Smyslová soustava

Smyslová soustava

    1. nedoslýchavost
    2. hluchota
      • každý organismus je dráždivý (je schopen vnímat podměty z prostředí a reagovat na ně) smysly je vnímá
      • součástí každého smyslového orgánu jsou receptory, citlivé b. receptory zaznamenávají určité podměty z prostředí nechají se podráždit a na základě podráždění dokáže vyrobit vzruch, který pošle dál (info přeměněna na vzruch, el. impuls)
      Fylogeneze
      • bezobratlí – smyslové brvy po celém těle – chemoreceptory
      • statocysta (smyslový orgán, který informuje tělo o jeho poloze) – medúzy, korýši
      • zrak světločivá skvrnaprvoci
      ploché, skvrnové očimedúzamiskovité očiploštěnkypohárkovité očiměkkýšisložené očihmyzkomorové očihlavonožci
      • obratlovci
      • proudový orgánparyby, ryby
      • Jacobsonův orgán (umožňuje přijímánípachů i ústní dutinou. U plazů slouží jako hlavní orgán čichu) – plazi
      • sluch a rovnováha – vnitřní ucho
      • 1 sluch kůstkaobojživ., plazi, ptáci
      • 3 sluch. kůstkysavci
      • zrakkomorové oko + víčka
      mžurkaobojživ. a plazi barevné vidění – čípky a tyčinky     JACOBSŮV ORGÁN:koně a kočkovitých šelem zachytává pachy související s rozmnožováním Hadi čichají pachy hlavně pomocí Jacobsonova orgánu. Pachové částečky had zachycuje dlouhým, rozeklaným jazykem, jenž ustavičně kmitá z tlamky a zpět výřezem v horním rtu. Špičky jazyka s pachovými částečkami zapadají do dvojice jamek Jacobsonova orgánu a z těchto jamek vystlaných citlivými chemoreceptory, se bleskově vyhodnocené informace o pachu přenášejí do mozku, jenž bleskově určí další chování zvířete. Také díky tomuto zařízení jsou hadi jako skupina velice úspěšnou skupinou, která dokázala přežít miliony let a vyvinout se do tisíců druhů   typy receptorů:
      1. dělení dle toho, odkud přijímají podměty
      2. exteroreceptory (vláskové b. v uchu, mechanoreceptory v kůži…)
      3. interoreceptory (přijímají info z vnitřku našeho těla, důležité udržení rovnováhy
      např. chemoreceptory – např. v tepnách – monitorují koncentraci CO2 v krvi upravování rychlosti dýchání, termoreceptory – v hypotalamu, cévách, udržení stálé teploty, baroreceptory – monitorují tlak krve, mechanoreceptory
      1. podle podnětu, který receptor podráždí:
      2. mechanoreceptor (dotek, tlak – v kůži)
      3. chemoreceptory (citlivá na určité ch. látky – na jazyku, v nose)
      4. termoreceptory (teplo, chlad – v kůži) – zvláštní typ nocireceptory
      5. fotoreceptory (světlo – v oku)
      • tyto receptory dokáží být podrážděné pouze určitým podnětem
      Kůže jako smyslový orgán:
      • velice citlivý orgán
      • vysílá do našeho mozku proud zpráv o styku s prostředím
      • nachází se zde mechanoreceptory, termoreceptory, nocireceptory (vnímají bolest)
      • ke zpracování a vyhodnocení info z kůže dochází v centru kožní citlivosti (temenní lalok mozkové kůry)
      mechanoreceptory:
      • nachází se ve střední vrstvě kůže (škáře)
      • je jich hodně
      • opouzdřená tělíska jsou citlivá na zdeformování kůže
      • nejznámější tělíska – Paciniho a Meisserova tělíska
      • mají schopnost se adaptovat (pokud je receptor drážděn dlouho – citlivost k danému podnětu se snižuje, někdy ho dokáže i přestat vnímat, např. nošení hodinek nebo oblečení – necítíme, že je na sobě vůbec máme)
