Anton Pavlovič Čechov – Višňový sad

1. Společensko-historické pozadí

Hra byla napsána v roce 1904, tedy v době, kdy se ruské impérium nacházelo v hluboké krizi. Starý feudální řád byl po zrušení nevolnictví (1861) v rozkladu. Šlechta, která po staletí vlastnila půdu a lidi, najednou neuměla v novém kapitalistickém světě hospodařit. Čechov v díle zachytil nástup nové dravé buržoazie (potomků bývalých nevolníků), kteří začali skupovat majetky svých bývalých pánů. Je to hra o konci jedné epochy a nejistém začátku nové.

2. Další autoři té doby

• Maxim Gorkij (Na dně) – soustředil se na nejnižší vrstvy společnosti a nastupující revoluční nálady.

• Henrik Ibsen (Nora, Divoká kachna) – norský zakladatel moderního dramatu, mistr analýzy měšťanské morálky.

• Ivan Sergejevič Turgeněv (Otcové a děti) – věnoval se generačním konfliktům v ruské společnosti.

• August Strindberg (Slečna Julie) – švédský autor, jehož dramata řešila třídní konflikty a psychologii.

3. Autor: Anton Pavlovič Čechov (1860–1904)

Ruský prozaik a dramatik, původním povoláním lékař („Medicína je má zákonitá manželka a literatura má milenka,“ říkával). Je mistrem tzv. lyrického dramatu. Ve svých hrách neklade důraz na vnější akci, ale na to, co se děje v nitru postav. Typický je pro něj humor skrze slzy (tragikomičnost). Zemřel na tuberkulózu krátce po premiéře Višňového sadu.

• Další významná díla: Dramata Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, povídky Pavilon č. 6, Dáma s psíčkem.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Lyrická komedie (podle autora), v praxi často interpretováno jako psychologické drama.

Děj (obsáhlý rozbor)

Hra je rozdělena do čtyř dějství, která sledují zánik jednoho šlechtického hnízda.

I. dějství: Návrat domů Děj začíná v květnu v „pokoji pro děti“ na panství statkářky Ljubov Andrejevny Ranevské. Ranevská se vrací po pěti letech z Paříže, kam utekla po tragické smrti svého synka (utonul v řece) a po krachu vztahu s milencem. Je doprovázena dcerou Aňou. Na panství na ně čeká adoptivní dcera Varja a bratr Ranevské Gajev. Panství je však kvůli dluhům v exekuci a má být v srpnu prodáno v dražbě. Přichází Lopachin, bohatý kupec, jehož předkové byli na tomto panství nevolníky. Nabízí Ranevské jediné logické řešení: vykatastrofovat dluhy tím, že se vykácí starý višňový sad, pozemky se rozdělí na parcely a pronajmou se chatařům. Ranevská i Gajev jsou však tímto návrhem zděšeni – sad je pro ně symbolem dětství, vznešenosti a jejich identity. Nedokážou si představit, že by se něco tak krásného proměnilo v „chatařskou kolonii“.

II. dějství: Marné doufání Postavy se scházejí venku u staré kapličky. Lopachin se znovu snaží Ranevskou přesvědčit k činu, ale ta ho neposlouchá a dál utrácí poslední peníze (dá zlaťák náhodnému kolemjdoucímu, i když rodina nemá co jíst). Gajev spřádá nereálné plány, jak získat peníze od bohaté tety nebo si vzít půjčku. Objevuje se Trofimov, „věčný student“ a bývalý učitel zesnulého synka Ranevské. Reprezentuje idealistickou mládež, která višňový sad vidí jako symbol vykořisťování (každá višeň je prý duše nevolníka). Nabádá Aňu, aby se od minulosti oprostila a hleděla vpřed. Celá scéna je prodchnuta atmosférou zahálky, kdy všichni mluví, ale nikdo nic nedělá. Atmosféru naruší jen podivný zvuk – jakoby prasklá struna, který předznamenává neštěstí.

