07. Hospodářské a společenské změny na počátku vrcholného středověku

07. Hospodářské a společenské změny - středověk

Změny na počátku vrcholného středověku (11. století)
  1. Hospodářství
  • Agrární revoluce = zdokonalení nástrojů potřebných v zemědělství
    • Největším vynálezem té doby byl pluh, půdu obdělával rychleji a kvalitněji
    • Byl vynalezen chomout pro koně, umožnil koni využít více tažné síly
    • S tím souvisí, že se začaly používat podkovy, což koním umožnilo lepší pohyb v terénu
    • Byl zaveden trojpolní systém místo dvojpolního, takže se obdělávaly 2/3 půdy
  • Vliv lepšího klimatu a záměrná orientace na určité odvětví (Flandry, VB – ovce, vepři)
  • Nové plodiny – pšenice, proso, oves, luštěny, hrách
  • Začaly se rozšiřovat osevní plochy a tím začal i proces kolonizace = osidlování dosud neosídlených okrajově či výše položených míst
    • 2 typy kolonizace:
      • Vnitřní – kolonizaci prováděli obyvatelé státu
      • Vnější – půda ve státě byla osidlována jiným národem, např. Němci v Čechách; cizinci zváni na žádost panovníka
    • Výhody pro nové osadníky
      • Po určitou dobu nemuseli noví osadníci platit daně (v Čechách to prý bylo 28 let), nazývalo se to systém lhot
      • Právo emfyteuze (německé právo) – nový osadník si mohl půdu zakoupit do dědičného užívání v mužské linii, vlastníkem půdy byl stále feudál, ale nemohl poddaného ze zakoupené půdy vyhnat. Osadník mohl půdu využívat, dokud se v rodině rodili muži, pokud ne, tak půda byla vrácena feudálovy
    • V důsledku všech změn došlo ke zvýšení zemědělské produkce a k oddělení řemesla od zemědělství  společenská dělba práce

 

  1. Vznik měst
  • Byl to důsledek společenské dělby práce
  • Města vznikala na místech blízko k surovinám potřebným k řemeslům a k místům odbytu (křižovatky cest, podhradí feudálních sídel, řemeslnické osady, brody řek)
  • Města byla střediska řemesel a obchodu nebo byla města úmyslně zakládaná tam, kde předtím nic nebylo „na zeleném drnu“
  • První města byla zakládána v  století v blízkosti středomoří
  • Ostatní až ve a 13. století
  • Hodně měst mělo zemědělský charakter – většina obyvatel měla za městem ještě pole, kde se pěstovaly plodiny a ve městech se choval dobytek a domácí zvířata, což vedlo ke špatným hygienickým podmínkám a náchylnosti k nemocem
  • Založení města realizoval lokátor, ten musel zajistit vše, co bylo pro město potřebné
    • Musel najít místo
    • Musel udělat urbanistický plán
    • Musel sehnat finanční prostředky
    • Musel zajistit výstavbu
    • Musel sehnat obyvatelstvo
    • Jeho odměnou byla zpravidla účast ve správě města
  • Rozdělení měst
    • Královská – půda patřila panovníkovi (Plzeň, Brno, České Budějovice)
    • Poddanská – půda patřila šlechtě nebo církvi (Pardubice, Telč, Roudnice nad Labem)
    • Horní – oblasti, kde se těžilo, také patřilo panovníkovi (Příbram, Jihlava, Kutná Hora)
      • Urbura = právo panovníka na vlastnictví veškerých drahých kovů a ražbu mincí ve státě
    • Věnná – královna dostala město věnem (Dvůr Králové, Hradec Králové, Mělník)
  • Rozvoj měst zajišťovala městská práva a privilegia
    • Hospodářská
      • Právo tržní – město mělo právo konat trhy (časové omezení podle významu města, např. Praha mohla trhy pořádat denně); časem se ustálil zvyk obchodovat s určitým zbožím na jednom místě (ovocná trh, uhelný trh, dobytčí trh – Karlák, koňský trh – Václavák)
      • Právo mílové – v určitém okruhu se nesmělo prosazovat řemeslo, které bylo dominantní pro město
      • Právo várečné – město mělo právo vařit a prodávat pivo
      • Právo nucených cest a nucených skladů – měli ho jen významná města
        • Cizí obchodníci museli odbočit do měst, kde toto právo bylo
        • Obchodník musel zaplatit clo a zůstat 2-3 dny a nabízet své zboží
        • Ungelt = poplatek za skladování zboží zahraničních kupců
      • Politická
        • Právo na hradby – uděloval ho panovník
        • Právo hrdelní, právo soudní včetně trestu smrti
          • Smolné knihy – zápisy o popravách a trestech
        • Právo samosprávy – feudál nebo panovník si chtěl založit město, tak si najal lokátora, ten měl najít správné místo a musel mí dost peněz. Náklady na založení se mu pak vrátily a stal se rychtářem, nejvyšším představitelem města
      • Díky rozkvětu města časem zbohatla část obchodníků a řemeslníků a vytvořili vrstvu nejbohatších (=patriciát) a chtěli mít podíl na řízení města  konflikt mezi patriciátem a rychtářem
      • Patriciát vytvořil vlastní zastupitelský orgán – 12 konšelů v čele s purkmistrem (ve funkci purkmistra se střídali konšelé)
      • V čele města nakonec stálo 12 konšelů a rychtář jim byl podřízený a měl na starosti pořádek ve městě
      • Ve městech začaly vznikat radnice, místo pro zasedání konšelů