      • hodně mechanoreceptorů máme v kůži na bříškách prstů, na rtech a na špičce jazyka (nejcitlivější na dotyk)
      • nejmíň mechanoreceptorů máme na zádech
      • v průměru máme 25 mechanoreceptorů na cm2 kůže
      termoreceptory:
      • chřestýš je schopen zachytit rozdíl teplot, ostatní zvířata to nedokáží
      • pro chlad = Krauseho tělíska (uložená v nejsvrchnější části kůže = pokožka, 13 na cm2, nejvíce na konečcích prstů)
      • pro teplo = Ruffiniho tělíska (uložená v prostřední vrstvě kůže = škáře, 2 na cm2, nejvíce těchto tělísek je na čele a nejméně na nohách a zádech)
      nocireceptory:
      • volná nervová zakončení, nejsou to tělíska
      • bolest vzniká – dochází k poškození části kůže (spálení, říznutí) – dojde k likvidaci tkáně – odumírající tkáně vypouští speciálními chem. látky, které zaregistrují nocireceptory – tuto info nerv posílá do CNS
      • máme je v kůži, ale i ve většině vnitřních orgánů
      • plicní parenchym, mozek, játra nemají receptory pro bolest
      Fantomová bolest:
      • došlo k poškození nerv. dráhy, která vedla do poškozené tkáně, tato tkáň tam již není, ale stále tam jsou vedeny el. vzruchy
      • stává se to pacientům po amputaci, bolí je končetina, která jim byla odebrána
        Čichový orgán
      • evolučně nejstarší orgán (v embryonálním vývoji se vyvíjí jako 1.)
      • s porovnáním s ostatními savci ho máme velice slabý (přestal pro nás být tak důležitý, díky přechodu ke vzpřímené chůzi)
      • ochrana před zkaženým jídlem (prevence před otrávením), aktivace šťáv (jestli jídlo voní – tvorba slin a žaludečních, střevních a Pankreatických šťáv), komunikace (sexuální chování)
      • nachází se vysoko v dutině nosní (ve stropě, v každé půlce dutiny nosní se nachází žlutá ploška – tvořená chemoreceptory – látka musí být těkavá – aby molekuly mohly lehce přecházet do plynného skupenství) – aby byly receptory podrážděné, je potřeba, aby se molekuly rozpustily v hlenu
      • čichový nerv vede info z dutiny nosní do mozku – čichové centrum (v čelním laloku vepředu) – u člověka je toto centrum velice malé, pes je ploška asi 40x větší
      • čichové b. jsou u člověka schopny zaznamenat jen 4 vůně – sladká, kyselá, spálená a pižmová = živočišná, např. pot
      • chemoreceptory jsou schopny rozlišit až 10 tisíc vůní – každý pach má svůj číselný kód složený ze 4 vůní a určí poměr mezi nimi
      • ženy mají citlivější čich
      • čichové b. jsou schopné se adaptovat, např. vzduch ve třídě necítíme, že je vydýchaný vzduch
      Chuťový orgán
      • ještě méně citlivější než čich
      • má stejnou fci jako čichový orgán (aktivace tvorby šťáv, ochrana před zkaženou potravou)
      • patro, na začátku hltanu, jazyk (nejvíce chemoreceptorů)
      • jazyk – hrubý povrh, pokrytý papily (výběžky) – v nich se nachází chuťové pohárky – tvořen cca 5-20 chuť. b. – citlivé na chem. složení
      • jsou schopné zachytit chuť jídla nebo pití pouze rozpuštěné ve slinách
      • z každé chuť. b. jde nervem do chuť. centra (v temenním laloku mozkové kůry, na obou stranách – vyhodnocování)
      • jsou schopné zaregistrovat pouze 4 druhy chuťí
      na špičce jazyka – sladká chuť, po stranách – slaná chuť, po stranách více vzadu – kyselost, vzadu u kořene jazyka – hořkost
