře si mohou paměť rozdělit libovolně dle aktuální potřeby a jestli jde o data nebo instrukce musí být určeno jinak. Pokud je rozdělení paměti pevně dané, hovoříme o harvardské architektuře. Používá se často u jednočipových počítačů, kde je program umístěn v permanentní paměti ROM a data v přepisovatelné paměti RAM.