Dýchací soustava

Dýchací soustava

Fce:

  • zajišťuje výměnu dých. plynů (O2, CO2) mezi prostředím a tělem
  • schopnost mluvit
  • O2 výroba E v mitochondriích – buň dýchání

 

Fylogeneze:

  • PRVOCI, ŽAHAVCI, PLOŠTĚNCI- celým povrchem těla
  • MĚKKÝŠI- VODNÍ- žábry (zvrásněné vychlípeniny pokožky) SUCHOZEMŠTÍ- plicní vak (členěné dutiny, jejichž stěny jsou omývány krvomízou)
  • KROUŽKOVCI- celým povrchem těla- žížala, žábry- nerejdka(vnější)
  • ČLENOCI- VODNÍ- žábry      SUCHOZEMŠTÍ- plicní vak     HMYZ- vzdušnice = tracheje (větvící se trubice vystlané kutikulou a zakončené vzdušnicovými b. s kanálky), oddělená CS od DS
  • OSTNOKOŽCI- ambulaklární soustava- kanálků- TS, VS, NS

 

OBRATLOVCI

 

  • PARYBY, RYBY- žábry
  • OBOJŽIVELNÍCI- PULCI- žábry DOSPĚLÍ- plíce + kůží
  • PLAZI- plíce, mořská želva- pomocí řitního otvoru- sliznice
  • PTÁCI- plíce, vzdušné vaky- rezervoár
  • SAVCI- plíce
  • DÝCHACÍ SVALY- bránice, mezižeberní •vnitřní(výdech)•vnější(nádech)•břišní zádové(námaha)

 

Dýchání:

Složení vzduchu:

  • vdechovaný: 21 % O2, 0,038 % CO2
  • vydechovaný: 14 % O2, 5 % CO2

 

  1. vedení vzduchu do plic
  2. plicní sklípky  přestup O2 ze vzduchu do krve = výměna dých. plynů = vnější dýchání
  3. navázání O2 na hemoglobin v erytrocytech
  4. přenos kyslíku do kapilár v tkáních
  5. O2 přestupuje na základě difuze do tkání = výměna dých. plynů mezi krví a tkání = vnitřní dýchání
  6. O2 v b. (v mitochondriích) probíhá buněčné dýchání (glukóza je spálena O2 na CO2 a H2O, čímž si b. vyrábí energii)
  7. CO2 přestupuje z buněk do krve
  8. CO2 se rozpouští v krvi a vzniká HCO3 – a v této podobě je transportován do plic
  9. plicní sklípky – přestup CO2 z krve do vzduchu
  10. vedení vzduchu z plic

 

  • hemoglobin = červené krevní barvivo, hl. fci je transport kyslíku z plic do tkání a opačným směrem – odstraňování CO2 z tkání do plic
  • krev + hemolymfa – CS = kardiovaskulární systém  transport živin, plynů a odpadních látek z tkání nebo do tkání

Fáze dýchání:

  • nádech = inspirium
  • aktivní proces
  • smrštění svalů – BRÁNICE (vypouklé = ochablé, smrštěný = plochý), vnější mezižeberní svaly (táhnou žebra nahoru a dopředu  zvětšení prostoru dutiny hrudní  podtlak vtáhne do plic vzduch – nádech
  • výdech = expirium
  • pasivní proces – nevyžaduje smrštění svalů
  • ochabnutí bránice a vnějších mez svalů, bránice zatlačí zespoda na plíce  prostor v hrudníku se zmenší  vzduch je vytlačen – výdech
  • dechová frekvence = počet nadechnutí za 1 minutu, 14-18
  • dechový objem (respirační) = množství vzduchu, které člověk nadechne za 1 min. (klidný nádech), 0,5 l
  • minutový dech. objem = množství vzduchu, které člověk nadechne za 1 min, 7-9 l
  • vdechový rezervní objem (IRO) = množství vzduchu, které dokážeme velkým usilovným nádechem nadechnout ještě po klidném nádechu, 2,5 l
  • výdechový rezervní objem (ERO) = to, co po normálním výdechu dokážeme ještě vydechnout, 1,5 l
  • vitální kapacita plic = množství vzduchu, které jsme schopni max. vydechnout po usilovném nádechu, ERO + IRO + 0,5 = 4,5 l
  • zbytkový objem (rezidrální) = množství vzduchu, které v plicích zůstane i po usilovném výdechu

 

Dých. centrum:

