George Bernard Shaw – Pygmalion

George Bernard Shaw – Pygmalion

Obecná charakteristika

druh:

  • drama

žánr:

  • komedie (romantická hra)

Tematická výstavba

námět:

  • hra řeší problematiku ženské emancipace a v širším kontextu otázku lidské důstojnosti, kritika anglických konvencí, falešné morálky a měšťáctví

místo děje:

  • Anglie (Londýn)

doba děje:

  • počátek 20. století

Postavy:

Líza Doolittlová

  • prostořeká pouliční květinářka, jež vyrůstala v chudých poměrech
  • naprosto přirozená
  • půvabná
  • bystrá
  • bude převychována p. Higginsem
  • vezme si Freddyho

Henry Higgins

  • postarší profesor fonetiky, jemuž se jeho koníček stal obživou – miluje svou práci
  • jeho chování je místy hrubé až arogantní
  • má také velký zájem a nadšení pro vědu
  • vsadí se se svým přítelem Pickeringem, že z Lízy do 6 měsíců udělá dámu

plukovník Pickering

  • Higginsův přítel, který je expertem na indické jazyky
  • chová se jako pravý gentleman a na rozdíl od svého přítele se zajímá o city člověka
  • stará se o Lízu po dobu sázky

paní Pearceová

  • hospodyně v domě pana Higginse
  • milá
  • starostlivá
  • svého pána zná velmi dobře
  • stará se o Lízu

Alfréd Doolittle

  • otec Lízy
  • pracuje jako popelář
  • má stejný slovník jako jeho dcera
  • jeho zálibou je pití

Freddy Eynsford-Hill

  • nesmělý mladík
  • syn paní Hillové
  • zamilovaný do Lízy
  • sám by se neuživil

Klára Eynsford-Hillová

  • mladá energetická dívka
  • trošku „přidrzlá“

paní Higginsová

  • matka Henryho
  • velmi milá a starostlivá dáma
  • Lízu si velmi oblíbila a pomáhá jí

Myšlenky:

  • autor chtěl poukázat na odlišnosti společenských vrstev nejen v chování, ale i v jazyce
  • zároveň však poukazuje na to, že člověk z nižší vrstvy dokáže vyrovnat lidem z vrstvy vyšší
  • pomocí ironie vystavil kritice špatné vlastnosti lidí, společenské konvence a předsudky, které považuje za hloupé a nebezpečné

Jazyková výstavba

  • psaná formou dialogů
  • výstižné charakteristiky postav

jazyk:

  • hovorový
  • jednoduchý
  • chvílemi až nespisovný
  • knižní
  • důležitá je jazyková komika (nejdůležitějším prvkem je ironie)
  • v textu je velká část věnována scénickým poznámkám, nejen na začátku dějství, ale i během něj, objevují se dlouhé pasáže s vysvětlivkami, co a proč kdo dělá

Kompoziční výstavba

  • chronologická kompozice
  • vyústění jednotlivých situací odporuje všeobecnému předpokladu (nejvýrazněji v závěru hry, který můžeme označit jako happy end, ale pouze zdánlivý, falešný)
  • dílo o 5 dějstvích + doslov, ve kterém jsou dokresleny osudy jednotlivých postav

Zařazení autora, znaky období

  • drama 1. pol. 20. století
  • realismus (z latiny = věčný, skutečný) – jedná se o metodu zobrazení skutečnosti a její kritické poznávání, požadavek objektivity, užívají se nové výrazové prostředky (nářečí, archaismy), kladen důraz na přehlednou kompozici, literární hrdina se vyvíjí

Autoři, kteří tvořili ve stejné době:

Bertolt Brecht

  • Matka kuráž a její děti

Eugene O’Neill

  • Smutek sluší Elektře

Romain Rolland

John Galsworthy

  • Sága rodu Forsytů

Vlivy na tvorbu:

  • inspiraci našel v Ovidiových Proměnách: poukazuje na příběh o Pygmalionovi, který vytvořil sochu krásné dívky, do které se zamiloval, svou láskou kámen oživil, dívka mu lásku opětovala

Kritika a vliv díla:

