Giovanni Boccaccio – Dekameron

Tohle je kniha, která v podstatě definovala moderní evropskou prózu. Boccaccio ji napsal v době, kdy se Florencií proháněla černá smrt (mor), a zatímco církev kázala o pokání a trestu božím, on oslavil život, vtip, erotiku a lidskou vynalézavost. Dekameron je literární renesance v té nejčistší podobě – odklon od Boha směrem k člověku se všemi jeho přednostmi i hříšnými choutkami.

1. Společensko-historické pozadí

Dílo vznikalo v letech 1348–1353. Evropu v té době zasáhla katastrofální morová epidemie, která vyhladila až třetinu obyvatelstva. Tato krize otřásla středověkým světem a vírou v neomylnost církve. V Itálii (zejména ve Florencii) se začal formovat humanismus – myšlenkový směr, který do středu vesmíru postavil člověka místo Boha. Lidé chtěli užívat pozemského života, vzdělávat se a bavit se, což Dekameron dokonale odráží.

2. Další autoři té doby

• Dante Alighieri (Božská komedie) – sice patří k předchozí generaci, ale jeho dílo bylo pro Boccaccia klíčovým vzorem.

• Francesco Petrarca (Zpěvník) – Boccacciův blízký přítel a mistr milostné lyriky (sonetů).

• Geoffrey Chaucer (Canterburské povídky) – anglický autor, který se Boccacciem přímo inspiroval v kompozici svého díla.

• Niccolò Machiavelli (Vladař) – pozdější renesanční autor, který sdílel Boccacciův pragmatický pohled na lidskou povahu.

3. Autor: Giovanni Boccaccio (1313–1375)

Italský básník a učenec, zakladatel moderní novely. Narodil se jako nemanželský syn bankéře a vyrůstal v Neapoli a Florencii. Původně měl být obchodníkem, ale práva a finance ho nebavily, a tak se oddal literatuře. Miloval antiku a byl jedním z prvních, kdo v Itálii prosazoval řečtinu. Jeho celoživotní inspirací byla žena, kterou v dílech nazýval Fiammetta. Boccaccio byl mistrem v pozorování lidí – v jeho příbězích ožívá celá tehdejší společnost od králů až po podvodníky.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Soubor novela s rámcovou kompozicí. (Novela je krátký až střední prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru).

Děj (obsáhlý rozbor)

Kniha má velmi pevnou strukturu, která propojuje realitu s fikcí.

Rámcový příběh: Děj začíná v roce 1348 ve Florencii, kde zuří mor. Deset mladých lidí (7 žen a 3 muži) se potká v kostele Santa Maria Novella a rozhodnou se, že město opustí, aby se zachránili. Odjíždějí na venkovské sídlo v kopcích Fiesole. Zde tráví čas tancem, zpěvem a vyprávěním příběhů. Každý den je zvolen jeden „král“ nebo „královna“, kteří určí téma dne. Vyprávějí celkem 10 dní (odtud název Dekameron – z řeckého deka = deset, hemera = den) a každý den zazní 10 příběhů. Celkem tedy kniha obsahuje 100 novel.

Témata jednotlivých dnů: Boccaccio skrze témata mapuje celý lidský život. Například:

• 1. den: Téma je volné, většinou jde o satiru na lidské vady.

• 4. den: Příběhy o tragické lásce.

• 6. den: O lidech, kteří se díky vtipné odpovědi dostali z nebezpečí nebo hanby.

• 10. den: O lidech, kteří vykonali něco velkorysého nebo vznešeného.

Příklady konkrétních novel:

• O sokolovi (5. den, 9. novela): Federigo miluje vznešenou paní Giovannu, prohýří pro ni majetek a zbude mu jen milovaný sokol. Když ho Giovanna navštíví, Federigo jí nemá co nabídnout k jídlu, a tak sokola upeče a naservíruje. Giovanna je pohnuta jeho obětí a nakonec si ho vezme. (Klasický příklad novely s pointou).

• O mnichovi a opatovi (1. den, 4. novela): Mladý mnich zhřeší s dívkou. Opat ho načapá, ale pak sám dívce podlehne. Mnich je nakonec nepotrestán, protože oba jsou na stejné lodi. (Ukázka ostré satiry na církev).

• O kuchaři Chichibiovi (6. den, 4. novela): Kuchař sní stehno z jeřába, kterého peklo pro pána. Když se ho pán ptá, proč má pták jen jednu nohu, kuchař tvrdí, že jeřábi mají jen jednu. Druhý den u jezera vidí jeřáby spát na jedné noze. Pán zatleská, jeřábi vyplašeně sundají druhou nohu a uletí. Kuchař však pohotově odpoví: „Ale včera jste, pane, nezatleskal!“

Postavy

• Vypravěči (rámec): Pampinea (nejstarší a nejmoudřejší), Fiammetta, Filostrato a další. Jsou to kultivovaní lidé, kteří představují renesanční ideál šlechty.

• Postavy v novelách: Celé spektrum středověké společnosti. Boccaccio miluje chytré sluhy, nevěrné, ale vtipné manželky, pokrytecké mnichy a vynalézavé milence. Hrdinou je ten, kdo je chytrý a dokáže si užít život, nikoliv ten, kdo je asketický světec.

Jazyková stránka

• Florentština: Boccaccio psal v lidovém jazyce (toskánský dialekt), čímž položil základy moderní italštiny.

• Živost a vtip: Jazyk je velmi šťavnatý, plný ironie, dvojsmyslů a humoru.

• Kontrast stylů: Vznešený jazyk v rámcovém vyprávění ostře kontrastuje s hovorovým a občas i vulgárním jazykem v samotných novelách.

Kompozice

• Rámcová: Příběh v příběhu.

• Symetrická: 10 dní, 10 lidí, 100 novel. Každý den začíná a končí popisem zábavy mladých lidí.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Oslava lidského rozumu, vtipu, lásky (duchovní i tělesné) a kritika církevního pokrytectví.

• Motivy: Štěstěna (Fortuna), která přeje připraveným, mor jako kontrast k radosti, peníze a sex.

Časoprostor

• Místo: Florencie a její okolí (v novelách pak celá Evropa a Středomoří).

• Čas: Rok 1348 (období moru).

Literární směr

Renesance a humanismus. Důraz na přirozenost, smyslovost a kritiku středověkých dogmat.

5. Adaptace a zajímavosti

• Film (1971): Režisér Pier Paolo Pasolini natočil slavnou a ve své době kontroverzní verzi, která se soustředí na ty nejvíce erotické a lidové příběhy.

• Zakázaná kniha: Církev Dekameron dlouho neměla ráda. V 16. století byl na seznamu zakázaných knih (Index Librorum Prohibitorum) a mohl vycházet jen v „očištěných“ verzích, kde byli hříšní mniši nahrazeni světskými postavami.

• Pojem “boccacciovská novela”: Dodnes se tak označuje příběh, který je vtipný, trochu lechtivý a má chytrou pointu.

Tento rozbor ti u maturity umožní mluvit o Dekameronu jako o revolučním díle, které dalo svobodu lidskému vyprávění. Chceš připravit další renesanční klasiku, nebo se posuneme jinam?