Denis Diderot – Jeptiška

Tento román je jedním z nejostřejších útoků na církevní instituce 18. století. Diderot v něm nepoužívá jen suchou filozofii, ale skrze drsný a emotivní příběh mladé dívky ukazuje, co se stane s lidskou duší, když je násilím uzavřena do izolace. U maturity je toto dílo skvělé pro diskuzi o osvícenství, svobodě jednotlivce a kritice společnosti.

1. Společensko-historické pozadí

Dílo vznikalo kolem roku 1760, ale tiskem vyšlo až posmrtně v roce 1796. Je to vrcholné období osvícenství ve Francii. Osvícenci věřili v sílu lidského rozumu, svobodu a pokrok. Ostře kritizovali absolutistickou moc panovníka a zejména církev, kterou vnímali jako brzdu vzdělání a šiřitelku fanatismu. V té době bylo běžné, že rodiny posílaly “nechtěné” dcery do klášterů, aby nemusely platit věno, což je ústřední motiv knihy.

2. Další autoři té doby

• Voltaire (Candide) – mistr satiry a kritik náboženské nesnášenlivosti.

• Jean-Jacques Rousseau (Emil aneb O výchově) – důraz na návrat k přírodě a přirozenosti.

• Charles Louis Montesquieu (Perské listy) – kritika francouzské společnosti skrze dopisy cizinců.

• Markýz de Sade (Justina) – extrémnější forma kritiky morálky a náboženství (pozdější období).

3. Autor: Denis Diderot (1713–1784)

Francouzský osvícenský filozof, spisovatel a estetik. Byl hlavním redaktorem a duší monumentální Encyklopedie, která měla shrnout veškeré tehdejší vědění. Za své názory byl i vězněn. Diderot byl zastáncem determinismu a materialismu. Jeho dílo je často formou dialogu nebo dopisů, což mu umožňovalo rozebírat problémy z různých úhlů pohledu.

• Další významná díla: Jakub fatalista a jeho pán, Rameauův synovec, Encyklopedie.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Epistolární román (román v dopisech) s prvky memoárů. Celá kniha je koncipována jako dlouhý dopis/zpověď hlavní hrdinky markýzi de Croismare.

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh sleduje osudy Zuzany Simoninové, krásné a inteligentní dívky, která je svými rodiči nucena vstoupit do kláštera.

První klášter a rodinné tajemství: Zuzana se dozvídá krutou pravdu: je nemanželským dítětem. Její matka chce jejím uzavřením do kláštera smýt svůj hřích a zároveň zajistit, aby Zuzana neubírala z dědictví jejím “legitimním” sestrám. Zuzana má k řeholnímu životu odpor, odmítá složit slib, což způsobí skandál. Nakonec je však psychickým nátlakem rodiny donucena ustoupit a v klášteře v Longchamps skládá slib.

Období u matky de Moni: Zpočátku je život v Longchamps snesitelný díky laskavé matce představené de Moni. Ta Zuzaně rozumí a soucití s ní. Po její smrti však nastupuje nová představená, sestra Kristýna, která je fanatická, krutá a Zuzanu nenávidí pro její nezlomnou povahu.

Peklo v Longchamps: Zuzana se pokusí o právní zrušení svého slibu. To vyvolá v klášteře vlnu nepředstavitelného týrání. Ostatní jeptišky ji izolují, nesmí s nikým mluvit, je nucena k veřejnému pokání, je jí odpíráno jídlo, spánek i základní hygiena. Sestra Kristýna ji označí za posedlou ďáblem. Zuzana prožívá fyzické i psychické mučení, je nucena chodit bosa po střepech a bičovat se. Navzdory hrůzám si však uchovává vnitřní integritu. Právní proces sice prohraje, ale díky advokátu Manourimu je alespoň přeložena do jiného kláštera v Arpajonu.

Klášter v Arpajonu a morální rozklad: V novém klášteře je situace opačná, ale pro Zuzanu stejně nebezpečná. Zdejší matka představená je lesbička a k Zuzaně pocítí chorobnou náklonnost. Zuzana, která je naprosto nevinná a nezkažená, zpočátku nechápe její doteky a city. Představená kvůli žárlivosti a neopětované lásce propadá šílenství a klášter se mění v místo morálního rozkladu. Zuzana se ocitá v pasti mezi náboženským fanatismem prvního kláštera a emocionální zvráceností druhého.

Útěk a nejistý konec: S pomocí zpovědníka se Zuzaně nakonec podaří z kláštera uprchnout. Ocitá se v Paříži, ale její svoboda je vykoupena bídou. Musí se skrývat, pracuje jako pradlena, žije v neustálém strachu z dopadení (uprchlá jeptiška byla v té době zločinec). Kniha končí jejím apelem na markýze de Croismare, aby jí pomohl najít bezpečné útočiště.

Postavy

• Zuzana Simoninová: Hlavní hrdinka, symbol nevinnosti a nezdolné touhy po svobodě. Je velmi zbožná, ale odmítá instituci kláštera, která popírá lidskou přirozenost.

• Matka de Moni: První představená, ztělesnění pravé křesťanské lásky a pochopení. Její smrt je pro Zuzanu tragédií.

• Sestra Kristýna: Sadistická představená, symbol náboženského fanatismu a pokrytectví.

• Představená v Arpajonu: Labilní žena, jejíž vášeň a potlačovaná sexualita vedou k šílenství.

• Markýz de Croismare: Adresát dopisů, reálná historická postava.

Jazyková stránka

• Realismus: Diderot popisuje detaily týrání a psychického rozkladu velmi syrově.

• Citovost: Román je psán v první osobě, což umocňuje emocionální dopad na čtenáře (tzv. citový román).

• Racionální argumentace: I přes emoce Zuzana používá logické argumenty, proč jsou kláštery proti lidské přirozenosti.

Kompozice

• Retrospektivní: Zuzana vypráví svůj příběh zpětně.

• Ich-forma: Bezprostřední svědectví oběti.

• Lineární děj: Sledujeme postupnou gradaci utrpení ve třech fázích (Longchamps, Arpajon, útěk).

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Kritika nuceného celibátu a klášterního života jako nepřirozeného vězení.

• Motivy: Svoboda vs. nesvoboda, mateřská vina, sexualita, lidská krutost, náboženské pokrytectví.

Časoprostor

• Místo: Francie (kláštery v okolí Paříže).

• Čas: Polovina 18. století.

Literární směr

Osvícenský realismus. Dílo má jasný filozofický cíl – kritizovat společenský nešvar a bojovat za práva jednotlivce.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Film (1966): Režisér Jacques Rivette natočil verzi, která byla ve Francii na několik let zakázána kvůli protestům církve.

• Film (2013): Moderní zpracování s Isabelle Huppert v roli zvrácené představené.

• Vznik díla: Zajímavostí je, že román vznikl jako žert. Diderot a jeho přátelé začali markýzi de Croismare posílat dopisy jménem “uprchlé jeptišky”, aby ho přiměli k návratu do Paříže. Markýz dopisům uvěřil a chtěl dívce skutečně pomoci, což Diderota inspirovalo k napsání celého románu.