Edgar Allan Poe – Havran

Báseň Havran je naprostým unikátem. Edgar Allan Poe ji nesložil v náhlém hnutí mysli, ale naprosto chladnokrevně ji „vypočítal“ tak, aby v čtenáři vyvolala co největší úzkost. Traduje se, že původně uvažoval o papouškovi, ale havran mu přišel mnohem důstojnější pro téma nevratného žalu.

Zde je podrobný rozbor zpracovaný pro potřeby maturity:

1. Společensko-historické pozadí

Báseň vyšla v roce 1845 a okamžitě z Poea udělala literární celebritu, i když mu za ni vyplatili jen pár dolarů. Amerika i Evropa se v té době nacházely v éře romantismu. Zatímco svět zažíval průmyslovou revoluci a technický pokrok, umělci se obraceli do nitra, k emocím, snům a temným stránkám lidské psychiky. Poeův styl byl odpovědí na tehdejší fascinaci smrtí, spiritismem a „gotickou“ estetikou, která byla v 19. století velmi populární.

2. Další autoři té doby

• Nathaniel Hawthorne (Šarlatové písmeno) – Poeův současník, zabýval se hříchem a temnotou duše.

• Mary Shelleyová (Frankenstein) – klíčová postava gotického románu a hororu.

• Charles Baudelaire (Květy zla) – Poeův obdivovatel, který ho překládal a rozšířil jeho slávu v Evropě.

• Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži) – vrchol evropského romantismu.

3. Autor: Edgar Allan Poe (1809–1849)

Zakladatel detektivního žánru a mistr moderního hororu. Jeho život byl poznamenán tragédiemi – brzy osiřel, bojoval s dluhy a alkoholismem. Zásadním tématem jeho tvorby je smrt krásné ženy, což vychází z jeho osobní zkušenosti (ztráta matky i manželky Virginie). Poe byl také literárním teoretikem; v eseji Filosofie básnické skladby přesně popsal, jak Havrana konstruoval, aby dosáhl maximálního účinku. Zemřel za nevyjasněných okolností, nalezen v bezvědomí na ulici v Baltimoru.

• Další významná díla: Povídky Jáma a kyvadlo, Zánik domu Usherů, Černý kocour, báseň Annabel Lee.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Lyricko-epika (má děj, ale primární je vyjádření emocí).

• Literární žánr: Poema (rozsáhlá lyricko-epická báseň), často označovaná jako balada pro svou ponurost a tragické vyznění.

Děj

Děj se odehrává během bouřlivé prosincové půlnoci v pokoji osamělého vypravěče.

Úvod: Beznaděj nad knihami Hlavní hrdina, pravděpodobně student, sedí ve své komnatě a marně se snaží utopit svůj žal v četbě starých svazků. Truchlí pro svou zemřelou milenku Lenoru. Je unavený a na pokraji spánku, když vtom uslyší jemné zaklepání na dveře. Zpočátku se snaží sám sebe přesvědčit, že je to jen náhodný pozdní host, ale jeho nitro zaplavuje úzkost.

Zápletka: Příchod havrana Když vypravěč otevře dveře, vidí jen tmu. Do ticha zašeptá jméno své mrtvé milenky, ale ozve se jen ozvěna. Zaklepání se opakuje u okna. Když ho vypravěč otevře, vletí dovnitř starý, majestátní havran. Pták na nic nečeká a usadí se na bílé mramorové bustě Pallas Athény (bohyně moudrosti), která je umístěna nade dveřmi. Černý havran na bílé bustě vytváří vizuální kontrast mezi smrtí a moudrostí.

Rozhovor: „Nevermore“ Vypravěč je zpočátku havranovou vážností spíše pobaven. Žertem se ho ptá na jeho jméno v podsvětí (na Plutonově břehu). K jeho absolutnímu šoku havran odpoví slovem „Nevermore“ (v nejznámějším českém překladu V. Nezvala „Nikdyvíc“). Vypravěč si myslí, že je to jen naučené slovo, které pták pochytil od nějakého nešťastného pána.

