Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid

Remarqueův nejslavnější román není jen válečným příběhem, je to obžaloba systému, který poslal celou jednu generaci „ze školních lavic přímo do hrobů“. Když kniha vyšla, stala se okamžitě světovým bestsellerem, ale v Německu ji nacisté pálili na hranicích jako „zradu na vojácích“. Remarque totiž válku nepopisoval jako prostor pro hrdinství, ale jako jatka, kde se neumírá pro vlast, ale v blátě a s výkřikem hrůzy.

1. Společensko-historické pozadí

Román byl vydán v roce 1929, tedy deset let po skončení první světové války (1914–1918). Svět se v té době snažil s traumatem války vyrovnat. Remarque patřil k autorům, kteří pocítili, že jejich generace byla válkou nenávratně poznamenána – i ti, kteří přežili, se nedokázali vrátit do běžného života. V Německu v té době sílil nacionalismus a budoucí nacisté Remarqueovi vyčítali pacifismus a „nedostatek vlastenectví“.

2. Další autoři té doby

• Ernest Hemingway (Sbohem, armádo) – americký představitel ztracené generace.

• Romain Rolland (Petr a Lucie) – francouzský pacifista.

• Henri Barbusse (Oheň) – naturalistický pohled na válku z francouzské strany.

• Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby) – odvrácená strana poválečného bohatství v USA.

3. Autor: Erich Maria Remarque (1898–1970)

Vlastním jménem Erich Paul Remark. V osmnácti letech musel narukovat na frontu, kde byl několikrát raněn, což mu dalo autentický materiál pro jeho tvorbu. Po válce vystřídal mnoho profesí (učitel, obchodník s náhrobky, redaktor). V roce 1933 musel kvůli nacistům uprchnout z Německa, žil ve Švýcarsku a později v USA. Jeho knihy byly v Německu zakázány. Remarque byl známý svým bohémským životem a vztahy se slavnými ženami (např. Marlene Dietrich).

• Další významná díla: Cesta zpátky (volné pokračování), Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Černý obelisk.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Protiválečný román.

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh sleduje osudy mladého studenta Pavla Bäumera a jeho spolužáků během první světové války.

Cesta na frontu a ztráta iluzí: Pavel a jeho kamarádi (Kropp, Müller, Kemmerich) se nechají zmanipulovat svým třídním profesorem Kantorkem, který jim vštěpuje vlastenecké ideály o „železné mládeži“. Plní nadšení se dobrovolně přihlásí do armády. První náraz přichází už ve výcvikovém táboře, kde je šikanuje desátník Himmelstoss, zakomplexovaný pošťák, který si na rekrutech léčí své komplexy. Zde chlapci pochopí, že armáda není o hrdinství, ale o slepé poslušnosti a drilu.

Realita zákopů: Když se dostanou na frontu, všechny ideály se hroutí. Popisy zákopové války jsou syrové: krysy ožírající mrtvoly, neustálé ostřelování, plynové útoky a všudypřítomné bláto. Nejdůležitější postavou pro jejich přežití se stává Stanislav Katczinsky (Kat), čtyřicetiletý mazák, který má „nos“ na jídlo a bezpečné úkryty. Kat je pro mladé vojáky náhradním otcem. Prvním z party umírá Kemmerich – jeho smrt je popsána věcně, skrze jeho boty, které po něm zdědí Müller. Tyto boty se v románu stávají symbolem – jsou kvalitnější než lidský život a jejich majitelé se střídají podle toho, jak umírají.

Dovolená a odcizení: Pavel dostává dovolenou a vrací se domů. Zde ale zjišťuje, že už do civilního světa nepatří. Nerozumí si s otcem, který chce slyšet „hrdinské historky“, ani s lidmi v hospodě, kteří válku plánují u piva u mapy. Jediný člověk, ke kterému cítí pouto, je jeho nemocná matka. Pavel se v civilu cítí jako cizinec a předčasně se vrací k jednotce, protože mezi vojáky se cítí bezpečněji.

Zabíjení tváří v tvář: Klíčovou scénou je Pavlova noc v kráteru po granátu, kam skočí i francouzský voják Gérard Duval. Pavel ho v sebeobraně pobodá. Pak musí hodiny sledovat, jak Francouz pomalu umírá. V této chvíli si Pavel uvědomuje, že zabil člověka, který mu nic neudělal, který má rodinu a povolání (tiskař). Slibuje mrtvému, že bude psát jeho rodině, ale po návratu ke svým se tento pocit viny vlivem válečné rutiny opět otupí.

Konec generace: Postupně umírají všichni Pavlovi přátelé. Müller je střelen do břicha, Kropp přijde o nohu, Detering zběhne a je chycen. Nejtěžší ranou pro Pavla je smrt Kata, kterého se snaží odnést do bezpečí, ale Kat je během cesty zasažen střepinou do hlavy. Pavel zůstává úplně sám. Román končí v říjnu 1918. Pavel umírá v den, kdy je na celé frontě takový klid, že se hlášení vrchního velitelství omezilo na jedinou větu: „Na západní frontě je klid.“ Pavel leží s klidným výrazem ve tváři, jako by byl rád, že to všechno skončilo.

Postavy

• Pavel Bäumer: Vypravěč, citlivý mladík, který rád psal básně, ale válka v něm všechno lidské otupila.

• Stanislav Katczinsky (Kat): Symbol lidové moudrosti a praktičnosti. Je oporou celé skupiny.

• Kantorek: Třídní profesor, představitel starší generace, která poslala mladé na smrt, aniž by sama tušila, co válka obnáší.

• Himmelstoss: Záporná postava, zosobnění vojenské šikany a omezenosti.

Jazyková stránka

• Naturalismus: Drsný popis zranění a umírání.

• Vojenský slang: Výrazy ze zákopového prostředí.

• Kontrast: Střídání reportážního stylu líčení bojů s lyrickými pasážemi (úvahy o domově, krása přírody kontrastující s vražděním).

• Ich-forma: Čtenář vidí válku přímo Pavlovýma očima.

Kompozice

• Chronologická s retrospektivou: Pavel vzpomíná na školní léta.

• Epizodičnost: Kniha je složena z řady frontových výjevů.

• Ironický závěr: Kontrast mezi individuální smrtí hrdiny a strohým úředním hlášením.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Totální destrukce fyzické i psychické identity mladého člověka ve válce.

• Motivy: Kamarádství (jediná hodnota), ztracená generace, lhostejnost přírody k lidskému utrpení, hlad.

Časoprostor

• Místo: Západní fronta (Francie), německé zázemí.

• Čas: První světová válka (1914–1918).

Literární směr

Realismus (ztracená generace). Autoři, kteří zažili válku a po ní nebyli schopni najít smysl života.

5. Filmová zpracování / Zajímavosti

• Oscarový film (1930): První americké zpracování, které je dodnes považováno za klasiku.

• Netflix verze (2022): Moderní německé zpracování, které získalo čtyři Oscary a ukazuje válku v její nejbrutálnější podobě.

• Osud sestry: Remarqueovu sestru Elfriede nacisté v roce 1943 popravili (stětí gilotinou) za „protistátní řeči“. Soudce jí prý řekl: „Váš bratr nám unikl, ale vy nám neuniknete.“ Román Jiskra života Remarque věnoval právě jí.