Arthur Rimbaud – Opilý koráb

U maturity se u tohoto díla cení hlavně pochopení symboliky a schopnost mluvit o prokletých básnících.

1. Společensko-historické pozadí

Báseň vznikla v roce 1871. Francie v té době procházela bouřlivým obdobím – po porážce v prusko-francouzské válce následovala Pařížská komuna (povstání lidu), které Rimbaud vášnivě podporoval. Společnost byla konzervativní, svázaná pravidly, což mladé umělce provokovalo k revoltu. V literatuře končí éra čistého romantismu a nastupuje moderní poezie, která se nebojí ošklivosti, drog a rozbití tradičních forem.

2. Další autoři té doby (Prokletí básníci)

• Charles Baudelaire (Květy zla) – duchovní otec moderní poezie, Rimbaudův velký vzor.

• Paul Verlaine (Saturnské básně) – Rimbaudův přítel a milenec, který ho v Paříži uvedl do uměleckých kruhů.

• Stéphane Mallarmé (Faunovo odpoledne) – mistr čistého symbolismu.

• Jean Moréas – autor manifestu symbolismu.

3. Autor: Arthur Rimbaud (1854–1891)

Literární úkaz, kterému se přezdívalo „božský rošťák“ nebo „sedmiletý Shakespeare“. Své nejlepší dílo napsal mezi 15. a 19. rokem života. Žil bouřlivě, utíkal z domova, experimentoval s drogami a alkoholem, aby dosáhl „rozrušení všech smyslů“ a stal se jasnovidcem. Po rozchodu s Verlainem (který na něj v Bruselu vystřelil a zranil ho) s literaturou úplně skončil. Zbytek života strávil jako obchodník a pašerák zbraní v Africe. Zemřel v 37 letech po amputaci nohy.

• Další významná díla: Sezóna v pekle, Iluminace.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Lyrika.

• Literární žánr: Symbolistická báseň (pásmo vizí).

Obsah / „Děj“ (obsáhlý rozbor vizí)

Jelikož jde o báseň, nemluvíme o klasickém ději, ale o cestě subjektu, který je zosobněn v podobě korábu.

1. Osvobození: Báseň začíná v momentě, kdy se koráb cítí lhostejný ke svým lodivodům (posádce). Ti byli pobiti Indiány a loď, která dříve vozila obilí nebo bavlnu, se náhle ocitá na řece sama. Odhazuje kormidlo i kotvy a vydává se do neznámých vod oceánu. Je to metafora pro mladého umělce, který opouští konvence, školu a rodinu, aby byl absolutně svobodný.

2. Extatická jízda (Vrchol vizí): Koráb vplouvá do „poezie moře“. Následuje gejzír surrealistických obrazů. Loď vidí věci, o kterých se lidem jen zdá: hvězdná souostroví, fosforeskující ryby, „stříbrná slunce“ a „ledovcové štíty“. Koráb se opájí barvami a pohyby, stává se součástí vesmírného dění. Rimbaud zde používá metodu synestezie (mísení vjemů) – barvy mají zvuk, zvuky mají chuť. Koráb se zmítá v bouřích, které ho děsí, ale zároveň fascinují. Je to stav absolutního tvůrčího vytržení.

3. Únava a procitnutí: Po čase přichází zlom. Koráb je „přesycen“ tou nádherou. Je rozbitý, nemá kormidlo, do trupu mu teče voda. Cítí se osamělý a unavený nekonečností oceánu. Monumentální vize začínají být tíživé. Koráb už nechce vidět exotické dálavy, ale touží po klidu.

4. Návrat k pokoře (Závěr): V závěru přichází nejsilnější kontrast. Koráb, který viděl celý vesmír, nyní touží po jediné věci: po „blátivé louži v Evropě“, kde si malé dítě za soumraku pouští papírovou lodičku. Je to návrat k dětství, k jistotě a k lidskosti. Koráb přiznává svou porážku – je příliš křehký pro nekonečno. Báseň končí pocitem rezignace a smutku nad tím, že už se nemůže vrátit k běžnému životu obchodních lodí, protože „viděl příliš mnoho“.

Postavy

• Koráb (vypravěč): Je personifikován. Mluví v první osobě (ich-forma). Je symbolem samotného básníka, jeho nespoutaného ducha, touhy po poznání a následného vyhoření.

Jazyková stránka

• Symbolismus: Nic není doslovné. Moře = život/poezie, bouře = tvůrčí krize/revolta.

• Metafory a přirovnání: Text je jimi doslova přecpán (např. „moře, v němž hvězdy sní“).

• Neologismy a archaismy: Rimbaud si s jazykem hraje, tvoří nová slova pro své vize.

• Kontrast: Nádherné, božské obrazy se střídají s obrazy hniloby, slizu a krve (estetika ošklivosti).

• Verš: V originále jde o pravidelné alexandríny (dvanáctislabičné verše), v českých překladech (např. od Vítězslava Nezvala) je zachován rytmus a rým, který umocňuje houpavý pohyb lodi.

Kompozice

• Asociační: Obrazy na sebe navazují na základě pocitů a nálad, ne logiky.

• Rámcová: Začíná odtržením od břehu a končí touhou po břehu (kruh se uzavírá).

• Gradace: Od klidného vyplutí přes šílenství bouří až po melancholický útlum.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Touha po absolutní svobodě a poznání za cenu vlastního sebezničení.

• Motivy: Moře, dětství, šílenství, samota, únik z reality, rozbití tradic.

Časoprostor

• Místo: Imaginární oceán, který nemá hranice, v závěru kontrast s evropskou ulicí.

• Čas: Nadčasovost (trvání jedné snové vize).

Literární směr

Symbolismus. Důraz na náznak, symbol, hudebnost verše a vyjádření nevyslovitelných pocitů. Zároveň prvky dekadence (pocit zmaru, únava ze života).

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Hudba: Báseň zhudebnila řada umělců, u nás například skupina Vltava nebo Psí vojáci.

• Film: Úplné zatmění (Total Eclipse, 1995) – film o vztahu Rimbauda a Verlaina, kde mladého Rimbauda skvěle zahrál Leonardo DiCaprio.

• Zajímavost: Rimbaud napsal tuhle báseň jako „vstupenku“ do Paříže. Poslal ji Verlainovi, aby mu dokázal, že je génius. Verlaine mu okamžitě odpověděl: „Pojďte, drahá velká duše, voláme vás, čekáme na vás!“

• Zajímavost 2: V době psaní Rimbaud nikdy neviděl moře. Všechny ty popisy čerpal z četby (např. Jules Verne) a vlastní obrovské fantazie.