Gradace: Mučení vlastní mysli Vypravěč si přitáhne křeslo přímo před havrana a začne přemýšlet, co tím slovem pták myslí. Postupně však jeho otázky přestávají být racionální. Sám sebe trýzní a ptá se havrana na věci, na které se bojí odpovědi. Ptá se, zda existuje balzám na jeho bolest a zda se s Lenorou ještě někdy setká v ráji. Havran na každou jeho zoufalou otázku odpovídá stejným, strojovým „Nevermore“.

Katastrofa: Pád do šílenství Vypravěč nakonec propadá zuřivosti a děsu. Nazývá havrana prorokem zla a poslem pekel. Snaží se ho vyhnat zpět do noci a bouře, ale havran se ani nehne. Zůstává sedět na bustě Athény jako připomínka nezvratnosti osudu. Báseň končí obrazem hrdinovy duše, která zůstává uvězněna v havranově stínu na podlaze a „nikdyvíc“ z něj nevzplane.

Postavy

• Vypravěč: Intelektuál, člověk trpící melancholií a osamělostí. Je psychicky labilní a sám se vědomě vede k šílenství tím, že klade havranovi otázky, o kterých ví, že na ně přijde záporná odpověď.

• Havran: Symbol zla, smrti a osudovosti. Je to mechanický mluvčí, který neodpovídá na základě rozumu, ale funguje jako zrcadlo vypravěčova zoufalství.

• Lenora: Představuje ideál krásy a lásky, která byla zničena smrtí. Fyzicky v ději nefiguruje, ale je hybnou silou vypravěčových emocí.

Jazyková stránka

• Onomatopoie (zvukomalba): Poe využívá rytmu, který připomíná bušení nebo tikání hodin.

• Refrén: Slovo „Nevermore“ (Nikdyvíc) funguje jako rytmický i významový středobod celé básně.

• Vnitřní rým a aliterace: Poe kombinuje rýmy nejen na konci, ale i uprostřed veršů.

• Rytmus: Báseň je psána v trochejském oktametru (osmistopý trochej), což jí dodává hypnotický, skoro až magický spád.

Kompozice

• Gradace: Děj plynule stoupá od smutku přes zvědavost až k totálnímu psychickému kolapsu.

• Symetrie: Báseň je vystavěna s matematickou přesností (108 veršů rozdělených do 18 strof po 6 verších).

• Kontrast: Černý havran vs. bílá busta, uzavřený tichý pokoj vs. bouřlivá noc venku.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Nezvratnost smrti a neschopnost lidské mysli vyrovnat se s konečnou ztrátou milované bytosti.

• Motivy: Samota, půlnoc, beznaděj, vědecké poznání (knihy) vs. iracionální děs.

Časoprostor

• Místo: Uzavřená, stísněná studovna (symbolizuje hrdinovu izolaci).

• Čas: Prosincová půlnoc (symbol konce roku a konce života).

Literární směr

Romantismus. Důraz na subjektivní prožitek, tragickou lásku, tajemno a morbidní estetiku. Obsahuje silné prvky dekadence a gotiky.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Překladatelský oříšek: Do češtiny Havrana přeložili velikáni jako Vrchlický, Nezval nebo Bejblík. Nezvalův překlad je nejoblíbenější pro svou hudebnost a zachování ponuré atmosféry.

• Simpsonovi: Kultovní parodie v prvním čarodějnickém díle, kde příběh recituje James Earl Jones. Homera hraje vypravěč a Barta havran.

• Hudba: Báseň inspirovala nespočet hudebníků od klasiky až po metal (např. kapely Iron Maiden nebo Lou Reed).

• Zajímavost: Poe v eseji tvrdil, že si délku básně (cca 100 řádků) vybral proto, aby se dala přečíst „na jedno posezení“, protože jedině tak lze udržet jednotný emocionální dojem.