  • k popularitě románu přispěla jeho muzikálová verze My Fair Lady (1956), dále pak 3x zfilmován
  • kritiky však pobouřila jeho návštěva SSSR a jeho nekritický obdiv Stalina
  • inspirací pro Vladislava Vančuru v komedii Josefína

Společensko-historické pozadí:

  • rozmach a dokončování průmyslové revoluce
  • hospodářský vzestup
  • aplikace poznatků v praxi
  • odraz První světové války
  • oslabení německé moci

Srovnání:

  • hlavní hrdinka žena: W. Styron: Sophiina volba, A. Moravia: Horalka, V. Vančura: Markéta Lazarová
  • kritika anglické společnosti: O. Wilde: Jak je důležité míti Filipa, Obraz Doriana Graye

Obsah

  • Profesor Higgins před divadlem slyší hroznou angličtinu Lízy Doolittlové, která prodává v košíku květiny. Mají menší roztržku na ulici a Líza se seznámí jak s Higginsem, tak i s plukovníkem Pickeringem. Když se Líza dozví, že by ji byl Higgins schopen naučit správně mluvit a ona by si mohla otevřít květinářství, rozhodne se tedy, že ho navštíví. Nabídne mu peníze za výuku (i když je to směšně malá částka). Higgins přijme a s Pickeringem uzavře sázku, že z ní za půl roku udělá dámu, na které nikdo nepozná její původ. Ukáže se, že Líza má velmi dobrý sluch a rychle odposlouchá správnou výslovnost a nakonec to dokáže.
  • Prvně ji Higgins vezme do společnosti ke své matce, tam se do ní zamiluje Freddy. Další akcí je ples, kde ji tzv. odborník Dick prohlásí za maďarskou princeznu – podle její výslovnosti a chování. Higgins tedy vyhraje sázku a společně s Pickeringem si gratulují.
  • Nikdo ale nepochválí Lízu, ta se naštve a hodí po Higginsovi trepky a v noci uteče k jeho matce.
  • Freddy, zblázněný láskou k ní, si ji chce vzít, Higgins pro ni ale přijede a nakonec se dohodnou, že bude i nadále bydlet s ním a budou trojspolek – dva staří mládenci a Líza.
  • V pozadí je jasně cítit, že Higgins Lízu tajně miluje, ale nechce si to přiznat. Zároveň také žárlí na Freddyho.
  • V závěru přichází setkání s otcem Lízy, který díky profesorovi zbohatl a žení se (kvůli sociálnímu postoji – dostal se díky penězům do vyšší třídy, ale nelíbilo se mu to, každý teď po něm něco chtěl a najednou se k němu všichni hlásí = chtějí peníze). Líza si volí snazší život s chudým Freddym v malém květinářství za peníze jejího otce, než podřadné postavení služky v Higginsově domě.

Můj názor:

  • Příběh mě pobavil, střídaly se zde humorné chvilky s chvilkami vážnějšími, zamyšlenějšími, projevující skutečný lidský charakter. Myslím si, že G. B. Shaw bravurně vystihl postavení postav ve společenských vrstvách, a taky to, že člověk může svoje chování a svůj jazyk změnit k lepšímu. Povahy hlavních postav jsem poznala hned z prvních stran knihy, věděla jsem, že Higgins bude namyšlený, zato Líza a plukovník budou hodní a milí.

Autor:

  • George Bernard Shaw (1856 – 1950)
  • irský dramatik
  • kritik
  • esejista
  • nositel Nobelovy ceny za literaturu
  • spoluzakladatele tzv. fabiánské společnosti, která odsuzovala Marxovy myšlenky
  • tvůrce tzv. diskusní komedie, mistr vtipů, paradoxů a satiry
  • po W. Shakespearovi druhý nejvýznamnější dramatik
  • začínal s prózou, ale nebyl v tom dobrý, vynikal vzhledem, psal ze současnosti i historie
  • dosáhl základního vzdělání
  • narodil se v rodině dublinského úředníka
  • ve 20 letech odešel do Londýna
  • prosadil se až ve 36 letech, …v Anglii

Další významná díla:

  • Svatá Jana
  • Caesar a Kleopatra
  • Živnost paní Warrenové
  • Majorka Barbara