      • necítíme chuť jídla, když máme rýmu, protože je chuť s čichem velice úzce spojena (abychom dostali info, jak jídlo chutná, jsou potřeba i info z čichových chemoreceptorů) – při rýmě máme zakryté receptory hlenem
      • chuť. receptory máme i na patře, dále je máme i na začátku hltanu a samozřejmě i na jazyku
      • počet chuť. buněk se stárnutím klesá (starší lidé nemají moc vyvinutou chuť)
      Zrakový orgán
      • řídící smysl (asi 80 % informací z okolí přijímá právě očima)
      dvě části:
      1. oční koule
      2. přidatné orgány
      Oční koule
      • jsou vepředu chráněny 2 očnicemi (dutiny, ve kterých je koule uložena)
      • na povrchu 3 vrstvy blan (bělima, rohovka, střední vrstva – cévnatka, řasnaté těleso, duhovka, čočka a vnitřní vrstva – sítnice) a uvnitř je polotekutá hmota
      Bělima:
      • tuhá vazivová blána (velice těžko se poškodí)
      • drží pohromadě všechny polotekuté součásti oka
      • nekryje oko celé (nepropustná pro světlo, kryje zadní ¾ oka);
      Rohovka:
      • nejpovrchnější vrstva vepředu na oku
      • průhledná (aby do oka prostupovalo světlo)
      • je trochu vypouklá (tvar hodinového sklíčka) v rohovce dochází k prvnímu lámání světla
      • není prokrvená (snadno transplantovatelný orgán – nejsou tam bílé krvinky)
      • je velmi citlivá (nejvyšší koncentrace nocireceptorů)
      • rohovkový reflex (jakmile se něco dotkne rohovky sevření víček – nepodmíněný reflex)
      Cévnatka:
      • prostřední vrstva
      • je velmi prokrvená, teče tudy hodně krve, obsahuje hnědý pigment = melanin pohlcuje světelné paprsky a zachycuje přebytečné světlo, aby se neodráželo od stěn očí
      • vyživuje oko
      Řasnaté tělísko:
      • jsou na něm vazivové vlákna, na kterých visí čočka
      • z hladké svaloviny, podle toho jestli koukáme do dálky nebo blízka se smršťuje tahá za vlákna, na kterých visí čočka  změna tvaru čočky = „zaostřování“ = akomodace oka
        Duhovka:
      • barevné v oku (zelená, modrá, hnědá)
      • má uprostřed duhovky je otvor = zornice
      • z hladké svaloviny
      • dokáže reagovat na intenzitu světla  reguluje množství světla, které prochází okem
      • hodně světa duhovka se smršťuje (svaly v duhovce se smrští)
      • málo světla roztáhne se (svaly jsou ochablé)  v šeru je potřeba, aby se nám dostalo co nejvíce světla – můžou to způsobovat i drogy
      barva duhovky:
      • dáno geneticky (množstvím pigmentu = melanin)
      • málo melaninu = modré oči, více = zelené, hodně = tmavé oči
      • když se narodí miminko (většinou má modré oči – melaninu je tam minimum, jakmile stárne, tak se množství melaninu může zvyšovat)
        Albinismus:
      • mají nedostatek melaninu
      • kůže se nedokáže chránit před sluníčkem (často se spalují, nejsou chráněni před UV zářením)
      • duhovka se jeví jako červená, je průsvitná, za ní je cévnatka  prosvítá
      • musí se chránit opalovacími krémy
      Čočka:
      • vypouklá na obě strany
      • tužší rosolovitý hmota
      • dokáže měnit svůj tvar díky vláknům
      • je průhledná – prostupná světlem
      • láme světelné paprsky, podle toho jestli se koukáme na předmět blízký nebo vzdálený
      Sítnice:
      • tvoří zhruba 2/3 vnitřního povrchu oka
      • je velmi tenká (tvořena jen několika vrstvami b.) – nejdůležitější jsou buňky, které jsou citlivé na světlo – 2 druhy fotoreceptorů – delší fot. 