 

  1. Přechod z naturálního k peněžnímu hospodářství
  • Zboží se začalo prodávat za peníze

 

  1. Společenské změny
  • Vznikala stavovsky rozdělená společnost na tři vrstvy
    • Šlechta
      • Získávala majetek dědičně
      • Dělila se na vyšší (pánové) a nižší (rytíři, vladykové a zemani) šlechtu – měřítkem bylo množství pozemkového majetku
      • Šlechta měla vlastní politické cíle, měli spory s panovníkem – panovník chtěl absolutní monarchii, ale šlechta chtěla stavovskou monarchii (šlechta by rozhodovala, ale v čele by byl panovník)
    • Duchovenstvo – církev
      • Měla hodně majetku a dobré hospodářství a proto tolik bohatla
      • Vzdalovala se od původních ideálů chudoby a skromnosti  odpor v řadách obyčejných lidí  vznikala kacířská hnutí
      • Pozemky měla od panovníka, tudíž byla v lenní závislosti na světské moci
    • Měšťanstvo
      • Nová sociální vrstva v rámci poddaných
      • Plnoprávní – využívají privilegií, výsad, ale mají i povinnosti vůči městu (platit daně a výcvik domobrany)
        • Městský patriciát = ti nejbohatší, mají na starost chod a správu města
        • Obchodníci, řemeslníci – jsou majiteli domů a řemesla (obchodu), musejí být zapsáni v cechu, jsou to vyučení mistři
          • Tovaryši – pracují pro mistry za mzdu, ale nejsou plnoprávní
          • Učedník – žák, pracuje za stravu a bydlení, je také neplnoprávný
        • Neplnoprávní – vojáci, nádeníci, příslušníci církve (platí pro ně pravidla církve, nepodléhají vztahům města), studenti, učitelé, ale i chudina
        • Také politické cíle – chtěli být co nejvíce nezávislí na feudálovi – využívali k tomu boje mezi panovníkem a šlechtou  za podporu něco požadovali a tak získávali privilegia
        • Židé
          • Tvořili samostatnou skupiny, jsou na ně páchány pogromy
          • Vytvářeli ghetta, místa, která obydlují
          • Byli velice vzdělaní, výborní obchodníci a lichváři
Čechy v rozvinutém středověku
  • Platily zde změny spojené s vrcholným středověkem (viz. )
  • Období vlády posledních Přemyslovců (Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III.)

 

Přemysl Otakar I. (kníže 1192 – 1193, král 1197 – 1230)

  • Nastoupil na trůn asi po 25 letech úpadku českého státu, kdy Přemyslovci bojovali o moc (dokonce žádali o pomoc německé císaře a Čechy se téměř dostaly do vazalské závislosti)
  • Ale po nástupu Přemysla Otakara I. na trůn se situace obrátila, Přemysl neměl konkurenta (boje skončili) a ve Svaté říši římské vypukly boje o moc mezi rody Štaufů a Welfů, čehož Přemysl využíval, několikrát měnil spojenectví a vždy za to něco dostal
  • Nakonec podpořil rod Štaufů, kteří získají titul
  • 1212 získal Zlatou bulu Sicilskou od císaře Fridricha II.
    • Zajišťovala dědické královské právo, nedělitelnost českého území, právo domácí volby panovníka, nezávislost českého království na říši, právo českých králů na investituru (=jmenování) pražských biskupů, právo českého krále volit císaře SŘŘ
  • Vedl úspěšnou sňatkovou politiku
    • Syna Václava oženil s Kunhutou Švábskou z rodu Štaufů, takže vzrostla prestiž Přemyslovců
    • Anežku Přemyslovnu zasnoubil se synem Fridricha II., Jindřichem, ten ale zasnoubení nakonec zrušil a vzal si výhodnější ženu, Markétu Babenberskou ze Štýrska, dědičku rakouských zemí a Štýrska
    • Anežka to nesla velmi spatně a odvrátila se od světského života k Bohu a věnovala se charitě, založila Anežský klášter na Františku, ve 20. století byla prohlášena za svatou
  • Zasahoval příliš do církevních záležitostí – 1222 – konkordát (= smlouva mezi církví a státem) – je to kompromis mezi Přemyslem Otakarem I. a pražským biskupem Ondřejem a říká, že král nebude zasahovat do chodu církve a církevní majetek je nedělitelný (platilo to pouze pro území Čech, na Moravě byla stále pod vlivem panovníka
  • Ekonomický rozkvět, největší ve střední Evropě
    • Podporuje kolonizaci, nová královská města: Žatec, Brno
    • Rozvoj dálkového i domácího obchodu
    • 1210 – Mincovní reforma – zavádí nové mince brakteáty místo denárů (dlouho se neudrží)
  • Kultura: vyvrcholení románského slohu (v Evropě je už gotika), narůstá obliba legend, píseň Svatý Václave

