František Hrubín – Romance pro křídlovku

Tato báseň je absolutním vrcholem české poválečné lyriky. Hrubín v ní dokázal zachytit prchavost jednoho srpnového týdne, ve kterém se koncentruje celý lidský život – od první milostné závratě až po mrazivou blízkost smrti. U maturity se toto dílo cení pro schopnost interpretovat kontrasty a vnímat rytmus textu, který je stejně proměnlivý jako lidský dech.

1. Společensko-historické pozadí

Skladba vyšla v roce 1961. Je to období „zlatých šedesátých“, kdy v tehdejším Československu docházelo k postupnému politickému i kulturnímu uvolňování. Literatura se vracela od budovatelského patosu 50. let zpět k člověku, k jeho nitru, intimitě a existenciálním otázkám. Hrubín touto básní otevřel dveře moderní české poezii, která se nebála kombinovat syrovost se silným lyrickým nábojem.

2. Další autoři té doby

• Jaroslav Seifert (Koncert na ostrově, Halleyova kometa) – v této době přechází k volnému verši a bilancování.

• Vladimír Holan (Noc s Hamletem) – mistr hloubavé, filozofické a náročné poezie.

• Jan Skácel (Smuténka) – moravský básník ticha a pokory k tradici.

• Milan Kundera (Monology) – v této době ještě psal poezii zaměřenou na milostné vztahy.

3. Autor: František Hrubín (1910–1971)

Básník, dramatik a překladatel, jehož tvorba je hluboce zakořeněna v krajině Posázaví (Lešany). Hrubín byl mistrem přírodní a milostné lyriky, ale proslul také jako geniální autor literatury pro děti (Špalíček veršů a pohádek). Jeho život provázela neustálá úzkost o osud světa a člověka (zejména po svržení atomové bomby na Hirošimu), což se promítlo do jeho meditativních skladeb.

• Další významná díla: Skladba Hirošima, sbírka Jobova noc, drama Srpnová neděle.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Lyricko-epika.

• Literární žánr: Poema (pásmo). Je to rozsáhlá skladba s volnější kompozicí, která kombinuje děj s hlubokými lyrickými pasážemi.

Děj (obsáhlý rozbor)

Děj se odvíjí v několika časových rovinách, ale jeho jádrem je srpen roku 1930 v Lešanech.

Setkání a první láska: Dvacetiletý student František tráví léto u svého dědečka. Je to doba zrání, kdy se František cítí rozpolcen mezi mládím a blížící se dospělostí. Do vesnice přijíždí pouť a František se zde potkává s Terinou, patnáctiletou dívkou od kolotočů. Mezi oběma vzplane čistý, prchavý cit. Terina je symbolem života, pohybu a barevného světa, který je v kontrastu s tichým domem Františkova dědečka.

Kontrast života a smrti: Zatímco František prožívá svou první milostnou závrať, v domě pomalu umírá jeho dědeček. Dědeček je po mrtvici, ztrácí paměť a orientaci v čase. František se o něj stará, přebaluje ho a krmí, přičemž každou volnou chvíli utíká za Terinou. Tato dvojsečnost – pach smrti v domě a vůně pouti a Terinina těla venku – tvoří hlavní napětí skladby. František se učí, že láska a smrt kráčejí ruku v ruce.

Rivalita a křídlovka: Do vztahu vstupuje Viktor, majitel střelnice a hráč na křídlovku. Viktor je starší, drsný a praktický. Také on miluje Terinu, ale jeho láska je majetnická. Křídlovka, na kterou Viktor hraje, se stává osudovým nástrojem – její zvuk ohlašuje Viktorovu přítomnost a později i smrt. František Viktora nenávidí, ale zároveň jím tajně fascinován jako představitelem dospělého mužství.

Tragický závěr a časové skoky: František se s Terinou loučí, když pouť odjíždí, a slibují si, že se příští rok znovu setkají. O tři roky později se František na pouti ptá Viktora po Terině. Viktor mu stroze odpoví, že Terina v zimě zemřela na záškrt. Tato zpráva Františka zasáhne jako rána – jeho „první“ láska zůstane navždy zakonzervována v tom jednom srpnovém týdnu. Skladba končí o mnoho let později (1952 a 1961), kdy se František už jako zralý muž vrací do lešanské krajiny. Potkává Viktora, který je starý a zlomený. Oba muže už nespojuje nenávist, ale společná vzpomínka na mrtvou dívku. František pochopí, že život je věčný koloběh, kde křídlovka stále hraje svou romanci o životě a smrti.

Postavy

• František: Lyrický subjekt, citlivý intelektuál, který prochází iniciací (zasvěcením) do tajů života a smrti.

• Terina: Éterická, skoro snová postava. Představuje absolutní čistotu a první milostné okouzlení. Její smrt podtrhuje motiv prchavosti štěstí.

• Viktor: Reálný, zemitý protihráč. Jeho křídlovka je hlasem osudu, který je krutý, ale spravedlivý.

• Dědeček: Symbol starého řádu, odcházení a kontinuity rodu. Jeho „mrtvé“ dny kontrastují s Františkovou vitální mladostí.

Jazyková stránka

• Kontrasty: Hrubín mistrně staví vedle sebe protiklady (život x smrt, vůně x zápach, ticho x zvuk křídlovky).

• Volný i vázaný verš: Skladba mění rytmus podle emocí – někdy je to dravý proud, jindy klidná meditace.

• Smyslovost: Čtenář cítí vůni sena, slyší skřípění kolotoče, vnímá horkost srpnové noci.

• Symbolika: Křídlovka (osud, hlas lásky i smrti), krev (životní síla i oběť), srpen (vrchol léta a začátek umírání přírody).

Kompozice

• Polytematická: Skladba se věnuje více tématům najednou.

• Asociační: Myšlenky a vzpomínky se řetězí na základě pocitů.

• Časové roviny: Neustálé prolínání přítomnosti (vypravěč v roce 1961) a minulosti (1930).

• Rámcová: Báseň začíná i končí motivem krajiny a křídlovky, která přetrvává.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Osudové setkání lásky a smrti a proces dospívání skrze ztrátu.

• Motivy: Čas, paměť, krajina Posázaví, pouť jako symbol nestálosti.

Časoprostor

• Místo: Lešany, Netvořice, okolí řeky Sázavy.

• Čas: Srpen 1930 (hlavní děj), 1933, 1952, 1961.

Literární směr

Moderní česká lyrika 2. poloviny 20. století. Reflexivní a spirituální poezie navazující na odkaz symbolismu a impresionismu.

5. Adaptace a zajímavosti

• Film (1966): Režisér Otakar Vávra natočil stejnojmenný černobílý film, který je považován za jedno z nejkrásnějších děl české kinematografie. Františka hrál Jaromír Hanzlík.

• Divadlo: Hra byla mnohokrát dramatizována, například pro Národní divadlo.

• Zajímavost: Hrubín báseň věnoval své dceři, jako by jí chtěl předat zkušenost o tom, jak je život křehký. Krajina kolem Lešan je v textu popsána tak věrně, že se podle ní dá dodnes v okolí Sázavy putovat.