      tyčinky“: asi 130 mil. v oku, citlivé i na velmi slabé světlo, uplatňují se za šera  dokáží zachytit i velmi slabé světlo, vidíme v odstínech šedivé, nedokáží od sebe rozlišit jednotlivé barvy, v membráně je zr. barvivo rodopsin – díky této molekule vidíme světlo, je citlivé na světlo, rodopsin se nabudí  rozpadne se na 2 ch. různé částiopsin (bílkovinná část), retinal (derivát vit. A- ch. podobný vit. A)  rozpad nastartuje el. impuls = vzruch, abychom neztratili schopnost vidět  regenerace rodopsinu – stavební materiál je bílkovinná část + doplňování vit. A z potravy, provitamínem vit. A je betakaroten – např. rybí tuk, oranžová zelenina – mrkev, oranžová zelenina, pokud nám chybí vit. A nebo betakaroten šeroslepost, rodopsin regeneruje v noci, ve tmě dochází k regeneraci rhodopsinu přibude nám v tyčinkách  rozkoukáme se   čípky – mnohem méně, 7 mil. v oku, zaznamenávají pouze silnější světlo, aktivní ve dne, díky nim rozeznáváme barvy, máme zde 3 druhy čípků pro tři barvy červené, zelené, modré – v sítnici dojde nejdříve k rozložení barevného vjemu – rozloží se na 3 základní barvy – poměr mezi barvami  fotoreceptory je zachytí, vedou info do zr. centra zde se obraz složí v obraz finální, kde je spektrum barev široký 3D – lidé, kteří mají pouze 1 oko – vidí 2D, díky tomu, že každé oko snímá obrazy kolem nás z trochu jiného úhlu, dochází po složení obrazů z obou očí ve zrakovém centru ke vzniku 3D
      • žlutá skvrna – nevyšší koncentrace čípků, místo nejostřejšího vidění, oko nasměrováváme tak, aby obraz na sítnici dopadal na žlutou skvrnu  nejostřejší vidění
      • slepá skvrnanejsou zde žádné fotoreceptory, místo na sítnici, na druhé straně z oka vychází tlustý nerv, paprsky v určité vzdálenosti míří přímo na slepou skvrnu
      Oční komory:
      • dutiny v oku, je jich několik
      • v přední části jsou dvě malé dutiny  přední oční komora – mezi rohovkou a duhovkou a za ní je zadní oční komora mezi duhovkou a čočkou  jsou vyplněny tekutinou „oční mok“
      • obrovská dutina v oku je vyplněna tekutinou = „sklivec“ – polotekutá rosolovitá hmota  udržuje tvar a tlak oka + zajišťuje kulovitý tvar, prochází přes něj světlo – je čirý
      Práce oka:
      • jsme schopni zachytit viditelnou část spektra – 400-700 nm
      • světlo se do oka dostává přes rohovku, čočku a sklivec (těmto třem částem říkáme optická část oka)  lámou oko tak, že dopadá světlo na žlutou skvrnu, na sítnici vytváří přesný obraz – promítá se zmenšený a obrácený – díky čočce
      • akomodace – rohovka ani sklivec se nehýbe, hýbe se čočka – zaostřování – pokud koukáme na něco ve vzdálenosti cca 5 metrů – čočka je placatá – díky řasnatému tělísku, bližší věci – oko musí zaostřit tak, že se čočka vyboulí a díky tomu se změní směr, kterým vchází paprsky dovnitř, obraz opět zmenšený a převrácený
      • lidské oko je normálně zaostřené, ale pokud koukáme blíže, tak musí zaostřovat
      • jakmile projdou paprsky optickou částí oka (světlo se promítne na sítnici) – fotoreceptory jsou schopné přeměnit světlenou energii na el. impulsy  jsou ze sítnice odváděny svazkem nerv. b. = optický (zrakový) nerv – nejtlustší nerv, přivádí info do zrakového centra až do šedé kůry mozkové v týlním laloku koncového mozku
      Přidatné orgány oka:
      1. okohybné svaly – každé oko má 6 svalů upínajících se do bělimy, jak se smršťují a propínají  pohybují s oční koulí – příčně pruhované svalstvo, řízeno z mozku na principu reflexního oblouku, aby obě oči dostávali stejnou informaci najednou
      2. slzné ústrojí – tvoří ho slzná žláza (mandlovitý tvar nahoře nad vnějším koutkem oka, vyrábí slzy, které drobnými kanálky stékají na povrch oční koule, slzy – na vnitřním koutku jsou dva slzné vývody, kudy odtékají přebytečné slzy do nososlzného kanálku, jenž ústí do dutiny nosní, fce  zvlhčování oka, vyplavení nečistot, prachu, enzym lysozym dokáže štěpit bakterie na povrchu oka, emoce)