 

Václav I. (1230 – 1253)

  • Syn Přemysla Otakara I., byl zvolen díky zásadě primogenituře (prvorozenectví)
  • Byl velmi štědrý a rozhazovačný, na svém dvoře vydržoval umělce
  • Díky německé manželce Kunhutě přišlo do Čech hodně Němců a ti přinesli rytířskou kulturu – Václav I. byl nazýván král rytířů
  • V zahraniční politice to nebylo moc dobré, zhoršily se vztahy se Štaufy, protože nebyla svatba Anežky
  • Uvědomoval si nebezpečí od mongolských nájezdníků, nechal opevnit města a mobilizoval armádu
  • Václav I. se přestal zajímat o politiku a zanedbával povinnosti krále, což vadilo šlechtě
  • Šlechta se postavila proti králi a do svého čela postavila patnáctiletého syna Přemysla Otakara II.
  • Václav I. se vzchopil, potlačil vzpouru a svému synu Přemyslu Otakaru II. odpustil
  • Na konci své vlády oženil Přemysla Otakara II. s vdovou po Jindřichu VII. (bývalý snoubenec Anežky Přemyslovny), s Markétou Babenberskou
  • Markéta Babenberská odešla po smrti Jindřicha do kláštera, kde jí našel Václav I. a provdal ji za svého syna, protože byla stále dědičkou rakouských zemí a Štýrska, byla už celkem stará (50 let) a hlavně ošklivá, Přemysl Otakar II. byl mladý (19 let), ale nemohl s tím nic dělat, obohatil tím české království

 

Přemysl Otakar II. (1253 – 1278)

  • Byl přezdíván král železný a zlatý
    • Železný – vládl železnou rukou proti šlechtě a v bitvách spoléhal na těžkou jízdu
    • Zlatý – za jeho vlády byly Čechy velmi bohaté, ale měl by být nazýván spíše stříbrný, protože bohatství stálo hlavně na stříbrném dolu v Jihlavě
  • Roku 1254 podnikl z podmětu papeže křížovou výpravu proti pohanským Prusům
    • Cílem bylo rozšířit křesťanství
    • V Prusku založil město Královec
  • Po návratu z Pruska ho čekaly problémy s uherským králem Bélou IV., který toužil po území, jež Přemysl Otakar II. získal sňatkem
  • Roku 1260 proběhla bitva u Kressenbrunnu na řece Moravě
    • Každý král byl na jím břehu řeky a čekal, kdo začne
    • Béla IV. se chtěl přebrodit, a když byla jeho armáda v řece, tak na něj Přemysl Otakar II. zaútočil
    • Skončilo to uzavřením mírové smlouvy v Prešpurku, kde Béla IV. musel uznat nároky na území Přemysla Otakara II.
  • V roce 1262 se rozvedl s Markétou Babenberskou, protože nemohla mít děti a oženil se s vnučkou Bély IV., s Kunhutou Uherskou
  • 1260 – 1270 – období vrcholu vlády Přemysla Otakara II.
  • Poté přišel pád související s Německou říší, protože roku 1273 byl volen nový císař
    • Kandidáty byli Přemysl Otakar II. a Rudolf Habsburský
  • O. II. neuznal volbu Rudolfa, Rudolf si chtěl zase podřídit Přemysla – to vyvolalo nepřátelství
  • Rudolf našel oporu v rakouských zemích i v Čechách od rodu Vítkovců vedených Závišem z Falkštejna
  • Česká šlechta se postavila proti tvrdé a omezující vládě P.O. II. a povstala proti němu
  • Rudolf dal P.O.II. do klatby, čímž ho exkomunikoval z církve
  • O.II. nemohl bojovat proti šlechtě a Rudolfovi zároveň
  • Nakonec se Rudolfovi podřídil a ten mu odebral všechna léna kromě zemí koruny české
  • O. II. se to nelíbilo a tak roku 1278 proběhla bitva na Moravském poli, kde P.O.II. padl

