Edgar Allan Poe – Jáma a kyvadlo a jiné povídky

Pokud tě u Havrana fascinovala psychická trýzeň, tak Jáma a kyvadlo tě vezme přímo do epicentra fyzického i duševního teroru. Poe zde dovedl k dokonalosti zobrazení mezní situace, kdy člověk čelí nevyhnutelné smrti, a přitom se snaží zachovat si zbytek zdravého rozumu. U maturity se u této povídky skvěle rozebírá subjektivní vnímání času a smyslové vjemy vypravěče.

1. Společensko-historické pozadí

Povídka byla poprvé publikována v roce 1842. Poe psal v období amerického romantismu, který na rozdíl od toho evropského (často revolučního a národního) kladl obrovský důraz na individualitu, podvědomí a temné stránky lidské povahy. V té době byla populární tzv. černá romantika (Dark Romanticism), která se vyžívala v motivech šílenství, viny a nadpřirozena. Poe v povídce využil historické kulisy španělské inkvizice, která byla v 19. století vnímána jako symbol nejtemnějšího náboženského fanatismu a krutosti.

2. Další autoři té doby

• Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno) – mistr psychologické analýzy hříchu.

• Mary Shelleyová (Frankenstein) – zakladatelka moderního hororu a vědeckofantastické literatury.

• Charles Baudelaire – francouzský překladatel Poea, který v jeho díle viděl zrcadlo vlastní dekadence.

• E. T. A. Hoffmann – německý autor fantastických a hororových povídek, který Poea silně ovlivnil.

3. Autor: Edgar Allan Poe (1809–1849)

Byl to literární génius, jehož život připomínal jeho vlastní temné příběhy. Jako sirotek vyrůstal u pěstounů (rodina Allanů), se kterými měl velmi napjaté vztahy. Proslul jako otec detektivky, ale jeho srdce patřilo poezii a hororu. Poe věřil, že povídka by měla být napsána tak, aby vyvolala jediný, silný emocionální účinek – v tomto případě čirou hrůzu. Bojoval s alkoholismem a depresemi, což mu vyneslo pověst „prokletého básníka“. Jeho dílo je základním kamenem pro moderní hororový žánr i psychologickou prózu.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Hororová povídka (s prvky psychologického thrilleru).

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh je vyprávěn v první osobě mužem, který byl právě odsouzen k smrti inkvizičním soudem v Toledu.

Ztráta vědomí a probuzení do tmy: Povídka začíná okamžikem, kdy vypravěč slyší svůj rozsudek. Postupně ztrácí vědomí a jeho vnímání se rozostřuje. Když se probere, ocitá se v naprosté, černočerné tmě. Nejdříve se bojí otevřít oči, protože se obává, že je pohřben zaživa. Nakonec zjistí, že je v cele. Rozhodne se změřit její obvod tak, že odtrhne kus látky ze svého šatu, položí ho k patě zdi a hmatem postupuje kolem dokola. Během průzkumu však vrávorá a padá – a právě tento pád mu zachrání život. Zjistí, že jeho obličej visí nad okrajem hluboké, kruhové jámy uprostřed cely, ze které sálá vlhko a pach hniloby.

Mučení kyvadlem: Poté, co vypravěč usne, se probouzí připoutaný k dřevěné lavici. V cele je nyní slabé světlo, které mu umožňuje vidět nástěnnou malbu personifikovaného Času na stropě. Místo kosy však Čas drží obrovské ocelové kyvadlo, které se pomalu kývá a s každým kmitem klesá níže k jeho hrudi. Vypravěč sleduje sestup ostří s kombinací děsu a fascinace. Všimne si, že z jámy vylézají hordy krys. V kritickém momentě dostane spásný nápad – potře provazy zbytky silně kořeněného masa, které mu věznitelé nechali. Krysy se vrhnou na pouta a přehryžou je jen vteřiny předtím, než by ho kyvadlo rozřízlo.

Hroutící se stěny: Inkvizice však své oběti nenechá jen tak uniknout. Kyvadlo se okamžitě vytáhne ke stropu a vězeň si uvědomí, že je neustále sledován. Stěny cely, které jsou z kovu, se začnou rozžhavovat doběla. Zároveň se začnou pohybovat a zmenšovat prostor cely tak, aby byl vypravěč dotlačen přímo k okraji propasti uprostřed. Teplo je nesnesitelné a prostor se zmenšuje na centimetry.

Záchrana: V momentě, kdy už vypravěč nemá kam ustoupit a začíná padat do propasti, se ozve hřmot hlasů a zvuk polnic. Stěny se prudce stahují zpět. Vypravěče zachytí ruka generála Lasalla. Francouzská armáda vstoupila do Toleda a inkvizice byla poražena.

Postavy

• Vypravěč: Je to bezejmenná postava, což umožňuje čtenáři se s ním lépe ztotožnit. Je velmi inteligentní, analytický a i v největší hrůze se snaží logicky uvažovat (měření cely, využití krys). Jeho postava je studií lidské vůle k přežití.

• Inkvizitoři: Vystupují jako neosobní, abstraktní zlo. Jsou to „černé postavy s bílými rty“, které hrdina vidí na začátku. Představují krutost, která si libuje v psychickém týrání.

Jazyková stránka

• Subjektivita: Poe používá „ich-formu“, což čtenáře vtahuje přímo do hlavy trpícího vězně.

• Smyslovost: Text je plný vjemů – hmat (vlhko, chlad stěn), sluch (svištění kyvadla, šramot krys), čich (pach hniloby), zrak (světelné přeludy).

• Expresivita: Časté používání zvolacích vět, řečnických otázek a pomlček, které naznačují přerušované dýchání a paniku hrdiny.

Kompozice

• Chronologická: Příběh sleduje fáze mučení jednu po druhé.

• Gradace: Napětí se neustále stupňuje – od tmy přes kyvadlo až po žhavé stěny.

• Kontrast: Naděje vs. beznaděj, ticho vs. hluk, absolutní tma vs. oslepující žár.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Strach ze smrti a nekonečná vynalézavost lidského zla (mučení).

• Motivy: Čas (kyvadlo), propast (neznámo), krysy (odpornost, která zachraňuje), izolace.

Časoprostor

• Místo: Vězeňská kobka v Toledu (Španělsko).

• Čas: Konec 18. nebo začátek 19. století (během napoleonských válek).

Literární směr

Temný romantismus. Zaměření na děs, morbiditu a psychologii strachu.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Film (1961): Kultovní horor s Vincentem Pricem. Film si sice k původní povídce hodně přimyslel, ale atmosféru Poeových děl vystihl skvěle.

• Animace: Existuje úžasná verze od českého mistra Jana Švankmajera (1983), která pracuje s velmi znepokojivými obrazy a dokonale vystihuje Poeův smysl pro detail a hmatatelnost hrůzy.

• Historická nepřesnost: Historici často upozorňují, že inkvizice ve skutečnosti nepoužívala takto sofistikované „stroje na smrt“ jako kyvadlo. Poe si tyto prvky vypůjčil z tehdejších populárních hororových románů, aby umocnil děs.

• Vědecký rozbor: Poeova analýza krys, které sežerou provazy potřené masem, je v literatuře považována za mistrovský kousek – ukazuje, že i v naprostém zoufalství může člověk využít to nejodpornější ve svůj prospěch.