Émile Zola – Zabiják

Název románu v originále zní L’Assommoir, což v tehdejší pařížské mluvě označovalo levnou nálevnu, ale doslovně také „paličku na porážení dobytka“. Zola tím jasně naznačil, že alkohol v jeho příběhu nefunguje jako nápoj, ale jako nástroj, který lidi nemilosrdně sráží k zemi a zabíjí v nich vše lidské. Když kniha vyšla, vyvolala obrovský skandál – kritici Zolu obviňovali, že „píše špínou“, zatímco on kontroval, že pouze nastavuje společnosti zrcadlo, do kterého se bojí podívat.

1. Společensko-historické pozadí

Román byl vydán v roce 1877 a odehrává se v Paříži v polovině 19. století (za vlády Ludvíka Napoleona III.). Je to doba bouřlivé industrializace, kdy se do měst stěhovaly tisíce lidí za prací. Tato masová migrace však vedla ke vzniku dělnických čtvrtí s otřesnými životními podmínkami, špínou a beznadějí. Společnost byla ostře rozdělena na bohatnoucí měšťanstvo a bídou drcený proletariát. Alkoholismus se stal masovým únikem z této reality a právě tento fenomén Zola podrobil vědecky přesné analýze.

2. Další autoři té doby

• Guy de Maupassant (Kulička, Miláček) – Zolův žák, mistr naturalistické povídky.

• Gustave Flaubert (Paní Bovaryová) – představitel realismu, který svým důrazem na detail připravil cestu pro naturalismus.

• Bratři Goncourtové – průkopníci naturalismu, zaměřovali se na fyziologické procesy a patologii společnosti.

• Bratři Mrštíkové (Maryša) – v českém prostředí zástupci realismu s prvky naturalismu.

3. Autor: Émile Zola (1840–1902)

Zakladatel a hlavní teoretik naturalismu. Zola věřil, že spisovatel má být jako vědec (experimentátor), který pozoruje postavy v určitém prostředí a zkoumá vliv dědičnosti. Zabiják je součástí jeho monumentálního dvacetidílného cyklu Rougon-Macquartové, který mapuje osudy jedné rodiny v různých společenských vrstvách. Zola byl také politicky aktivní – proslul svým otevřeným dopisem „Žaluji!“, v němž se zastal nespravedlivě obviněného kapitána Dreyfuse. Zemřel nešťastnou náhodou po udušení oxidem uhelnatým z ucpaného komína.

• Další významná díla: Nana (volné pokračování Zabijáka), Germinal (o životě horníků), Břicho Paříže, Tereza Raquinová.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Naturalistický román (sociálně-kritický).

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh sleduje postupný a nezvratný úpadek venkovské dívky Gervaisy Macquartové, která přijíždí do Paříže s velkými nadějemi.

Vzestup a iluze: Gervaisa je mladá, pracovitá, ale trochu chromá pradlena. Do Paříže přijela se svým milencem Lantierem, se kterým má dvě děti. Lantier je však líný požitkář, který brzy prohýří jejich skromné úspory a Gervaisu opustí kvůli jiné ženě. Gervaisa zůstává sama s dětmi, ale díky své píli se znovu postaví na nohy. Seznámí se s pokrývačem Coupeauem. Ten se zdá být slušným a pracovitým mužem, a tak Gervaisa po počátečním váhání souhlasí se svatbou. Jejich život se zpočátku vyvíjí slibně – narodí se jim dcera Nana (pozdější hrdinka stejnojmenného románu) a Gervaisa si splní svůj sen: otevře si vlastní prosperující prádelnu.

Zlomový okamžik: Vše se změní v den, kdy Coupeau spadne ze střechy. Gervaisa odmítne dát manžela do nemocnice a utratí všechny úspory za domácí léčení. Během dlouhé rekonvalescence Coupeau zleniví, ztratí pracovní návyky a začne hledat útěchu v alkoholu (v nálevně u Zabijáka). Gervaisa se ho snaží zachránit, ale Coupeauův úpadek je rychlý. Do jejich života se navíc vrací Lantier. Coupeau a Lantier se paradoxně spřátelí a oba začnou parazitovat na Gervaisině práci a výdělku.

