Literatura vyvrcholení národního obrození

Literatura vyvrcholení národního obrození

Česká literatura v období vyvrcholení národního obrození

3. fáze národního obrození – období romantismu a biedermeieru

  • reakce české společnosti na červencovou revoluci ve Francii, pád absolutismu, Francouzská revoluce, navazují na 1. a 2. období, už mají na čem stavět, zlepšení stavu kultury, jazyka, vědy, společenského života
  • osou všeho je stále národ, literatura má napomáhat národnímu rozkvětu, pokračuje kult lidové písně vyzdvihované Čelakovským – byly idealizovány, upravovány pro jazykové potřeby
  • vlastenecká díla, hledisko společenského prospěchu, důraz kladen na vlast, národ, obec, rodinu spíš než na niterné potřeby individuality jako v romantismu, v Máchově Máji rozervanectví individuality – chápáno jako odklon od národa, kritika Josefa Kajetána Tyla
  • prvky klasicismu (dělení žánrů na vysoké a nízké, slovanský pantheon bohů), romantismu (láska k vlasti, národu, citovost) a biedermeieru – smíšení, např. Erbenova Kytice

Biedermeier – směr měšťanstva, touha po životním klidu, malými krůčky k úspěchu spíš než revolucí, byli svědky pádu Napoleona

Žánry: společenské písně (Kde domov můj?), drobná próza, lidová hra se zpěvy, obrazy – beletrie, nedějové práce, dokumentárně podané výjevy

Josef Kajetán Tyl

–     umělec, organizátor společenského života, divadelník, existenční starosti, živil se jako člen kočovných divadel, zamilován do sestry své manželky, s kterou měl i děti

     pracoval v časopise Jindy a nyní, který změnil na Květy, jeden z nejvýznamnějších českých časopisů

     vedl ochotnické Kajetánské divadlo, pak pracoval ve Stavovském jako dramaturg a režisér

     zapálen do vlastenectví, odpůrce Karla Hynka Máchy za jeho pojetí individuality, náročné pojetí, psychologické, rozervaný hrdina, polemizoval s máchovským romantismem

Rozervanec – dvě postavy Karel a Hynek symbolizují Máchovo rozervanectví, Karel to překoná, věnuje se vlastenecké tvorbě, Hynek se nevyhne svým problémům, podlehne svému žalu, působí destruktivně i na své okolí a umírá, Tyl tím vyjádřil svůj postoj k Máchovu Máji, který mu přišel, jakoby se odvracel od vlastenectví a národa

     lidovýchovné nižší cíle, pro velkou skupinu obyvatel, snaha realisticky odpozorovat skutečnost, ale většinou to zkazí hledáním výchozí myšlenky

rysy Tylovy literární tvorby:

–     typická tvorba biedermeieru – vlastenecké nebo historické povídky, které mají ukazovat vzor správného češství, sentimentalita, zábavná funkce, snaha probudit národní hrdost * Dekret kutnohorský, * Kusy mého srdce – převážně vlastenecké

–     agitačně-sentimentální tvorba, idylické zakončení

Divadlo:

–     hry ze současnosti, historie, dramatické báchorky

–     inspirace vídeňským divadlem

Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – ve hře poprvé zazněla píseň Františka Škroupy – Kde domov můj?, která se po 1918 stala českou hymnou

Strakonický dudák – dodnes se hraje, dramatická báchorka – mluvené slovo prokládané písněmi, sleduje polepšení ústřední postavy

* Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena

Poslední Čech – vlastenecké, kritika od Karla Havlíčka Borovského za přílišné vlastenectví, že si na Máchovi necení umělecké preciznosti, ale zajímá ho téma

Karel Hynek Mácha

  • vlastenec, nepochopený vlasteneckou společností
  • vystudoval filosofickou a právnickou fakultu, hrál i v ochotnickém divadle
  • o svém životě, intimitě, vztazích, snech píše otevřeně v denících, později rozluštěno tajné písmo deníku, erotických pasáží
  • před svatbou umírá mladý na nemoc ze zkažené vody
  • romantik, četl Byrona, Goetheho, Shakespeara
  • počátky básnické tvorby – sentimentalismus, nejprve píše německy, potom z důvodu vlastenectví česky, vrací se ke slavným obdobím české historie, ve své tvorbě často romantické zachycení starých hradů a zřícenin
  • vliv lidové poezie, nesnaží se ji striktně napodobovat jako Čelakovský, spíš vyzdvihuje originalitu
  • hodně o individuálních pocitech postav, líčení životních i milostných zklamání, ztráta ideálů

Křivoklad – první a jediný dokončený díl próz z čtyřdílného cyklu Kat

Cikáni – podobný motiv jako v Máji, hlavní hrdina zjišťuje, že sokem v lásce mu byl vlastní otec, v postavě mladého Cikána popsal pravděpodobně sám sebe

Marinka – kontrasty v povídce, básník Hynek se vydává za dívkou, které se líbí jeho písně – Marinka, je nemocná, žije ve špatných poměrech, básník v ní najde zpřízněnou duši, odjede na krkonošskou pouť a když se vrátí, Marinka už je mrtvá

