Arnošt Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

1. Společensko-historické pozadí

Dílo bylo vydáno v roce 1964. V kontextu české literatury jde o tzv. druhou vlnu válečné prózy. Zatímco první vlna (těsně po roce 1945) se soustředila na hrdinství a dokumentární popis hrůz, druhá vlna v 60. letech se více zaměřuje na psychologii jednotlivce, etická dilemata a filozofické otázky lidství. V této době docházelo v Československu k politickému uvolnění, což autorům umožnilo psát o válce bez nutného ideologického nánosu.

2. Další autoři té doby

• Ladislav Fuks (Spalovač mrtvol) – zaměření na psychologii zla a manipulaci.

• Jan Otčenášek (Romeo, Julie a tma) – tragický milostný příběh z období heydrichiády.

• Jiří Weil (Mendelssohn je na střeše) – osudy židovské komunity během okupace.

• Bohumil Hrabal (Ostře sledované vlaky) – válka viděná skrze tragikomično a osudy malého člověka.

3. Autor: Arnošt Lustig (1926–2011)

Český spisovatel židovského původu, který na vlastní kůži přežil terezínské ghetto, koncentrační tábory Buchenwald a Osvětim. V dubnu 1945 uprchl z vlaku smrti a skrýval se. Tyto prožitky se staly ústředním tématem celé jeho tvorby. Lustig ve svých knihách často oslavuje ženskou krásu a vnitřní sílu, která kontrastuje s ošklivostí nacismu. Po roce 1968 emigroval do USA, kde působil jako profesor na univerzitě.

• Další významná díla: Dita Saxová, Noc a naděje, Démanty noci.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Novela (střední rozsah, soustředěný děj směřující k jedné výrazné pointě).

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh se odehrává v roce 1943 v koncentračním táboře v Polsku (Osvětim).

Začátek: Past na bohaté Nacisté v Itálii zajali skupinu dvaceti bohatých židovských podnikatelů s americkými pasy. Velitel německé tajné služby, cynický a uhlazený Bedřich Brenske, jim namluví, že mohou být vyměněni za německé důstojníky zajaté spojenci. Musí však za tento „administrativní proces“ zaplatit obrovské částky ve zlatě a valutách. Vůdcem skupiny zajatců je mluvčí Herman Pappe, který věří v německou smysl pro řád a obchodní dohodu.

Při cestě k vlaku spatří Pappe mladou polskou židovku Kateřinu Horovitzovou, která stojí v zástupu odsouzených k plynu. Kateřina se nechce oddělit od své rodiny, ale Pappe, pohnut její krásou, se u Brenskeho přimluví, aby ji vzali s sebou. Brenske souhlasí, ale vyžádá si za její „záchranu“ další peníze. Kateřina se tak stává součástí výpravy, i když tuší, že její rodina jde na smrt.

Prostředek: Cesta nikam Brenske se skupinou hraje neuvěřitelně krutou hru. Zajatci jsou naloženi do luxusního vagonu a vlak se dává do pohybu směrem k přístavu, kde má údajně kotvit loď do Ameriky. Během cesty Brenske neustále přichází s novými „poplatky“ a byrokratickými překážkami. Zajatci, zaslepeni nadějí a snahou přežít, poslušně podepisují šeky a odevzdávají šperky. Lustig zde brilantně vykresluje Brenskeho jazyk – mluví v eufemismech, je zdvořilý, oslovuje je „pánové“, přičemž je celou dobu vede na porážku.

Vlak se několikrát vrací zpět do Osvětimi. Brenske tvrdí, že jde o technické potíže. Atmosféra houstne, když se v táboře setkávají s rabínem Dajemem, který v táboře spaluje mrtvoly. Rabín si pobrukuje podivné modlitby a jeho postava slouží jako jakýsi „chór“, který naznačuje blížící se konec. Kateřina si jako jediná začíná plně uvědomovat, že celá cesta je jen divadlo pro peníze.