      3. víčka – fce  ochrana, víčka jsou opatřena řasami  větší ochrana a brání stékání potu do oka, „stěrače“ – napomáhají zvlhčování oka
      4. obočí – fce  ochrana před stékáním potu do očí
      5. spojivka – tenoučká blána, jež pokrývá zevnitř víčka, překrývá bělimu, fce  ochrana, zánět spojivek – spojivka se překrví a je hodně červená, příčina – nadbytek UV záření (v létě), prašné prostředí  ochrana před světlem + kapičky
      Onemocnění:
      1. myopie = krátkozrakost
      problém vidět daleké věci, dělí se na 3 stádia dle dioptrií, nejtěžší forma se projevuje již od útlého věku, lehčí stádia až ve školním věku paprsky se v oku sbíhají před sítnicí oční koule je podélně protáhlá příčina – dědičné, změny při růstu oka léčba – brýle s čočkami – rozptylky (změní úhel světla, rozptýlí od sebe světelné paprsky), kontaktní čočky, laserová operace – laserem se odstraní tenká vrstva rohovky  zkrácení předozadní osy
      1. hypermetropie = dalekozrakost
      člověk špatně vidí blízké věci, světlo se sbíhá za sítnicí, oko je zpláclé léčba – spojka (více spojí světelné paprsky, obraz se promítá na sítnici) příčina – práce za špatného osvětlení, dědičně…
      1. astigmatismus
      oční vada způsobena zdeformováním zakřivením rohovky fyziologická vlastnost oka – oválný tvar, nepravidelný astigmatismus – více zakřivený povrch příčina – časté mnutí očí, nehoda prevence – léčení zánětu, nemnout si tolik oči příznak – neostré vidění (na dálku i na blízko) léčba – torické čočky – vyrovnávají tvar rohovky, dioptrické čočky, brýlová korekce cylindrickými skly, operace – vyhlazení rohovky
      1. šedý zákal = katarakta
      „porucha metabolismu čočky“ příčiny – stárnutí, dědičné, pohlaví (u žen), kouření, cukrovka, znečistěné prostředí, užívání léků (kortikosteroidů), po onemocnění očí příznaky – zamlžené vidění, rozostřené vidění, citlivost na plné světlo, jedna z nejčastějších příčin slepoty léčba – kapky, chirurgicky (znecitlivění oka, ultrazvukem se rozbije stará čočka a odsaje se, vloží se umělá čočka) do čočky se usazují odpadní látky metabolismuzakalená čočka
      1. zelený zákal = glaukom
      vážnější než šedý zákal neoperovatelný zvýšení vnitroočního tlaku (sklivci)  zhoršení vidění (zdeformovaný obraz)
      1. šilhání = strabismus
      stav, kdy dojde k porušení spolupráce obou očí, každé míří někam jinam (děti – mozek dostává z každého oka trochu jinou info, 1 oko je to, které kouká na správné místo, mozek obraz ze slabšího oka ignoruje a zpracovává pouze obraz z oka, které pozoruje tu danou věc, nemá schopnost prostorového vidění 3D, zalepuje se správně fungující oko, dospělý – mozek není schopen ignorovat špatný obraz, má dvojité vidění) léčba – operace, náprava okohybných svalů příčiny – nejsou známé
      1. daltonismus
      porucha barvocitu příčina – porucha chromozomu x (více u mužů) – geneticky, reakce na působení chem. látek porucha vnímání barev – rozlišit od sebe zelenou a červenou, místo toho vidíme hnědou čípky zaznamenávající barvy, nefungují správně   Sluchový a rovnovážný (=statokinetický)orgán
      • leží uvnitř našeho ucha
      • ucho plní dvě fce  zaznamenávání zvuků + zaregistrování polohy a pohybu hlavy
      stavba ucha:
      1. vnější ucho (chrupavka pokryta kůží)
      2. na povrchu je ušní boltec (jsou na něm záhyby, fce  zachytává zvuky, nasměrovávání do zvukovodu
      3. zvukovod = 2-3 cm dlouhá trubička, stěny vylučují lepkavý sekret „maz“  brání vysušování zvukovodu, filtrace nečistot, tomu napomáhají i chloupky
      4. bubínek – velmi tenká blána, citlivá na změny tlaku, je pružná, kolečko o průměru cm
      5. střední ucho
