Gabriela Preissová – Její pastorkyňa

Tato hra způsobila při své premiéře v roce 1890 naprostý skandál. Pražské publikum, zvyklé na idylické obrázky venkova, bylo v šoku z příběhu o infanticidě (vražedě dítěte), hříchu a drsném realismu moravské vesnice. Gabriela Preissová se nebála ukázat, že pod malebnými krojí se často skrývá krutost, pýcha a neštěstí. Dnes je toto dílo světově proslulé především díky opernímu zpracování Leoše Janáčka pod názvem Jenůfa.

1. Společensko-historické pozadí

Hra vznikla na konci 19. století (1890), v období vrcholného realismu, který v českém prostředí přerůstal v naturalismus. Venkov byl v té době stále vnímán jako strážce tradic a morálky, ale autoři jako Preissová začali tento mýtus bořit. Ukazovali, že život v uzavřené vesnické komunitě je pod přísným dohledem sousedů, kde „co by tomu řekli lidé“ je důležitější než lidský život. Tento sociální tlak a důraz na majetek a čistotu rodu jsou hlavními motory tragédie.

2. Další autoři té doby

• Alois a Vilém Mrštíkové (Maryša) – autoři nejslavnějšího českého vesnického dramatu, které sdílí podobná témata (nucený sňatek, vražda).

• Ladislav Stroupežnický (Naši furianti) – zakladatel českého realistického dramatu.

• Jan Herben (Do třetího a čtvrtého pokolení) – moravský autor zaměřený na venkovský realismus.

• Teréza Nováková (Jiří Šmatlán) – představitelka venkovské prózy s hlubokým sociálním cítěním.

3. Autor: Gabriela Preissová (1862–1946)

Byla to odvážná dramatička a prozaička, která se provdala na Moravu (do Hodonína) a tamní prostředí ji fascinovalo i děsilo. Její dvě nejvýznamnější hry, Gazdina roba a Její pastorkyňa, vyvolaly bouřlivé diskuse. Kritika jí vyčítala, že „špiní“ obraz moravského lidu a že píše nemravně. Preissová se však nenechala zastrašit a stala se průkopnicí ženského pohledu v českém dramatu, kdy se nebála otevírat témata jako ženská sexualita, nechtěné těhotenství a společenské pokrytectví.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Vesnická tragédie.

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh je zasazen do prostředí moravského venkova a točí se kolem tří žen a dvou mužů, jejichž osudy se tragicky propletou.

I. dějství: Žárlivost a hřích Jenůfa, krásná a pracovitá dívka, miluje pohledného, ale lehkomyslného Števu. Čeká s ním dítě, což je v tehdejší vesnici nepředstavitelná hanba. Števa se však k ničemu nemá, pije a hýří. O Jenůfu také stojí Števův nevlastní bratr Laca. Ten Jenůfu miluje opravdově, ale spaluje ho žárlivost. Když se dozví, že ho Jenůfa odmítá kvůli Števovi, v afektu jí nožem pořeže tvář, aby ji „ošklivil“ a Števa o ni ztratil zájem.

II. dějství: Strašlivé tajemství a vražda Jenůfa tajně porodí chlapce v domě své nevlastní matky, Kostelničky. Kostelnička je ve vesnici nesmírně vážená žena, ztělesnění morálky a hrdosti. Existence nelegitimního dítěte ohrožuje její pověst. Snaží se Števu přemluvit, aby si Jenůfu vzal, ale ten se pořezané Jenůfy štítí a navíc je zasnouben s rychtářovou dcerou. Laca je ochoten si Jenůfu vzít, ale když se dozví o dítěti, zaváhá. Kostelnička v zoufalé snaze zachránit čest rodiny a „budoucnost“ své pastorkyně, využije chvíle, kdy Jenůfa spí v horečce. Namluví Lacovi, že dítě zemřelo. Pak vezme novorozeně a utopí ho v zamrzlé řece pod ledem. Jenůfě po probuzení řekne, že dítě během jejího spánku zemřelo na nemoc.

III. dějství: Odhalení a odpuštění Chystá se svatba Jenůfy a Lacy. Ve chvíli největší slávy však tající led na řece vydá své svědectví – lidé najdou mrtvé tělíčko. Vesničané chtějí Jenůfu kamenovat, myslí si, že vraždila ona. V tu chvíli se však přiznává Kostelnička. Vysvětluje své motivy a odevzdává se do rukou spravedlnosti. Jenůfa, ačkoliv přišla o dítě a její život je v troskách, dokáže Kostelničce v hluboce křesťanském gestu odpustit. Laca u Jenůfy zůstává i přes všechnu tu hrůzu a veřejnou hanbu. Hra končí jejich společným odchodem, kdy Jenůfa přijímá Lacovu lásku, která byla jako jediná očištěna utrpením.

Postavy

• Kostelnička (Petrona Slivková): Ústřední postava. Není to prvoplánově zlá žena. Její tragédie pramení z přílišné pýchy a strachu z veřejného mínění. Chce pro Jenůfu to nejlepší, ale zvolí k tomu nelidskou cestu.

• Jenůfa: Oběť okolností a mužské nezodpovědnosti. Prochází vývojem od zamilované dívky k ženě, která skrze bolest došla k moudrosti a schopnosti odpouštět.

• Števa Buryja: Slaboch, sobec a požitkář. Reprezentuje nezodpovědnost a povrchnost.

• Laca Klemeň: Složitá postava. Zpočátku agresivní a žárlivý, ale jako jediný se dokáže vyvíjet a prokázat skutečnou, obětavou lásku.

Jazyková stránka

• Nářečí: Preissová používá stylizované moravské (slovácké) nářečí, což dodává hře na věrohodnosti.

• Expresivita: Jazyk je plný emocí, náboženských odkazů a lidových rčení.

• Dramatičnost: Krátké, úsečné věty v momentech napětí (zejména u Kostelničky).

Kompozice

• Tři dějství: Klasická dramatická stavba s prudkou gradací ve druhém dějství.

• Kontrast: Vnější krása folklóru a tradic vs. vnitřní morální bahno a hřích.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Pýcha, společenský tlak a vykoupení skrze odpuštění.

• Motivy: Matka vs. dcera, nechtěné dítě, led (symbol smrti a tajemství), vina a trest.

Časoprostor

• Místo: Slovácká vesnice na Moravě.

• Čas: Konec 19. století.

Literární směr

Realismus s prvky naturalismu. Naturalistické je zejména téma vraždy dítěte a vlivu dědičnosti a prostředí na osudy postav.

5. Adaptace a zajímavosti

• Opera Jenůfa: Leoš Janáček hru zhudebnil a vytvořil jedno z nejhranějších děl světového operního repertoáru. Janáček text Preissové zkrátil, ale zachoval jeho syrovost.

• Skandál: Po premiéře se ozývaly hlasy, že hra je „vlastizrádná“, protože ukazuje české (moravské) lidi v tak špatném světle.

• Zajímavost: Preissová se inspirovala skutečným případem, o kterém se dočetla v černé kronice, což je typický postup pro realistické a naturalistické autory.