Albert Camus – Cizinec

1. Společensko-historické pozadí

Dílo vyšlo v roce 1942, tedy uprostřed druhé světové války. V této době lidstvo prožívalo hlubokou krizi hodnot – smrt milionů lidí a nesmyslnost válečného utrpení vedly k pocitům marnosti a vykořeněnosti. Camus napsal Cizince v Alžírsku (tehdejší francouzské kolonii), což silně ovlivnilo atmosféru knihy. V literatuře se začíná prosazovat myšlenka, že svět nemá logický řád a lidský život je v jádru absurdní.

2. Další autoři té doby

• Jean-Paul Sartre (Nevolnost, Zeď) – hlavní představitel francouzského existencialismu.

• Franz Kafka (Proces, Proměna) – silný vliv na Camuse (téma odcizení a nepochopitelné viny).

• Samuel Beckett (Čekání na Godota) – představitel absurdního dramatu.

• Ernest Hemingway (Stařec a moře) – ovlivnil Camuse svým úsporným stylem psaní.

3. Autor: Albert Camus (1913–1960)

Francouzský spisovatel, novinář a filozof, narozený v Alžírsku. V roce 1957 získal Nobelovu cenu za literaturu. Ačkoliv je často řazen k existencialistům, on sám se raději označoval za filozofa absurdna. Tvrdil, že člověk by měl přijmout nesmyslnost světa a přesto (nebo právě proto) žít čestně. Zemřel předčasně při autonehodě.

• Další významná díla: Román Mor, filozofický esej Mýtus o Sisyfovi, drama Caligula.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Existenciální román (někdy označován jako novela kvůli kratšímu rozsahu).

Děj

Román je rozdělen na dvě kontrastní části:

1. První část: Začíná slavnou větou: „Dnes umřela maminka. A nebo možná včera, nevím.“ Hlavní hrdina Meursault jede na pohřeb, ale nepláče, čímž šokuje okolí. Po návratu naváže vztah s Marií, jde do kina na komedii a zaplete se s pochybným sousedem Raymondem. Na výletě u moře, oslepen žárem slunce, Meursault bez jasného motivu zastřelí Araba, který měl spor s Raymondem.

2. Druhá část: Meursault je ve vězení a probíhá soud. Absurdní je, že prokurátor ho nesoudí ani tak za vraždu, jako spíše za to, že neplakal na pohřbu své matky. Společnost ho vnímá jako zrůdu bez citů. Meursault odmítá lhát, odmítá náboženskou útěchu a je odsouzen k smrti. Před popravou dochází k vnitřnímu osvobození – přijímá „všudypřítomnou lhostejnost světa“.

Postavy

• Meursault: Úředník, který odmítá hrát společenské hry na city. Je upřímný až k sebedestrukci. Je to „cizinec“ ve světě lidí, protože nepoužívá jejich naučené emoce.

• Marie: Meursaultova milenka. Miluje ho, chce si ho vzít, ale on jí na otázku, zda ji miluje, odpoví, že „na tom nejspíš nezáleží“.

• Raymond: Soused, násilník, který Meursaulta zatáhne do svých problémů. Je protikladem Meursaultova klidu.

• Vyšetřující soudce a kněz: Představitelé řádu a víry. Nechápou Meursaultovu lhostejnost a snaží se ho zlomit, aby uvěřil v Boha nebo projevili lítost.

Jazyková stránka

• Style blanc (bílý styl): Camus používá krátké, jednoduché, věcné věty. Chybí barvitá přídavná jména nebo citové zabarvení.

• Objektivita: Vypravěč popisuje věci tak, jak jsou, bez hodnocení. To umocňuje pocit hrdinova chladu a odstupu.

• Symbolika: Klíčovým prvkem je slunce a horko. Právě fyzické nepohodlí a žár slunce doženou Meursaulta k výstřelu – není v tom nenávist, ale fyzický tlak okolí.

Kompozice

• Chronologická: Děj plyne lineárně.

• Vypravěč: Ich-forma (příběh vypráví sám Meursault).

• Dvojdílná struktura: Kontrast mezi svobodou (před vraždou) a vězením (před popravou).

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Absurdita lidské existence a konflikt mezi jedincem a společností, která vyžaduje konformitu (přizpůsobení se).

• Motivy: Smrt, lhostejnost, pravda, slunce, samota, nespravedlnost justice.

Časoprostor

• Místo: Alžír (město a přilehlé pláže).

• Čas: 40. léta 20. století.

Literární směr

Existencialismus. Směr, který zkoumá smysl lidské existence v odcizeném světě. Člověk je „odsouzen ke svobodě“ a musí si svůj smysl vytvořit sám.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Film: Slavné zpracování z roku 1967 režiséra Luchina Viscontiho s Marcello Mastroiannim v hlavní roli.

• Hudba: Slavná píseň skupiny The Cure s názvem Killing an Arab je přímo inspirována tímto románem (často byla mylně interpretována jako rasistická, přestože šlo o literární poctu).

• Zajímavost: Camus v jednom z úvodů ke knize napsal: „V naší společnosti je každý člověk, který nepláče na pohřbu své matky, vystaven nebezpečí, že bude odsouzen k smrti.“