* Večer na Bezdězu z plánované sbírky Obrazy ze života mého, Pouť krkonošská – krátké lyrizované prózy, předstupeň k Máji

Máj – lyricko-epická báseň, vyšla v roce 1936

– romantické, vzdor, osobní básníkova traumata ale i nadčasové problémy smyslu života

– literární forma, metaforika, kontrasty, oxymórony, zvuková stránka verše => překonává soudobou literární tvorbu

– čtyři zpěvy a dvě vložená intermezza

– básnická povídka, převažuje lyrika, popis, úvaha

1.zpěv – večerní májová příroda, láska, na loďce připlouvá místo milého dívky muž, který ji oznámí, že se její milý Vilém „lesů pán“ dozvěděl o její nevěře a zabil jejího svůdce – svého vlastního otce, čeká na popravu, muž na loďce za to dívku proklíná, ta se vrhá do hlubin jezera

2. zpěv – Vilém přemýšlí o svém osudu, o smrti, vraždě, nevěře, necítí vinu za smrt otce, bere to jako osudovou danost, nepřízeň – romantický hrdina, přemýšlí co ho čeká po smrti, slova jsou onomatopoická, skládá je za sebou tak, aby vyjádřil vše co nejpřesněji

3. zpěv – líčena poprava Viléma, loupežník Vilém, rozhlédne se po krajině, země je člověku kolébkou i hrobem, popraven kolem, celá příroda je prostoupena nikoliv láskou, ale smrtí, loupežníci smutní, že vůdce zhynul

4. zpěv – sám básník se vydává na ono místo, kde se udál příběh o mnoho let později, na popravčím kole je kostra Viléma, , v hostinci se dovídá celý příběh, vrací se tam na jaře, vábí ho to zpět, stesk básníka po ztraceném dětství, pro Máchu dětství nejšťastnější období života, v mládí už je člověk šťasten jen navenek, existenciální otázky, pomíjivost mládí a celého lidského života

– první pasáž díla o Češích byla přidána, pěst na oko, vůbec se tam nehodí, Mácha ji přidal kvůli kritice, že není vlastenecký, aby byla populární, dlouho nejpopulárnější část Máje

Karel Sabina – obhájce Máchy, inspiroval se jeho tvorbou, proslavil se jako autor libret k operám Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta

Karel Jaromír Erben

  • z počátku fascinován Máchou, ale jiná cesta romantismu v české literatuře, přítel Máchy a Sabiny, známost s Františkem Palackým – sehnal mu místo archiváře v Praze
  • z chudých poměrů, do Prahy na práva, zapojil se do kulturního a společenského dění
  • vydával starší literární památky, sbíral lidovou slovesnost, překládal ze slovanských jazyků
  • folklorista, ve folkloru hledal stopy dávného mýtu, romantická představa osudu jako základu všeho, mytologická témata
  • balady, pohádky – soubor českých pohádek (mj. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska) , epické písně

Prostonárodní písně a říkadla – nejprve Písně národní v Čechách, pak rozšířena – folklorní dílo, až 2200 písní roztřízených v pořadí od narození až po smrt

Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských

Kytice z pověstí národních – sbírka balad, životní Erbenovo dílo, náměty převzaté z lidové slovesnosti převedl do veršované podoby

– nadčasové problémy, originální, řeší hlavně vztahy mezi milenci, matkou a dítětem, neumisťuje příběhy do času a prostoru

– každá báseň má v sobě pojetí viny a trestu – Poklad – matka kvůli mamonu nechá svoje dítě ve skále, ta se zavře a ona od něj zůstane na rok odloučena, Zlatý kolovrat – brutálně zavražděna dívka svou matkou a sestrou, nakonec ji čeká štěstí a vražedkyně násilná smrt, Vodník a Polednice – trest prostřednictvím tajemných sil, které člověk sám přivolá, Vodník – přes matčino varování jde k jezeru, musí se stát ženou vodníka, porodí mu dítě, které je pak vodník nucen zabít jako slíbenou pomstu, Polednice – matka zavolá na dítě polednici a ve strachu, aby ho uchránila ho udusí v obětí, Svatební košile – prosba ženy k Panně Marii, aby jí vrátila milého, vrátí se v podobě ducha zemřelého a usiluje o její život

– různé interpretační možnosti básní, základem motiv nemilosrdného osudu, síla, které nelze uniknout, může být i nespravedlivá

– Záhořovo lože – první báseň sbírky, polemika s Máchou, Záhoř je loupežníkem jako Vilém, ale když se dozví, co mu peklo chystá, dá se na pokání, dočká se odpuštění

– nadpřirozeno, magické okamžiky dne či roku, jednání v krajním vypětí vášně, emocí, instinktu, strachu, hřbitov, rybník, zámek, les

– úvodní báseň Kytice – vztahuje se k národu, mateřská role, oslovit nová pokolení, závěrečná báseň Věštkyně – až přijde čas, český národ znovu ožije

