Fjodor Michailovič Dostojevskij – Zločin a trest

Tohle není jen kniha, to je hloubková psychologická pitva do svědomí vraha. Dostojevskij v tomto románu dokázal popsat stavy úzkosti a viny tak přesvědčivě, že se čtenáři občas tají dech. U maturity je Zločin a trest naprostým pilířem ruského realismu a skvělým tématem pro diskuzi o etice a morálce.

1. Společensko-historické pozadí

Román byl poprvé publikován v roce 1866. Rusko se v této době nacházelo v období velkých společenských změn po zrušení nevolnictví (1861). Petrohrad, kde se děj odehrává, se měnil v průmyslové centrum plné chudoby, alkoholismu a sociálních kontrastů. Do Ruska také pronikaly nové západní myšlenky – nihilismus, radikální socialismus a víra v „nadčlověka“, což Dostojevskij vnímal s velkými obavami a v románu tyto ideologie podrobil zdrcující kritice.

2. Další autoři té doby

• Lev Nikolajevič Tolstoj (Anna Karenina, Vojna a mír) – další gigant ruského realismu.

• Ivan Sergejevič Turgeněv (Otcové a děti) – autor, který jako první zpopularizoval pojem nihilismus.

• Ivan Alexandrovič Gončarov (Oblomov) – mistr psychologického popisu ruské letory.

• Charles Dickens (Oliver Twist) – anglický realista, který se rovněž věnoval osudům chudých lidí ve městech.

3. Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881)

Jeden z nejvýznamnějších světových spisovatelů. Jeho život byl plný dramatických zvratů. Byl členem revolučního kroužku (petraševci), za což byl odsouzen k smrti. Těsně před popravou mu byl rozsudek změněn na čtyři roky nucených prací na Sibiři (katorga). Tento zážitek z blízkosti smrti a pobyt mezi nejhoršími zločinci zásadně ovlivnil jeho pohled na náboženství, utrpení a lidskou psychiku. Trpěl epilepsií a patologickým hráčstvím. Je považován za předchůdce moderní psychologické prózy a existencialismu.

• Další významná díla: Bratři Karamazovovi, Idiot, Běsi, Zápisky z podzemí.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Psychologický román (často označován jako román s detektivní zápletkou, ovšem vrah je znám od začátku).

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh je zasazen do dusného a špinavého prostředí Petrohradu.

Teorie a zločin: Hlavní postavou je chudý student Rodion Raskolnikov. Žije v nuzném podkrovním pokojíku, trpí depresemi a v hlavě si vytvořil nebezpečnou teorii: lidé se dělí na „obyčejné“ (stádo) a „neobyčejné“ (např. Napoleon), kteří mají právo v zájmu vyššího cíle porušovat morální zákony, i vraždit. Aby si dokázal, že patří mezi „neobyčejné“, rozhodne se zabít starou lichvářku Alenu Ivanovnu, kterou považuje za „veš“ a „parazita“. Při činu však musí nečekaně zabít i její dobrosrdečnou a mentálně zaostalou sestru Lizavetu, která ho při činu překvapí.

Psychologické peklo: Raskolnikov sice ukradne nějaké cennosti, ale okamžitě je schová pod kámen a v podstatě je nevyužije. Místo triumfu přichází hluboký psychický otřes. Raskolnikov onemocní, blouzní a propadá paranoii. Každý pohled policisty, každá zmínka o vraždě v něm vyvolává paniku. Do děje vstupuje vyšetřovatel Porfirij Petrovič, který Raskolnikova podezřívá a vede s ním geniální psychologickou šachovou partii, kdy se ho snaží donutit k přiznání, aniž by měl přímé důkazy.

