František Gellner – Po nás ať přijde potopa

Tato básnická sbírka je pravděpodobně tím nejupřímnějším, co v české literatuře na začátku 20. století vzniklo. Gellner v ní zbořil veškeré představy o tom, že poezie musí být vznešená a plná metafor. Místo toho čtenáři naservíroval pachy zakouřených hospod, kocoviny a hořkost z neúspěšných milostných pletek. Titulní věta „Po nás ať přijde potopa“ není jen provokace, je to životní postoj člověka, který odmítá hrát společenské divadlo.

1. Společensko-historické pozadí

Sbírka vyšla v roce 1901. Je to období přelomu století (fin de siècle), kdy v rakousko-uherské společnosti vládla atmosféra stagnace, měšťáckého pokrytectví a narůstajícího sociálního napětí. Mladá generace umělců pociťovala hluboký odpor k zavedeným pořádkům. V literatuře dozníval symbolismus a dekadence, ale Gellner a jeho souputníci přinesli něco úplně jiného – syrovou realitu a politický radikalismus. Anarchismus se stal pro tyto autory cestou, jak vyjádřit touhu po absolutní svobodě jednotlivce.

2. Další autoři té doby

• Viktor Dyk (Krysař, Milá sedmibolestná) – mistr ironie a úsečného stylu.

• Fráňa Šrámek (Stříbrný vítr, Života bído, přec tě mám rád) – jeho raná tvorba je silně ovlivněna antimilitarismem.

• Stanislav Kostka Neumann (Kniha lesů, vod a strání) – v této době vůdčí postava anarchistického časopisu Nový kult.

• Karel Toman (Torzo života) – představitel generace, který do poezie vnášel motivy tuláctví a nepokoje.

3. Autor: František Gellner (1881–1914)

Gellner byl „enfant terrible“ české literatury. Byl to bohém, anarchista, ale také velmi talentovaný malíř a karikaturista (jeho ilustrace v Lidových novinách byly legendární). Žil životem, o kterém psal – v kavárnách a hospodách, bez ambicí na měšťáckou kariéru. Jeho osud skončil záhadně; na začátku první světové války narukoval na haličskou frontu a v září 1914 byl prohlášen za nezvěstného. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

• Další významná díla: Sbírka Radosti života, próza Don Juan, posmrtně vydané Nové verše.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Lyrika.

• Literární žánr: Básnická sbírka (obsahuje prvky písní, popěvků a satirických šlehů).

Obsah (obsáhlý rozbor témat a konkrétních básní)

Sbírka nemá jednotný děj, ale tvoří ji mozaika pocitů a situací typických pro „ztracenou“ existenci v kulisách Prahy.

Nihilismus a titulní báseň: Ústředním motivem je lhostejnost k osudu světa. V titulní básni Po nás ať přijde potopa se lyrický subjekt vysmívá všem, kteří budují velké ideály nebo se starají o budoucnost lidstva. Píše: „Já držím pohár ve své dlani, / je v něm jen trochu vína snad, / já připíjím na usmíření, / pak půjdu v tichu, v míru spát.“ Je to vyjádření rezignace, ale i vnitřní svobody – člověk, který nic nechce, nemůže být zklamán.

Zklamání v lásce a ženách: Gellner neromantizuje. Ženy v jeho básních nejsou éterické bytosti, ale často společnice z hospod nebo nevěstinců. V básni Všichni mi lhali popisuje absolutní skepsi vůči upřímnosti citů – lhali mu přátelé, lhala mu milenka, dokonce i „slunce a ten den“. Jediným východiskem je cynismus: „A přece se k nim vracím stále, / do očí jim hledím, usmívám se…“

Bohémský život a odpor k měšťáctví: Básně jako Píseň dobrodruha nebo Perspektiva ukazují život na okraji. Autor se stylizuje do role vyvrhele, který raději pije laciné víno, než aby se klaněl šéfům. Perspektiva měšťáckého života (manželství, úřednická práce, klidné stáří) mu přijde odpornější než smrt v příkopě.

Ironie a sebeironie: Gellner je nejkrutější sám k sobě. Nehraje si na nepochopeného génia. Píše o svých opicích, o tom, jak je zanedbaný a jak ho život nebaví. Právě tato upřímnost je klíčem k jeho nadčasovosti.

Postavy

• Lyrický subjekt: Je v podstatě totožný s autorem. Je to cynik s citlivým srdcem, anarchista, který pohrdá společností, ale zároveň v ní musí žít. Je osamělý, i když je obklopen lidmi v hospodě.

Jazyková stránka

• Anti-poetičnost: Gellner záměrně nepoužívá vznešená slova. Jeho jazyk je civilní, blízký mluvené řeči.

• Písňovost: Většina básní má pravidelný rým a rytmus, který připomíná kuplety nebo šansony. To je důvod, proč se jeho verše tak dobře pamatují a zhudebňují.

• Ironie a vulgarismy: Nebojí se drsnějších výrazů, pokud to slouží k dokreslení atmosféry (např. motivy alkoholu, prostituce).

• Přímé oslovení: Často mluví přímo ke čtenáři nebo ke své milence, čímž stírá odstup.

Kompozice

• Jednotlivé básně: Sbírka je složena z krátkých básní, které na sebe tematicky navazují a vytvářejí obraz autorova vnitřního světa.

• Kontrast: Střídání bouřlivých, pijáckých motivů s momenty hluboké, tiché melancholie.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Odpor k měšťácké morálce, pocit marnosti a oslava svobodného, i když sebezničujícího života.

• Motivy: Alkohol, noc, nevěstinec, zmar, lhostejnost, rozchod, město.

Časoprostor

• Místo: Noční Praha (hospody, ulice, levné podnájmy).

• Čas: Konec 19. a začátek 20. století.

Literární směr

Anarchističtí buřiči. Skupina autorů, která do literatury vnesla sociální revoltů, odpor k tradici, antimilitarismus a důraz na osobní svobodu.

5. Adaptace a zajímavosti

• Zhudebnění: Gellner je pravděpodobně nejčastěji zhudebňovaným českým básníkem. Naprosto kultovní jsou úpravy od punk-rockové kapely Katapult (píseň Všichni mi lhali) nebo folkového barda Jaromíra Nohavici.

• Karikaturista: Pokud budeš mít u maturity možnost, podívej se na jeho kresby. Jsou stejně ostré a trefné jako jeho verše.

• Zajímavost: Gellner byl známý tím, že své verše psal velmi rychle, často přímo na účty v hospodě. Poezie pro něj nebyla posvátným řemeslem, ale způsobem, jak si ulevit od vzteku na svět.