 

Václav II. (1278 – 1305)

  • Nenastoupil na trůn hned po smrti svého otce, protože byl moc mladý
  • Toho využila šlechta, začala bojovat mezi sebou a zabírala královské hrady a statky
  • Vdova po P.O. II. Kunhuta Uherská se obrátila pro pomoc k Otu V. Braniborskému
  • Když ale přišel do Čech, tak se přidal ke šlechtě a drancoval Čechy a majetek odvážel do Branibor
  • Zasáhl Rudolf Habsburský – vznikla dohoda – Rudolf získal Moravu na 5 let a Ota Braniborský se stal na 5 let správcem českých zemí a poručníkem Václava II. + Václav se musel oženit s Rudolfovou dcerou Gutou
  • Oto ale Čechy rozkrádal dál a Václava s Kunhutou nechal uvěznit na hradě Bezděz
  • V českých zemích stále bojovala šlechta mezi sebou a byl zde hladomor a bída
  • Šlechta se nakonec sešla v Praze a dohodla se na ukončení bojů a na dosazení Václava II. na trůn
  • Ota chtěl za Václava výkupné, tak mu šlechta nabídla území v severních Čechách
  • 1283 byl Václav II. propuštěn a vypršelo správcování Oty i Rudolfa + Rudolf neuznal územní zisky Oty
  • Václav II. byl pořád příliš mladý, a tak se jeho poručníkem stal Záviš z Falkštejna, který byl prý milencem jeho matky
  • Záviš požadoval navrácení rakouských zemí, ale Rudolf to nechtěl a měl výhodu, že jeho dcera Guta mohla působit na Václava, aby se zbavil Záviše (namluvila Václavovi II., že ho chce Záviš sesadit z tůnu)
  • Václav jí uvěřil a tak nechal Záviše popravit
  • Od roku 1290 vládl Václav II. sám a hned se vzdal požadavku na vrácení rakouských zemí
  • Václav II. obrátil svůj zájem na Polsko, tam vymřel vládnoucí rod Piastovců po meči
  • Jeho žena Guta zemřela a on si vzal Elišku Rejčku, dědičku piastovské koruny, takže byl roku 1300 korunován na polského krále
  • Roku 1300 také provedl mincovní reformu – zavedl stříbrné pražské groše a vydal Kutnohorský horní zákoník – upravoval poměry kolem těžby stříbra
  • Roku 1301 vymřel v Uhrách rod Arpádovců a Václav II. chtěl pro svého syna Václava III. Uherskou korunu
  • Václav III. se stal roku 1301 uherským králem a byl zasnouben s dědickou Alžbětou – Václav III. byl ale moc mladý a tak za něj vládl Václav II.
  • S růstem Českého státu se vytvořila protipřemyslovská koalice – hlavní slovo v ní mě papež a římský císař Albrecht Habsburský
  • Roku 1305 Václav II. zemřel

 

Václav III. (1305 – 1306)

  • Vzdal se uherské koruny a byl pouze král český a polský
  • Více než vládě se věnoval radovánkám
  • Roku 1306 proběhlo povstání proti české vládě v Polsku, Václav byl nucen postavit se do čela vojska a jet potlačit povstání
  • Než odjel, dal korunu svému švagru Jindřichu Korutanskému
  • Po cestě se stavil v Olomouckém biskupství, kde byl zavražděn
  • Tímto vymřeli Přemyslovci po meči
  • Česká šlechta řešila otázku, kdo bude králem
  • Měl jim být Jindřich Korutanský, ale s tím nesouhlasil římskoněmecký císař Albrecht Habsburský, ten chtěl za českého krále svého syna Rudolfa
  • Albrecht přijel s vojskem do Čech, sesadil Jindřicha K. a dosadil na trůn Rudolfa
  • 1306 – 1307 vládl Rudolf Habsburský, ale byla tím porušena Zlatá bula sicilská
  • Rudolf byl špatný král, a proto proti němu povstala česká šlechta – Rudolf byl ve vojenském ležení, kde zemřel na úplavici kvůli špatné hygieně
  • 1307 nastupuje na trůn Jindřich Korutanský – také nebyl dobrým králem a tak šlechta jednala s novým římskoněmeckým císařem Jindřichem VII. Lucemburským
  • Šlechta uzavřela dohodu s císařem a Eliška Přemyslovna, česká dědička, si vzala císařova syna Jana Lucemburského
  • 1310 se vzali, přijeli do Čech a Jan musel porazit Jindřicha Korutanského, což nebyl problém
reklama

Koukni co o nás studenti říkají

Už od roku 2013 se staráme, aby naše materiály byly pro uživatele kvalitnější a přehlednější.