  • v prodloužené míše
  • vysílány signály (el. impulsy) dých. svalům
  • informátory (chemoreceptory) = čidla citlivá na množství CO2 v krvi (v aortě, krkavicích, dých. centru)
  • vyšší hladina  info do centra  potřeba zrychlit dýchání  dých. svaly se rychleji smršťují

 

Nerespirační (nedýchací) fce DS:

  • tvorba hlasu = FONACE – vznik v hrtanu
  • hlasivky – blány, natažené napříč hrtanem, připojeny na pohyblivé chrupavky hrtanu
  • hlasivková štěrbina = prostor mezi hlasivkami
  • při dýchání – štěrbina doširoka otevřená
  • těsně než mluvíme – štěrbina se zúží, při mluvení prudce vydechovaný vzduch rozvibruje hlasivky  slabý pisklavý tón = základní tón

 v dutině nosní, ústní a ve vedlejších dutinách se základní tón zesiluje a zabarvuje

  • tvorba slov = ARTIKULACE – jazyk, čelisti, zuby, rty
  • muži: hlubší hlas, ženy – vyšší hlas (až v dospělosti)
  • období puberty: mutování (kluci) – růst hrtanu pod vlivem testosteronu – než se naučí používat větší hrtan – přeskakování hlasu, může být i u dívek

 

Stavba dých. soustavy:

  • dých. cesty
  1. horní – nosní dutina, nosohltan
  2. dolní – hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky

 přivádí a odvádí vzduch do plic a z plic

  • plíce – okysličování krve a odebírání CO2
  • dutina nosní (cavum nasi) – rozdělena přepážkou na 2 části:
  1. přední část – chrupavka
  2. zadní část – kost
  • výstelkarůžová sliznice (je hodně prokrvená  ohřívání vdechovaného vzduchu), řasinkový epitel (zachycuje nečistoty), žlázy (vyrábí hlen  zachytává nečistoty + zvlhčování vzduchu)
  • čich. orgán – plocha ve „stropě“, 1-2 cm velká, žlutá, chemoreceptory (nádech – látky se rozpustí v hlenu, čich. b. je zaznamenají  čich. nerv – posílá informace do mozku do čich. centra – zpracování info)
  • vedlejší dutiny nosní (sinusy) – propojeny s dut. nosní, 2 čelní, 2 v horní čelisti, 6 v kosti nosové, v kosti klínové, při zesilování a zabarvování hlasu, zánět v sliznici – v nosní dutině  přenese se do dutin – bolest dutin, dutiny se zaplní hlenem  odsávání nebo propichování
  • hltan (pharynx) – protínání trávící a dých. s. , vzduch do hltanu přes nozdry, horní třetina – nosohltan (2,5 cm dlouhý, nosní mandle – leukocyty na povrchu likvidují nečistoty ze vzduchu), nadměrné zvětšení nosních mandlí – hlavně v dětství – neprůchodný nosohltan  dítě začne dýchat pusou, málo kyslíku do plic, trpí více nemocemi, vzduch se málo ohřívá, čistí a vlhčí)
  • hrtan (larynx) – hrtanová příklopka = epiglottis = víčko hrtanu, při polknutí se uzavře a zabrání jídlu, aby se dostalo do dých. soustavy (hrtanu), vyztužený chrupavkami, pohyblivě propojeny, u žen – 5 cm, muži až 7 cm dlouhý, chrupavky: štítná (ostrá hrana, u mužů mohutnější – ohryzek), ch. prstencová, 2 hlasivkové ch. (pod ch. štítnou), epiglottis (hr. příklopka), štítná žláza – leží vepředu na hrtanu, pomocí hormonu ovlivňuje org.
  • průdušnice (trachea) – pružná, tvořena chrupavkovými prstýnky (16-2é prstýnků), 12 cm dlouhá, 2cm vnitřní průměr, leží před jícnem, dělí se na 2 průdušky = bronchus – také vyztužené  větví se na průdušinky (menší než 1 mm)
  • řasinkový epitel – vystýlá celé dých. cesty, pokrytý hlenem, zachytává nečistoty ze vzduchu, je vynášen s nečistotami vzhůru do úst, poté je spolknut, kouření znehybní řasinky  poté odumírají, silní kuřáci již nemají řasinky, nahromaděný hlen – ven pomocí vykašlávání, obranné reflexy kýchání a kašlání – při nahromadění hlenu, velké nečistoty, záleží v jaké oblasti se hlen hromadí, v horních c. d.  kýchnutí, v dolních c. d.  kašel
  • plíce – v dutině hrudní,P (3 laloky) a L plíce – 2 laloky – menší (část prostoru zabírá srdce), vnitřní stavba: průdušky a průdušinky, plicní váčky (tvořen trsem kuliček = plicní sklípky, alveoly, až 350 mil. plicních sklípků v 1 plíci, plicní sklípky – tenká stěna, propustná pro dých. plyny, kulatý  větší povrch, větší plocha plic, vnější vzhled – houbovitá struktura, lehké, pružné, po narození růžové, věhem života tmavnou (usazování nečistot  šedé až černé), poplicnice (vazivová blána na povrchu plic), pohrudnice (vazivová blána, vystýlá vnitřek hrudní dutiny), pohrudniční dutina (malý prostor mezi blánami, vyplněna olejovitou tekutinou – 15 ml  snižuje tření při dýchání, je zde podtlak, blány jsou na sebe nasáté
  • pneumotorax = proražení pohrudnice – mezi blány se dostane vzduch (nasává se z venku)  plíce se smrští (pouze ta jedna), 1. pomoc – ránu zacpat, aby se do těla dostalo co nejméně vzduchu

