Světová literatura 1. poloviny 20. století

Anarchističtí buřiči

LITERATURA GENERACE ANARCHISTICKÝCH BUŘIČŮ

Anarchističtí buřiči
Je to skupina básníků, která se realizuje na konci 19. st. a prvním dvacetiletí 20. st. Anarchismus = filosofie, která popírá a odmítá státní moc i jakoukoliv autoritu a organizovanost. Zdůrazňuje absolutní svobodu jedince, absolut-ní tvůrčí svobodu. Má dvě hesla: antiklerikalismus – proti církvi, antimilitarismus – proti vojenství. Sdružovali se zde mladí básníci, založili si časopis Nový kult – zakladatelem byl S. K. Neuman, dále Šrámek, Toman, Těsnohlí-dek, Mahen, Majerová, Dyk, Gellner. Jejich činnosti byli buřičství.

Fráňa Šrámek (1877 – 1952), jeden z nejoblíbenějších básníků. Dokázal tlumočit názory a postoje mladých lidí. Narodil se v Sobotce, zde prožil dětství i studia, vystudoval gymnázium v Písku a právnickou fakultu v Praze. Do konce života se věnoval literatuře. 1905 – Ruská revoluce, anarchisté pořádají demonstrace, protestace – antimili-taristické+antiklerikalistické názory. Předáci perzekuováni. Šrámek narukoval na vojnu, byl v Haliči v Rumunsku a v Itálii. Po skončení války (1918) ustupuje od anarchismu a stahuje se ke společnosti K. Čapka. V jeho tvorbě najdeme několik uměleckých směrů i žánrů. Psal prózu, poezii i hry – dramata. Náplní poezie je citová stránka člověka. V poč. 20. st. – společenská revolta, projevuje se v anarchistické poezii.
Poezie:
Života bído, přec tě mám rád (1905), lyrické básně, některé lyricko-epické, melancholicky i ironicky zaměřené. Odpor vůči situacím, kdy se člověk dostává do nedůstojných postavení.
Modrý a rudý (1906), je zde řada básní, zlidověly a byla k nim napsáni i melodie – Verše o vojáčcích, Píšou mi psaní a báseň Raport – člověk byl na frontě málem zabit a jeho koně zabili.tendenční odpor k válce, vojenské službě a dívá se na svět modrýma očima rezervisty a rudého anarchisty.
Splav (1916), převažuje přírodní lyrika nad anarchistickou tvorbou, citovost, má protikladné prvky, reaguje na válku. přináší nový směr tvorby –

vitalismus – schopnost vyjádřit radost z běžných věcí.
Próza: před válkou povídková tvorba (méně známá). Kritizuje církev, vojnu, státní zřízení, školu, rodinu. Příběhy končí tragicky nebo smutně.

Stříbrný vítr – román, zachycuje konflikt dvou generací – mladé a starší. Toto téma prochází prózami i dramatic-kou tvorbou. Byli dobře přijímány mladou generací, které prožívají citové i erotické problémy související s mládím. Autor se loučí s naivitou mládí, vzdorem. Hlavní hrdina se jmenuje Jan Rotkin – student gymnázia, žije bez domova, zamiluje se, přestává studovat. Přijíždí za ním otec, nepohodnou se spolu – kritika rodiny, uvažuje o sebevraždě, nakonec mu pomáhá strýc, kritika vyznívá tak jak má.
Hry: zakladatel tzv. lyrického dramatu – ději je věnována minimální pozornost, důraz klade na citovou stránku, nálady, vnitřní život a lidské vztahy.
Léto
Měsíc nad řekou – střetnutí dvou generací. Děj se odehrává na abiturientním večírku, kde se setkávají stárnoucí maturanti, vyprávějí si své osudy a poznávají, že své mladistvé sny téměř nikdo nedokázal naplnit.

František Gellner (1881 – 1914), velice talentovaný básník, spisovatel, výtvarník, karikaturista, … Narodil se v Mladé Boleslavi, vystudoval gymnázium, techniku ve Vídni, báňskou akademii v Příbrami, malířství v Mnichově a Paříži. Začátkem války byl mobilizován a odveden na Haličskou frontu a v r. 1914 zmizel. Do této doby psal zajímavou poezii, užíval hovorového jazyka, pravidelný verš a rým, dobře se pamatující, nepoužíval metafor.
Po nás přijde potopa – vybízí k životu teď hned, užívat si toho, co poskytuje, dostat se z měšťáckého světa, kritizoval militarismus, morálku, politiku (i drsnější slova). Perspektiva:
Má milá rozmilá neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí, na naši bílý posteli.
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví, zejtra si lehnem do rakví.
Radosti života – Píseň zhýralého jinocha, jsem člověk nemravný a zanedbaný a Což páni spisovatelé.

Viktor Dyk (1877 – 1931), kromě poezie se věnoval próze, psal hry – dramatik, novinář – žurnalista. Celým jeho dílem prostupuje vyjádření zachycení rozporu mezi skutečností a snem. Novinařina – 20-30 léta. Koncem 20. let – názor se vyhraňuje negativním směrem – člen Národnědemokratické strany – sklon k fašismu – poslanec. Povolání – právník, advokát majetných lidí. Tvorba poč. 90. let – lyrika. Na poč. 20. st. se realizuje jako anarchista.
Buřiči a smíření (1910), cyklus, obdiv k anarchismu – Tři – vypráví o třech zločincích – vrah, násilník a žhář. Staví se na jejich stranu, za jejich činy může společnost. Podporuje jejich činy jako gesta vzpoury proti společnos-ti.
Milá sedmi loupežníků – lyrické dílo, psána formou dialogu mezi dívkou a 7-mi loupežníky. Dívka u nich žije a náhle se zamiluje do poutníka. Toho loupežníci ze žárlivosti zabijí. Rozhřešení je vyřešeno zatčením loupežníků a jejich potrestáním. Mění se autorův názor – neschvaluje jejich činy.
Zmoudření Dona Quijota – neanarchistické dílo, volná dramatizace díla od Miguela de Cervantese.
Próza:
Krysař – novela, má prudký spád bez dějových odboček, napsána podle staré německé pověsti. Odehrává se v Hammelnu. Do města přichází krysař, dostává úkol, který splní, ale nedostává za něj odměnu a za trest zahubí lidi jako krysy. Dyk vypravuje pověst tím, že krysař se nechce mstít, je již unaven svým způsobem života – zamilu-je se. Začnou na něj vznikat pomluvy, dívka se ho vzdává. Po této chvíli se pomstí městu. Nechává naději do budoucna – nechává na živu starého moudrého rybáře a nemluvně.