Setkání se Soňou: Paralelně se odvíjí tragický osud rodiny Marmeladovových. Raskolnikov se seznámí s úředníkem Marmeladovem, alkoholikem, jehož dcera Soňa se musí věnovat prostituci, aby zachránila rodinu před hladem. Soňa se stává pro Raskolnikova klíčovou postavou. On se jí přizná ke svému činu. Soňa, jako zosobnění pokory a křesťanské lásky, ho neodsuzuje, ale nabádá ho k pokání – má se veřejně přiznat a přijmout trest, aby očistil svou duši.

Rozuzlení: Raskolnikov je rozpolcen mezi svou hrdostí (stále částečně věří své teorii) a nesnesitelnými výčitkami svědomí. Nakonec se na policii přizná. Je odsouzen k osmi letům nucených prací na Sibiři. Soňa ho tam doprovází. Teprve v zajetí, skrze utrpení a Soninu bezmeznou lásku, dochází Raskolnikov k vnitřnímu obrození a začíná hledat cestu zpět k lidem a Bohu.

Postavy

• Rodion Raskolnikov: Intelektuál, který je vnitřně rozpolcený (ruské slovo „raskol“ znamená rozštěp). Je schopen velkorysosti (pomáhá rodině Marmeladovových), ale i chladnokrevné vraždy.

• Soňa Marmeladovová: Symbol čistoty uprostřed morálního bahna. Její víra a obětavost jsou protikladem k Raskolnikovovu chladnému rozumu.

• Porfirij Petrovič: Mistr vyšetřovatel, který využívá psychologii místo násilí. Je zrcadlem, v němž Raskolnikov vidí svou vlastní malost.

• Svidrigajlov: Raskolnikovovo „temné dvojče“. Cynický a zvrácený šlechtic, který páchá zlo pro zábavu. Jeho sebevražda je kontrastem k Raskolnikovu pokání.

• Důňa: Rodionova sestra, hrdá a silná žena, ochotná se obětovat pro bratra.

Jazyková stránka

• Vnitřní monology: Dostojevskij mistrně zachycuje nekonečný tok myšlenek, pochybností a bludů hlavní postavy.

• Polifonie (vícehlasost): Každá postava má svůj vlastní vyhraněný filozofický pohled na svět, autor čtenáři nevnucuje jednu jedinou pravdu.

• Dynamika: Jazyk je napjatý, plný emocí, vykřičníků a dramatických pauz.

Kompozice

• Šest částí a epilog: Román má pevnou strukturu, která sleduje přípravu vraždy, zločin a následnou dlouhou cestu k trestu (vnitřnímu i fyzickému).

• Kontrast: Špinavý a těsný prostor Petrohradu vs. širá, otevřená krajina Sibiře v epilogu (symbol svobody a obrody).

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Otázka, zda lze omluvit zločin vznešeným cílem, a nevyhnutelnost trestu v podobě výčitek svědomí.

• Motivy: Peníze, chudoba, křesťanská pokora, „Napoleonismus“, oběť, vzkříšení duše.

Časoprostor

• Místo: Petrohrad (špinavé čtvrti, hospody, těsné byty), v závěru Sibiř.

• Čas: Polovina 60. let 19. století (děj trvá přibližně 14 dní).

Literární směr

Kritický realismus (s prvky naturalismu a psychologického realismu). Dostojevskij nepopisuje jen vnější svět, ale jde hluboko pod povrch vědomí.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• Filmové adaptace: Existuje jich desítky po celém světě. Klasikou je sovětský film z roku 1970 (r. Lev Kulidžanov), který skvěle vystihuje dusnou atmosféru Petrohradu.

• Vliv na psychologii: Dostojevskij popsal psychologické pochody pachatele tak přesně, že se z jeho knih dodnes učí kriminalisté i psychologové (např. vliv viny na somatické zdraví).

• Zajímavost: Jméno Raskolnikov skutečně odkazuje na „raskol“ (rozštěp). V ruské církvi se tak označovali stoupenci starého řádu, kteří se oddělili od hlavní církve. Rodion je rozštěpen mezi svým rozumem (teorie) a srdcem (svědomím).