Pád do propasti: Gervaisa je vystavena obrovskému tlaku. Její prádelna upadá, peníze mizejí v alkoholu a Lantier s Coupeauem ji psychicky i finančně ničí. Gervaisa, která byla dříve symbolem čistoty a pracovitosti, rezignuje. Pod vlivem prostředí a manžela začne pít i ona. Její postupné propadání alkoholu a špíně je popsáno s děsivou detailností – od ztráty hrdosti přes žebrotu až po úplnou ztrátu lidské důstojnosti. Nana, jejich dcera, vyrůstá v tomto toxickém prostředí a utíká z domova k prostituci.

Katastrofa: Coupeau končí v blázinci s delirium tremens, kde po hrůzných záchvatech umírá. Gervaisa přichází o všechno. Končí jako bezdomovkyně, která živoří v koutě pod schody v domě, kde dříve vlastnila prádelnu. Nakonec umírá hlady a zimou v naprosté samotě a zapomnění. Její smrt je vykoupením z bídné existence, kterou Zola vykreslil jako nevyhnutelný následek kombinace dědičnosti (sklon k alkoholu v rodině) a drtivého vlivu prostředí.

Postavy

• Gervaisa: Tragická hrdinka. Je pracovitá a dobrosrdečná, ale pasivní a slabá vůči vlivům okolí. Její postava dokládá naturalistickou tezi, že člověk nemůže uniknout svému osudu, pokud je determinován prostředím.

• Coupeau: Zpočátku hodný muž, kterého nehoda a následná zahálka dovedou k alkoholismu. Ztělesňuje destrukci osobnosti skrze absenci práce a vliv ulice.

• Lantier: Inteligentní, ale bezcharakterní parazit. Využívá ženy i muže ke svému pohodlí.

• Goujet: Kovář, který Gervaisu platonicky miluje. Je symbolem ctnosti a “čistého” dělníka, ale nedokáže Gervaisu zachránit před ní samotnou.

• Nana: Dcera Gervaisy, v románu představuje novou generaci, která se už rodí do morálního bahna a stává se zrcadlem zkaženosti Paříže.

Jazyková stránka

• Argot: Zola odvážně použil lidový jazyk, slang a argot pařížských dělníků, aby zvýšil autenticitu.

• Objektivita: Vypravěč vystupuje jako nezaujatý pozorovatel (vědec), který pouze konstatuje fakta, nehodnotí a nesoudí.

• Detaily: Šokující a naturalisticky přesné popisy tělesného rozkladu, špíny a projevů opilství.

Kompozice

• Chronologická: Sledujeme lineární cestu od vzestupu k úplnému pádu.

• Kontrast: Čistota prádelny v úvodu vs. špína a hniloba v závěru.

• Retrospektiva: Objevuje se minimálně, důraz je na přítomný proces úpadku.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Alkoholismus jako společenský mor a neodvratnost osudu určeného geny a prostředím.

• Motivy: Špína, hlad, práce vs. zahálka, rozpad rodiny, „Zabiják“ (pálenka).

Časoprostor

• Místo: Paříž (dělnická čtvrť Goutte d’Or).

• Čas: Polovina 19. století (cca 1850–1869).

Literární směr

Naturalismus. Člověk je vnímán jako biologická bytost ovládaná pudy, dědičností a společenskými podmínkami.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Film: Nejslavnější filmová adaptace vznikla v roce 1956 pod názvem Gervaise (režie René Clément), která získala nominaci na Oscara.

• Vědecký přístup: Zola před psaním románu trávil měsíce v pařížských ulicích, dělal si nákresy domů a zapisoval si autentické výrazy dělníků, aby dílo působilo jako vědecká studie.

• Kontroverze: Ve své době byla kniha v některých knihovnách zakázána jako pornografická a urážlivá, protože otevřeně mluvila o věcech, které byly tabu (např. hygiena, sexualita chudých).