Karel Havlíček Borovský

  • Borovský uznával spíše kvality osvícenské – racionální, střízlivý vztah ke světu, pracovitost, samostatnost, vzdělanost, chtěl vychovávat aktivní občany, nejen vlastence => realismus, odmítavý postoj k všeslovanství, zájem o politické a sociální otázky, neúspěch revolučních českých snah oddálil příchod mladých autorů – vyznavačů realismu, realismus do české literatury
  • reakce na Tylovo dílo Poslední Čech, kritika vlastenectví, že už toho má po krk, kvalitní literatura bez vlasteneckého zaměření není uznávaná, tím se dostává do podvědomí, pro něj je vlastenectví vyprázdněné
  • umělecké jméno Borovský

Obrazy z Rus – do Ruska jako vychovatel, zděšen, zklamaný panslavista, zkušenosti z Ruska využije pro svou literární tvorbu, poukazuje na zaostalost, špatné národní poměry, cenzura, tím zaniká jeho láska ke všeslovanství

Epigramy – (=krátká satirická báseň) Církvi, Vlasti, Králi, Múzám, Světu – kritika, líčení zkušeností a zážitků

–     jazyk v básních blízký hovorové řeči, inspirován lidovou poezií, satirická tvorba

–     spisovatel, psal politické články o revolučním roce 1848, redaktorem Pražských novin, které přetvořil na Národní noviny – průlom v české žurnalistice

–     vážnost a vášnivá bojovnost a satirický nadhled

–     píše pravdu, odsouzen za pobuřující články, nakonec vítězství

–     v habsburské říši zakázání Národních novin, Borovský zakládá časopis Slovan, přestal ho pak vydávat

–     zatčen na příkaz ministra vnitra Alexandra Bacha a deportován do italského Brixenu

Tyrolské elegie (=žalozpěv) – o zatčení a cestě do Brixenu, odchyluje se od reality

Křest svatého Vladimíra – nejrozsáhlejší a nejvýznamnější práce, sarkasticky popisuje absolutismus, zabývá se vztahem církve a státu a smyslu náboženství – o násilném zavádění křesťanství v Rusku panovníkem Vladimírem, vládne i pohanskému bohovi Perunovi

Král Lávra – inspirace soudobou německou pohádkou, námět už ve starém Řecku, satirická kritika omezených vládců, kritika pasivity a odevzdanosti poddaných, králi narostou oslí uši, nechá popravit holiče, který zná tajemství jeho uší

– chtěl pryč zpátky do své vlasti, podepsal kvůli tomu i to, že nebude už psát a působit jako žurnalista, doma ve vlasti se k němu nehlásili, zklamání

– zemřel na tuberkulózu

Božena Němcová

  • první ženská originální umělkyně národního obrození
  • dětství prožila v Ratibořicích s babičkou, později se klonila k vlastenectví, přijímána s nadšením
  • počátky básnické, potom prozaické, tvorbou vzdělávat národ, zájem o sociální vztahy, např. mezi vesničany a šlechtou

Národní pohádky a pověsti – sbírala pohádky, nesnažila se o přesné napodobení, ale spíš ukázat svůj vypravěčský talent

Slovenské pohádky a pověsti

–     manželství s Němcem, chudoba, ekonomické potíže, závislí na darech a půjčkách, manželství se starším mužem končí rozvodem, Němcová zdravotní potíže, smrt v Praze

–     vzpomínky na dětství a na babičku, zármutek a těžké chvíle, rozhodne se psát Babičku

Babička – národopisné prvky, osobní vzpomínky, chce zachytit venkovský život, zvyky, obyčeje, pověry, svátky, v průběhu doby se stala jakousi národní památkou

– všichni se na Starém Bělidle těší na návštěvu staré babičky, zvlášť vnoučata Barunka, Vilím, Jan a Adélka, babička typ ideálního venkovského člověka – moudrá, vyrovnaná, pracovitá, milá, pozitivní vztah k životu a vlastenectví, opora a vzor, urovnává konflikty

– Viktorka, z nešťastné lásky k vojákovi zešílí, babička jí rozumí, ztělesňuje divokou přírodu, šílená se potuluje lesy, tragická smrt – zasažena bleskem

– idyla venkova, harmonický, klidný, úzký vztah s přírodou, příroda není romanticky živelná ale uřádněná, vnímání očima Barunky, po smrti babičky končí její dětství a začíná dospělost

V zámku a podzámčí – zabývá se propastí mezi chudými a bohatými

Divá Bára – nezkrotná a divá dívka, která se nebojí vzepřít se společenské nespravedlnosti, drobnější povídka

Čtyři doby – lyrizovaná próza, Němcová popisuje tragický ženský úděl, deziluze manželského života

* dopisy přátelům a blízkým mají dnes literární hodnotu

  • V době národního ohrožení po Mnichově a v době nacistické okupace se k ní vracejí spisovatele jako k patronce českého národa – F. Halas – Naše paní Božena Němcová, J. Seifert – Vějíř Boženy Němcové, Píseň o Viktorce