      • dutina v kosti spánkové, nachází se zde 3 maličké kosti, napojené na sebe pomocí malých kloubů, 1. kůstka – kladívko, 2. kůstka – kovadlinka, 3. kůstka – třmínek (nejmenší kost v těle)- dotýká se vnitřního ucha
      • kolem kostiček je vzduch
      • je zde normální atmosférický tlak (je spojeno s nosohltanem pomocí Eustachovy trubice – tudy se sem dostává normální vzduch)
      • zalehnutí uší – při přistávání, v horách…uvnitř máme normální vzduch, ale okolní vzduch má jiný tlak, rozdílný tlak  bubínek je velice citlivý – cítíme uvnitř tlak  snažíme se vyrovnat tlak)
      • zánět středního ucha – hlen se dostane Eustachovou trubicí do středního ucha (dostane se zánět z nosu do středního ucha)  nadbytek hlenu a hnisu, hromadí se a zevnitř tlačí na bubínek, častěji tím trpí děti – kratší Eustachova trubice, neumí tak dobře smrkat  bubínek se propíchne a hnis zvukovodem odteče
      1. vnitřní ucho
      • dutina v kosti spánkové v kosti skalní – nejtvrdší kost v těle
      • kolem vlastního smyslového orgánu = blanitý labyrint je v dutině kosti skalní tekutina = perilymfa
      • blanitý labyrint je také vyplněn tekutinou = endolymfa
      blanitý labyrint:
      • předsíň – ze 2 váčků = váček kulovitý a vejčitý
      • 3 polokruhovité kanálky
      předsíň + kanálky  fce rovnovážná fce = statokinetický rovnovážný orgán
      • hlemýžďvlastní sluchový orgán, sluchová fce
      Fce sluchového orgánu:
      1. rovnovážná
      info ze statokinetického org.  rovnovážným nervem do mozečku zpracování řídí činnost kosterních svalů – udržení rovnováhy těla čidlo statickéregistrace polohy hlavy, tvoří ho váček vejčitý a kulovitý (předsíň), máme v nich mechanoreceptory (vláskové b.) – jsou obklopeny rosolovitou hmotou, kde jsou miniaturní krystalky uhličitanu vápenatého = otolity, hneme hlavou – na základě gravitace se rosolovitá hmota začne přemisťovat  deformace vláskůpodráždění vláskových b. info do mozku ke zpracování, rovnovážný nerv vychází z kanálků a z oblouků čidlo kinetickéregistrace pohybu hlavy, tvoří ho 3 polokruhovité kanálky – na principu podráždění, dokáže zaregistrovat zrychlený pohyb, např. na dálnici, rovnoměrný kruhový pohyb, není schopný zaregistrovat pohyb rovnoměrný přímočarý  
      1. sluchová (orientace, schopnost mluvit, dorozumívání, varování před hrozícím nebezpečím)
      zvuk = tlaková vlna o určité frekvenci a amplitudě frekvenceHertze = kolik vln (kmitů) urazí zvuková vlna za sekundu (jsme schopni zaznamenat 20 – 20000 Hertzů) – čím je frekvence vyššívyšší tón, výška normálního hlasu je mezi 2 až 3 tisíci Hertzů amplituda – dB = decibely = výška tlakové vlny, výška určuje hlasitost (intenzitu) zvuku, šeptání – 20 dec., hlasité mluvení – 70 dec., přes 120 dec. dokáže ucho zničit Jak slyšíme? ušní boltec – zachytí zvukové vlny, čím větší uši  ucho dokáže zachytit více zvukových vln  nasměrování do bubínku – zachycení vlny  zvuková vlna bubínek rozkmitá, na bubínek navazují 3 sluchové kůstky – jsou na sebe napojeny pomocí kloubů „princip pák“ bubínek kladívko kovadlinka třmínek  zesílení vibrací – třmínek je nejtlustší částí napojen na hlemýždě = trubička, která je stočená do „ulity“ – 2,5 závitu, vyplňuje ho endolymfa  uvnitř hlemýždě je i vlastní sluchový orgán = Cortiho orgán – třmínek „ťuká“ na hlemýždě v místě = oválné okénkorozvlnění endolymfy  podráždění vláskových buněk Cortiho orgánu info o rozvibrování přemění na elektrický impuls  odvádí se pryč po sluchovém nervu do sluchového centra spánkového laloku koncového mozku vyhodnocení informací Vláskové buňky
      • nejcitlivější mechanické receptory v těle
      Cortiho orgán
      • vláskové buňky – mají na sobě hodně vlásků
      Sluchová onemocnění:
  • reklama

    Koukni co o nás studenti říkají

    Už od roku 2013 se staráme, aby naše materiály byly pro uživatele kvalitnější a přehlednější.