Božena Němcová – Babička

1. Společensko-historické pozadí

Dílo bylo poprvé vydáno v roce 1855 (vycházelo na pokračování v sešitech). Toto období je v českých dějinách poznamenáno tzv. Bachovým absolutismem. Po porážce revoluce v roce 1848 nastala tvrdá rakouská cenzura, omezování vlasteneckých aktivit a policejní dohled (kterému byla vystavena i sama Němcová).

Z hlediska kultury se jedná o 3. etapu Národního obrození, kdy se literatura snaží o realistické zachycení venkova a posílení národního sebevědomí. Němcová psala Babičku v době své největší osobní krize (chudoba, smrt syna Hynka, nešťastné manželství), což vysvětluje silnou potřebu idealizace vzpomínek na dětství.

2. Další autoři té doby

• Karel Jaromír Erben (Kytice) – sběratel lidové slovesnosti.

• Karel Havlíček Borovský (Tyrolské elegie, Král Lávra) – satira a kritika rakouské vlády.

• Karel Hynek Mácha (Máj) – ačkoliv zemřel dříve (1836), jeho vliv na romantické prvky v díle Němcové je nepopiratelný.

• Josef Kajetán Tyl – dramatik (Strakonický dudák).

3. Autor: Božena Němcová (1820–1862)

Vlastním jménem Barbora Panklová. Narodila se ve Vídni, ale dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde ji zásadně ovlivnila její babička Marie Magdalena Novotná. V 17 letech byla provdána za Josefa Němce (úředníka finanční stráže), se kterým se kvůli jeho práci a politickým postojům často stěhovala.

Byla mimořádně nadaná, krásná a emancipovaná, což naráželo na dobové konvence. Zemřela v naprosté chudobě a vyčerpání.

• Další významná díla: Povídky (Divá Bára, Karla, V zámku a podzámčí), pohádky (Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti), cestopisy.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika (má děj, vypráví příběh).

• Literární žánr: Rozsáhlá povídka (autorkou podtitulováno jako Obrazy z venkovského života).

Děj

Kniha nemá jednotnou dramatickou zápletku, je složena z řady epizod a obrazů.

1. Příjezd babičky: Babička přijíždí na Staré bělidlo k rodině Proškových. Přináší s sebou staré zvyky, moudrost a víru. Postupně se stává ústřední postavou celého údolí.

2. Pásmo zvyků: Autorka popisuje rok na venkově skrze svátky (Vánoce, Velikonoce, poutě). Babička učí děti úctě k tradicím, přírodě a lidem.

3. Vložené příběhy: Do idylického rámce jsou vloženy tragické nebo romantické osudy:

   • Viktorka: Mladá dívka, která se zblázní z nešťastné lásky k vojákovi (černý myslivec), žije u splavu a nakonec umírá po zásahu bleskem. Představuje romantický prvek (kontrast k babiččině řádu).

   • Hortensie: Schovanka kněžny, která trpí nenaplněnou láskou k malíři v Itálii. Babička se u kněžny přimluví a dopomůže k jejich sňatku (Hortensie však brzy po svatbě umírá).

4. Závěr: Babička stárne, loučí se se světem a v klidu umírá. Pohřbu se účastní celé údolí a kněžna pronáší slavnou větu: „Šťastná to žena!“

Postavy

• Babička: Ideál lidové moudrosti, morálky a křesťanské lásky. Je pracovitá, pokorná, mluví příslovími. Je to tmelící prvek společnosti.

• Barunka: Předobraz samotné autorky. Nejstarší vnučka, babiččina důvěrnice, vnímavá a citlivá.

• Kněžna Zaháňská: Představitelka šlechty. Díky babičce získává kontakt s realitou prostého lidu. Je vykreslena jako lidská a laskavá (idealizace).

• Viktorka: Symbol nespoutanosti, vášně a tragédie. Je opakem babiččina klidu a řádu.

• Terezka (matka): Dcera babičky, která vyrostla ve městě. Je racionálnější, někdy se s babičkou střetává v názorech na výchovu a tradice.

Jazyková stránka

• Spisovný jazyk s velkým množstvím archaismů (slova zastaralá) a historismů.

• Lidová mluva: Nářečí (podkrkonošské), rčení, přísloví a lidová moudrosloví.

• Popisnost: Velmi detailní popisy krojů, interiérů a přírodních scenérií.

• Tropy a figury: Častá přirovnání, epiteton (básnický přívlastek).

Kompozice

• Retrospektivní a chronologická: Hlavní děj jde kupředu, ale babička často vzpomíná na mládí (vložené vzpomínky).

• Dvě dějová pásma: 1. Příjezd babičky a popis všedního života (cyklický čas – roční období). 2. Jednotlivé lidské osudy (Viktorka, Kristla, Hortensie).

• Vypravěč: Er-forma (vševědoucí vypravěč), který se však silně ztotožňuje s Barunkou.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Harmonický život na venkově, oslava lidových tradic a morálních hodnot.

• Motivy: Domov, dětství, příroda, víra v Boha, sociální rozdíly (zámek vs. podzámčí), smrt jako přirozená součást života.

Časoprostor

• Místo: Ratibořické údolí, Staré bělidlo, zámek v Ratibořicích.

• Čas: 20. léta 19. století (dětství autorky).

Literární směr

Dílo stojí na rozhraní romantismu (tragický příběh Viktorky, oslava přírody) a realismu (snaha o pravdivé zachycení života na venkově). Často se hovoří o tzv. venkovském realismu s prvky idealizace.

5. Filmová a divadelní zpracování

• Film (1940): Legendární zpracování s Terezií Brzkovou v hlavní roli (vzniklo za okupace jako symbol národní soudržnosti).

• Film (1971): Dvoudílný barevný film Antonína Moskalyka. Babičku hrála Jarmila Kurandová, Barunku mladá Libuše Šafránková.

• Opera: Antonín Vojtěch Horák.

• Překlady: Kniha byla přeložena do více než 20 jazyků (včetně japonštiny či čínštiny).