 

Onemocnění dýchací soustavy:

  • Benzopyren se nachází v uhelném dehtu, v automobilových výfukových plynech, v každém kouři vzniklém při spalování organických materiálů (včetně listů tabáku při kouření)

 

Astma

  • onemocnění dých. cév, zánět sliznic a cév dých. ústrojí  stížené dýchání až k vdechové nedostatečnosti
  • 10 % dětí – především chlapci, v dospělosti spíše ženy
  • v dospělosti – důsledek alergií, chladu, stresu
  • příznaky: zhoršené dýchání, chrčení a kašel, neschopnost fyz. výkonu + vytváření hlenu
  • příčiny: geneticky podmíněné faktory, vlivy z okolí (stres, kouř…), alergické reakce způsobené prostředím
  • astma alergické – hladká svalovina průdušek se smrští (zúží) – u průdušinek není chrupavka, která by zabránila zúžení
  • léčba: dýchátko – povoluje hladkou svalovinu

TBC

  • způsobuje ho mycobacterium turberculosis
  • infekční kapénková ch.
  • nejčastěji plic (80 %), ledvi, mozkových obalů
  • příčina: bakterie Kokův bacie
  • zánět plicní tkáně  rozpad  vznik dutin
  • rozpoznání: rentgenové snímky, analýza slin
  • příznaky: zvětšení lymfatických uzlin, kašel + krev (infekční), hořečky…
  • očkování ve vyspělých zemích
  • výskyt v rozvojových zemích, mezi bezdomovci, narkomany – nakažení
  • úmrtnost – 2. nejvyšší po AIDS
  • léčba: antibiotika, po 2. týdnech není infekční

 

Rakovina plic

  • ročně na ni umírá 5000 lidí – nejčastější typ rakoviny u mužů
  • příčina: kouření  vznik plicní rakoviny = přerušená průduška
  • Příznaky: kašel, zhoršení dýchání, vykašlávání krve, zhoršení dušnosti, bolest na hrudi
  • rozpoznání: bronchoskopie – odběr tkání  histologie
  • léčba: chirurgicky odebrat (rekonvalescence po operaci 3 týdny)

 

Bronchitida: zánět průdušek

  • bronch = průduška, tida = zánět
  • akutní (přechozené), chronická (z kouření či špatného ovzduší)
  • Příznaky: kašel, hlen, dušnost
  • léčení: chronické se nedá – max. léky pro vykašlávání, akutní – klid a antibiotika

 

Pneumonie= zápal plic

  • zánětlivé onemocnění
  • Bakteriálního i virového původu – hl. v době chřip. období
  • Příznaky: kašel, bolest na hrudi, horečka a obtížné dýchání
  • při infekci horních dých. cest, rakovině plic, TBC
  • Vyšetření: rentgen
  • Léčba: antibiotika, klid, vyvýšená hlava, pití, neprochladnout

 

Volné radikály:

  • Přijímaný kyslík reaguje s železem v našem těle
  • Některé molekuly kyslíku se změní na volné radikály (rozštěpení O2 – neaktivní)
  • mohou poškodit jakoukoli b. v těle – útočí hl. na geny  rychlejší stárnutí b.
  • Tělo je ničí antioxidanty (vit., ovoce, zelenina)

 

První pomoc:

  • soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení
  • Poskytnout první pomoc je povinen každý občan České republiky starší 18 let, pokud tím neohrozí svoje zdraví či život.
reklama

Koukni co o nás studenti říkají

Už od roku 2013 se staráme, aby naše materiály byly pro uživatele kvalitnější a přehlednější.