III. dějství: Dražba a pád Je srpen, den dražby. Ranevská místo toho, aby byla u soudu, pořádá na panství nákladný ples s židovskou kapelou. Všichni jsou nervózní. Ranevská doufá v zázrak. Konečně dorazí Lopachin společně s rodinným přítelem Piščikem. Lopachin je opilý a vzrušený. Oznámí šokující novinu: „Višňový sad jsem koupil já!“ Lopachinův monolog je klíčovým momentem hry – raduje se, že koupil panství, kde jeho dědeček a otec nesměli ani do kuchyně. Je to triumf nové třídy. Ranevská se zhroutí a pláče. Aňa se ji snaží utěšit slovy o novém životě a „novém sadu, mnohem krásnějším“.

IV. dějství: Odchod Říjen. Dům je prázdný, nábytek je sbalený. Ranevská odjíždí zpět do Paříže za svým milencem (z peněz, které jí poslala teta pro Aňu). Lopachin je nyní pánem domu a spěchá, aby mohl začít těžit – už je slyšet zvuk seker kácejících stromy, přestože Ranevská prosila, aby se začalo až po jejich odjezdu. Všichni se narychlo loučí. Lopachin se měl vyjádřit Varji (požádat ji o ruku), ale scéna skončí trapným tichem o počasí – Lopachin se k činu nerozhoupe. Všichni odjíždějí, dům se zamyká. Na scénu přichází starý nemocný sluha Firs, na kterého v tom zmatku zapomněli. Ulehne na pohovku a smíří se se smrtí. Hra končí zvukem sekery a tichem prázdného domu.

Postavy

• Ljubov Andrejevna Ranevská: Majitelka panství, ztělesnění staré šlechty. Je citlivá, laskavá, ale naprosto nepraktická a lehkomyslná. Žije v iluzích a odmítá přijmout realitu.

• Jermolaj Lopachin: Bohatý kupec. Je pracovitý, energický a jako jediný ví, co dělat. Přestože je „vítězem“, cítí k Ranevské úctu a jistou nostalgii. Je to tragikomická postava – má peníze, ale postrádá jemnost.

• Leonid Gajev: Bratr Ranevské. Ještě neschopnější než jeho sestra. Miluje kulečník a dlouhé patetické projevy (např. oslovuje „ctihodnou skříň“).

• Petr Trofimov: „Věčný student“. Idealista, který věří v práci a lepší budoucnost Ruska. Je však poněkud směšný svou neustálou teorií bez praxe.

• Varja: Adoptivní dcera, hospodyně. Je zbožná, upracovaná a nešťastná, protože její vztah s Lopachinem nikam nevede.

• Firs: 87letý sluha. Považuje zrušení nevolnictví za neštěstí. Je symbolem starých dobrých časů a jeho zapomenutí v domě je největší obžalobou egoismu šlechty.

Jazyková stránka

• Podtext: Postavy mluví o počasí nebo o jídle, ale v duchu řeší své životní tragédie. Čtenář musí číst „mezi řádky“.

• Mimoběžné dialogy: Postavy často vedou monology místo dialogů – mluví ke druhým, ale ti je neposlouchají. To zdůrazňuje jejich odcizení.

• Symbolika: Višňový sad (minulost, krása), prasklá struna (předzvěst konce), sekera (vítězství pragmatismu).

Kompozice

• Čtyři dějství: Klasické lineární uspořádání v čase (jaro až podzim).

• Lyrismus: Mnohem důležitější než akce je nálada scény.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Střet minulosti (šlechta) s přítomností (kapitalismus) a budoucností (idealismus).

• Motivy: Čas (tikání hodin, zmeškané příležitosti), domov, prodej identity, samota.

Časoprostor

• Místo: Rusko, venkovské panství Ranevských.

• Čas: Začátek 20. století (období několika měsíců).

Literární směr

Realismus s prvky impresionismu. Realismus v popisu sociální situace, impresionismus v zachycení prchavých nálad a emocí.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• První uvedení: 1904 v MCHATu. Čechov byl zděšen, že režisér Stanislavskij udělal z jeho „komedie“ plačtivé drama.

• Symbolika sadu: V Rusku višňový sad skutečně kvetl jen pár týdnů a jeho plody nebyly příliš k jídlu – byl tedy krásný, ale neužitečný, stejně jako postavy Ranevské a Gajeva.

• Význam: Hra se hraje po celém světě a každá doba v ní vidí něco jiného (dnes například téma ekologie nebo ztráty domova).