Arabové a jejich výboje

Arabové a jejich výboje

Arabové a jejich výboje
V polovině 7. století se objevila nová síla, která ovlivnila evropské dějiny.
Na Arabském poloostrově se pod vlivem Mohamedova nového náboženství
sjednotily původně rozdělené a soupeřící arabské kmeny a výrazně tím vzrostla
jejich vojenská síla.
Mohamed se narodil v Mekce kolem roku 570 n. l. a žil zde jako prostý
pastevec. Do jeho rodného města vždy proudili věřící, kteří v předislámském
období vyznávali posvátný černý kámen uložený v místní svatyni. Mohamed
měl kolem svého čtyřicátého roku vidění, po kterém začal vystupovat jako
prorok nového boha Alláha. Jeho přívrženci se začali nazývat muslimové a ve
svém životě se řídili posvátnou knihou Koránem. Vládnoucí vrstva ale
v Mohamedově učení viděla nebezpečí a snažila se ho umlčet. Mohamed byl
nucen v roce 622 uprchnout z Mekky a přesídlit do Medíny. Tato událost
označovaná jako hidžra se stala počátkem arabského letopočtu.

Po Mohamedově smrti se jeho nástupcem stal Omar, pod jehož vedením začaly
v roce 635 arabské výboje do sousedních zemí. Arabové chtěli získat celé území
Byzantské říše, nepodařilo se jim však dobýt Konstantinopol, kde utrpěli ztrátu
asi 20 tisíc bojovníků, a proto se stáhli, spokojili se s částí byzantského území a
své další výboje namířili na západ.
V roce 711 se vylodili na Pyrenejském poloostrově, postupovali dále na sever a
ohrožovali říši Franků. Jejich další postup zastavila až porážka v bitvě u Poitiers
v roce 732. Největšího územního rozsahu dosáhla arabská říše kolem roku 800
za Hárúna ar-Rašída. 

Západní arabští chalífové sídlili v Cordóbě, výstavním a bohatém městě, které
bylo několik staletí centrem obchodu, řemesel a kultury, i když byli Arabové na
Pyrenejském poloostrově od 11. století postupně zatlačováni k jihu křesťany.
Zcela poraženi byli až v roce 1492, kdy byla dobyta Granada i sídlo v Cordóbě

Pravidla pro život muslima je možné vyjádřit v pěti bodech:
Věř jen v Alláha
Modli se k němu pětkrát denně
Posti se jeden měsíc v roce
Dávej almužny chudým
Jednou za život vykonej pouť do Mekky
Náměstí v dnešní Mekce:

Muslimské svatyně se nazývají mešity, k modlitbám jsou věřící svoláváni z vysokých
věží, tzv. minaretů. Korán zakazoval zobrazovat
lidské postavy, proto byly stavby zdobeny
geometrickými a dekorativními vzory, kterým se říká arabesky.
Mešita v Jeruzalémě:

Typickým znakem islámského umění jsou také dekorativní nápisy-kaligrafie.
Arabská kaligrafie je založena na pěti zásadách – pevné držení pera, správně
seříznutá špička, dobrá kvalita papíru, lesk tuše a ovládání dechu. Od
pravidelného tvaru kaligrafických motivů se jejich opakováním vytvářely
arabesky, které ale časem získaly abstraktní podobu geometrických tvarů.

Ukázky kaligrafií podle časopisu Živá historie, leden-únor 2010

reklama