Epos o Gilgamešovi

Epos o Gilgamešovi je v podstatě „pradědečkem“ všech příběhů, které dnes známe. Je to nejstarší dochované literární dílo lidstva (pokud nepočítáme různé kratší hymny a zaříkadla). Pro tebe u maturity je to skvělý výchozí bod, protože na něm můžeš ukázat, že lidské strachy a touhy – jako je strach ze smrti nebo hodnota přátelství – jsou úplně stejné dnes jako před pěti tisíci lety.

1. Společensko-historické pozadí

Dílo vzniklo v Mezopotámii (oblast dnešního Iráku) v údolí řek Eufrat a Tygris. Kořeny příběhu sahají až do 3. tisíciletí př. n. l. (sumerská verze), ale nejucelenější podoba, kterou dnes známe, pochází zhruba z roku 1200 př. n. l. z knihovny asyrského krále Aššurbanipala v Ninive. Je to doba vzniku prvních městských států, vynálezu písma (klínové písmo) a přechodu lidstva od mýtů k literatuře. Gilgameš byl pravděpodobně skutečnou historickou postavou, pátým králem sumerského města Uruk.

2. Další autoři a díla té doby

V této době mluvíme spíše o anonymních textech nebo náboženských knihách, protože koncept „autora“ v moderním smyslu neexistoval:

• Enúma eliš – babylonský epos o stvoření světa.

• Vlastní životopis Sinuhetův – staroegyptská literární památka.

• Chammurapiho zákoník – sice právní text, ale psaný stejným klínovým písmem a v podobném kulturním kontextu.

• Bible (Starý zákon) – vznikal mnohem později, ale příběh o potopě světa v Genesis je prokazatelně inspirován právě pasážemi z Gilgameše.

3. Autor: Anonym (případně kompilátoři)

Původní sumerské básně byly lidovou slovesností šířenou ústně. Za tvůrce tzv. „standardní babylonské verze“ je považován kněz a písař jménem Sín-leke-unínni, který starší texty sesbíral a dal jim ucelenou filozofickou hloubku. Je to jeden z prvních „editorů“ v historii.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Epos (hrdinský, mytologický). Jde o rozsáhlou veršovanou skladbu o hrdinských činech.

Děj (obsáhlý rozbor)

Epos je zapsán na dvanácti hliněných tabulkách a lze ho rozdělit na tři hlavní fáze:

I. Zrození přátelství a boj s obludami Gilgameš, král Uruku (ze dvou třetin bůh, z jedné člověk), je krutý tyran, který nutí obyvatele města dřít na hradbách a zneužívá ženy. Lidé prosí bohy o pomoc. Bohové stvoří polodivokého muže Enkidua, který má být Gilgamešovi rovným soupeřem. Enkidu žije se zvířaty v poušti, dokud ho nevěstka Šamchat nezcivilizuje. Gilgameš a Enkidu se střetnou v souboji, ale když poznají svou sílu, spřátelí se. Společně se vydají do Cedrového lesa, aby zabili strašlivého obra Chumbabu. I přes strach a zlá znamení vítězí. Poté Gilgameš urazí bohyni Ištar, když odmítne její lásku (připomene jí, jak špatně dopadli její bývalí milenci). Rozzuřená Ištar sešle na Uruk Nebeského býka, ale hrdinové ho zabijí.

II. Enkiduova smrt a krize hrdiny Bohové se rozhodnou, že za zabití Chumbaby a býka musí jeden z nich zemřít. Vyberou Enkidua. Enkidu po nemoci umírá v náručí Gilgameše. Toto je zlomový bod eposu – hrdinný král poprvé tváří v tvář vidí smrt a propadá panice. Gilgameš si uvědomuje, že i on je smrtelný. Zanechává vládnutí, obléká se do zvířecích kůží a bloudí stepí. Hledá jedinou věc: nesmrtelnost.

III. Hledání věčného života a návrat Gilgameš se vydává za Utnapištimem (jediným člověkem, který přežil potopu světa a získal nesmrtelnost). Cesta je plná překážek – musí projít temným pohořím Mašu, přeplavit se přes vody smrti. Když Utnapištima najde, ten mu vypráví příběh o potopě (paralela k Noemovi). Gilgameš musí podstoupit zkoušku: nesmí šest dní a sedm nocí spát. Gilgameš však okamžitě usne. Utnapištim mu dá druhou šanci – prozradí mu místo, kde roste rostlina mládí. Gilgameš ji vyloví ze dna moře, ale cestou zpět k Uruku mu ji ve chvíli nepozornosti, když se koupe, sežere had (vysvětlení, proč hadi svlékají kůži a „omlazují se“). Gilgameš se vrací do Uruku s prázdnýma rukama. Závěr je filozofický: Gilgameš pohlédne na hradby Uruku, které nechal postavit, a pochopí, že nesmrtelnost člověka nespočívá v délce jeho života, ale v díle, které po něm zůstane.

Postavy

• Gilgameš: Vývojová postava. Z počátečního tyrana se skrze bolest a ztrátu přítele mění v moudrého vládce.

• Enkidu: „Přírodní člověk“, symbol divočiny. Je to Gilgamešovo zrcadlo, jeho nejbližší přítel, který ho polidštil.

• Utnapištim: Babylonský „Noe“, představuje klid a vědění starců.

• Ištar: Bohyně lásky a války, v eposu spíše záporná postava – pomstychtivá a náladová.

Jazyková stránka

• Paralelismus: Opakování stejných nebo podobných myšlenek v sousedních verších.

• Epiteton constans: Ustálené přívlastky (např. „moudrý Gilgameš“).

• Epická šíře: Pomalé tempo vyprávění, časté opakování celých pasáží (např. sny nebo popisy rituálů).

• Symbolika čísel: Často se objevuje sedmička (sedm dní, sedm bran).

Kompozice

• Stupňovitá: Příběh graduje skrze hrdinské činy k filozofickému procitnutí.

• Rámcová: Epos začíná a končí popisem uruckých hradeb. Tím se kruh uzavírá – hradby jsou symbolem Gilgamešovy nesmrtelnosti.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Marnost boje proti smrti a hledání smyslu lidské existence.

• Motivy: Přátelství, civilizace vs. příroda, strach, potopa světa, had jako symbol podlosti.

Časoprostor

• Místo: Mezopotámie (město Uruk, Libanonské hory, podsvětí, bájné ostrovy).

• Čas: Šerý dávnověk (mytologický čas).

Literární směr

Starověká mezopotámská literatura.

5. Adaptace a zajímavosti

• Znovuobjevení: Tabulky byly nalezeny až v 19. století. Angličan George Smith, který je jako první luštil, byl tak nadšený, když našel pasáž o potopě světa, že prý začal v knihovně radostí tančit a svlékat se.

• Vliv na kulturu: Příběh o Gilgamešovi přímo ovlivnil Homérovu Illiadu (motiv přátelství Achillea a Patrokla) i biblickou knihu Genesis.

• Adaptace: Existuje moderní román Gilgameš od Thomase Cahilla nebo opera od českého skladatele Bohuslava Martinů.