Závěr: Vzpoura a smrt Když nacisté z podnikatelů vytáhnou všechno bohatství, hra končí. Skupina je dovedena do „svlékárny“ před plynovými komorami pod záminkou dezinfekce před nástupem na loď. Brenske stále udržuje zdvořilou masku. Kateřina Horovitzová je vyzvána, aby se svlékla do naha před zraky esesáků. V tuto chvíli v ní cosi praskne. Místo ponížení zvolí odpor. Vytrhne jednomu z dozorců (Schillingerovi) z pouzdra pistoli a zastřelí ho, druhého zraní.

Její čin je sice vojensky bezvýznamný (všechny zajatce vzápětí postřílí kulomety a Kateřina umírá v plynové komoře), ale morálně je to obrovské vítězství. Kateřina svou smrtí vykoupila svou důstojnost a jako jediná se vzepřela systému, kterému podnikatelé do poslední chvíle věřili. Novela končí rabínovou modlitbou za Kateřinu.

Postavy

• Kateřina Horovitzová: Mladá, krásná a tichá polská židovka. Představuje symbol čistoty a lidské důstojnosti. Její závěrečný čin je vyvrcholením celého díla.

• Bedřich Brenske: Velitel oddílu SS. Je to inteligentní, vzdělaný a extrémně cynický vrah. Nikdy nepoužívá násilí přímo, manipuluje s lidmi pomocí slov a zdvořilosti. Ztělesňuje „banalitu zla“.

• Herman Pappe: Bohatý podnikatel, který věří v racionální svět a obchodní logiku. Je ochoten zaplatit jakoukoli cenu za život, čímž se nevědomky stává komplicem ve vlastní zkáze.

• Rabín Dajem z Kališe: Postava, která zpěvem doprovází děj. Je to vědoucí svědek, který už ztratil iluze a ví, že z Osvětimi vede cesta jen „komínem“.

Jazyková stránka

• Eufemismy: Nacisté používají zjemňující výrazy (např. „zvláštní zacházení“ místo vražda, „desinfekce“ místo plynová komora).

• Kontrast: Vznešený a zdvořilý jazyk Brenskeho kontrastuje s hrůznou realitou tábora.

• Ironie a cynismus: Brenskeho promluvy jsou plné skrytých výsměchů obětem.

• Archaismy a biblický tón: Zejména v pasážích s rabínem, což dodává dílu nadčasový ráz.

Kompozice

• Chronologická: Příběh sleduje časovou osu od příjezdu vlaku až po smrt v komoře.

• Gradace: Napětí se stupňuje s každou další Brenskeho lží a každým návratem vlaku do tábora.

• Třídílné členění: Novela je rozdělena do tří kapitol.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Souboj lidské důstojnosti s absolutním zlem a otázka viny a pasivity obětí.

• Motivy: Peníze jako falešná záruka bezpečí, krása v kontrastu se smrtí, maska zdvořilosti, židovská víra.

Časoprostor

• Místo: Koncentrační tábor Osvětim (zejména vagon vlaku, kanceláře a budova krematoria).

• Čas: Rok 1943.

Literární směr

Česká literatura 2. poloviny 20. století. Prvky psychologického realismu a existencialismu (mezní situace, volba hrdiny).

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Film (1965): Legendární televizní zpracování režiséra Antonína Moskalyka. Roli Brenskeho nezapomenutelně ztvárnil Jiří Adamíra. Film je mrazivý svou komorní atmosférou.

• Skutečná událost: Lustig se inspiroval skutečným příběhem z roku 1943, kdy se polská tanečnice Franceska Mann v Osvětimi podobným způsobem vzepřela a postřelila esesáka Schillingera.

• Zajímavost: Autor v knize zdůrazňuje, že nacisté nezabíjeli jen těla, ale snažili se své oběti před smrtí morálně ponížit a zlomit – Kateřina je tou, která tento plán překazila.