Starověké Řecko

Starověké Řecko – Sparta

Sparta je starověké město ležící na poloostrově Peloponés.

Historie Sparty:
Spartu původně založili Achajové, po příchodu dórských kmenů se ale museli podřídit jejich
nadvládě. Postupně si Dórové podmanili všechny osady v oblasti, udržet je v poslušnosti a
podřízenosti bylo náročné. Sparťané museli být neustále připraveni potlačit povstání nebo
začít bojovat s nepřítelem. Během řecko-perských válek stála Sparta v čele řeckých států,
které se Peršanům bránily. Sparťané například hrdinně bránili soutěsku bitvě u Thermopyl
v roce 480 př. n. l. a jejich statečnost v boji s velkou přesilou si vysloužila velký obdiv, i když
nakonec byli zrazeni, poraženi a do jednoho zabiti. Sparťanům náležel rovněž významný
podíl také na vítězství v bitvě u Platají v roce 479 př. n. l .

Sparta byla velkým konkurentem Athén. Soupeření obou městských států a jejich spojenců
nakonec vedlo k válce, které říkáme peloponéská. Válka probíhala v letech 431 – 404 př. n. l.
a nakonec skončila vítězstvím Sparty.

V době nástupu Alexandra Velikého už moc Sparty upadala a během další doby město již
nikdy nedosáhlo dřívější slávy.

Řízení městského státu:
V čele státu stáli dva králové, kteří rozhodovali ve věcech náboženského, soudního a
vojenského rázu. Během tažení sloužili králové jako velitelé vojska. Důležitou roli ve
společnosti měla rada starších, která sloužila jako poradní orgán, navrhovala lidovému
shromáždění zákony a těšila se všeobecné vážnosti. Všichni muži nad třicet let se každoročně
účastnili lidového shromáždění. Zpočátku se shromáždění scházelo jednou za rok, později
docházelo ke schůzím častěji. Možnosti účastníků shromáždění byly omezeny vlivem rady
starších, shromáždění se ale podílelo na rozhodování o vyhlášení války. Nejmladší ze všech
spartských politických institucí tvořil pětičlenný orgán dohližitelů, kteří byli voleni lidovým
shromážděním na jeden rok, po skončení volebního období se nemohli znovu ucházet o
zvolení.

Vojenský způsob života:
Neustálé nebezpečí války nebo povstání původního podrobeného obyvatelstva veslo Sparťany
k tomu, aby se celý život systematicky připravovali na válku. Chlapci již od útlého věku byli
odebíráni rodičům a svěřováni do výchovy vojenským velitelům. Byli rozděleni do družin,
pod dohledem starších cvičili, zdokonalovali se ve fyzické odolnosti, učili se kázni
a vytrvalosti. Během výcviku byli zcela podřízeni veliteli a řádům, učili se kontrolovat emoce,
překonávat bolest, zimu, hlad. Cvičení prováděli chlapci obvykle nazí a bosí. Neposlušnost
nebo projevy slabosti byly trestány bitím. Ve čtení a psaní se vzdělávali méně, měli vystačit
jen s tím, aby si byli schopni přečíst vojenský rozkaz, případně napsat jednoduché sdělení o
situaci na bojišti. Způsob projevu měl být stručný a výstižný. (lakonická mluva=jednoduché a
stručné vyjádření).
Krypteiá – zvyk, zkouška, kterou musel ve Spartě projít každý chlapec, který chtěl být uznán
dospělým. S minimální výbavou a vyzbrojen pouze dýkou byl vyslán do míst, kde žili heilóti.
Stravu si musel obstarávat krádežemi, jeho úkolem bylo vyhledat a zabít nejsilnějšího
z heilótů.

Výchovou a fyzickou přípravou prošly i dívky, jejich trénink měl utužit tělo, aby byly
schopny rodit zdravé a zdatné potomstvo. Také ženy musely umět potlačit emoce a svůj
přirozený strach o blízké, do boje je vyprovázely heslem „Vrať se se štítem nebo na štítě“, což
znamenalo buď jako vítěz, nebo mrtvý. Největší potupou byl projev strachu a zbabělosti
v boji.

Vojenský výcvik končil ve třiceti letech věku, teprve potom mohli Sparťané žít se svými
rodinami, plně zbaveni vojenské povinnosti byli teprve po dosažení šedesáti let věku.

Rozdělení obyvatelstva:
Všichni svobodní obyvatelé Sparty se nazývali Lakedaimoňané. Nezbytnými podmínkami k
nabytí občanství bylo vlastnictví jednoho z podílů půdy, podstoupení vojenské výchovy a
dosažení věku třiceti let.
Sparťané žili z výnosů svých pozemků, jež pro ně obdělávali heilóti.
Heilóti byli příslušníci podrobeného domorodého obyvatelstva, kteří ztratili osobní svobodu,
tudíž jim náleželo podřadné postavení státem vlastněných otroků. Oproti klasickým otrokům
však směli zakládat rodiny a vytvářet vlastní osady. Obvykle působili jako rolníci na
přidělených pozemcích spartiatů, přičemž stanovenou část výnosu museli vydat svému
pánovi.