George Bernard Shaw – Pygmalion

Tahle hra je jednou z nejvtipnějších a zároveň nejchytřejších společenských satir, co kdy byly napsány. Shaw si v ní bere na mušku britský třídní systém a dokazuje, že rozdíl mezi dámou z vyšší společnosti a pouliční prodavačkou květin není v modré krvi, ale v tom, jak se obě vyjadřují. Název odkazuje na antický mýtus o sochaři Pygmalionovi, který vytesal tak krásnou sochu ženy, že se do ní zamiloval a bohové ji oživili – akorát že Shawův „sochař“ Higgins je spíš arogantní profesor lingvistiky a jeho „socha“ Eliza má prořízlou pusu a vlastní hlavu.

1. Společensko-historické pozadí

Hra byla napsána v roce 1912 a poprvé uvedena ve Vídni (1913) a Londýně (1914). Je to doba vrcholící edwardovské Anglie, kde panovaly extrémní rozdíly mezi společenskými vrstvami. Jazyk, akcent a výslovnost byly v té době (a v Británii dodnes částečně jsou) jasným razítkem, které určovalo, kam patříte. Shaw, jako zapálený socialista, chtěl ukázat, že tyto bariéry jsou umělé a že vzdělání může člověka „přenést“ přes hranice tříd.

2. Další autoři té doby

• Oscar Wilde (Jak je důležité míti Filipa) – mistr konverzační komedie a vtipných aforismů.

• John Galsworthy (Sága rodu Forsytů) – zaměřoval se na kritiku britské vyšší střední třídy.

• H. G. Wells (Stroj času, Válka světů) – Shawův přítel i oponent, vizionář a společenský kritik.

• Anton Pavlovič Čechov (Višňový sad) – v Rusku řešil rozpad starých šlechtických struktur podobně jako Shaw v Anglii.

3. Autor: George Bernard Shaw (1856–1950)

Irský dramatik, esejista a kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1925) a dokonce i Oscara (za scénář k filmu Pygmalion). Byl zakládajícím členem Fabiánské společnosti, která usilovala o reformu společnosti demokratickou cestou. Shaw byl známý svým břitkým humorem, vegetariánstvím a neustálou snahou provokovat měšťáckou morálku. Tvrdil, že divadlo nemá jen bavit, ale hlavně vychovávat a nutit k přemýšlení.

• Další významná díla: Svatá Jana, Lékař v rozpacích, Major Barbara, Candida.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Komedie (konverzační a satirická).

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh se odehrává v Londýně a začíná náhodným setkáním pod portikem kostela sv. Pavla v Covent Garden během deštivé noci.

Sázka o lidskou bytost: Profesor fonetiky Henry Higgins si zde dělá poznámky o nářečích kolemjdoucích. Potkává plukovníka Pickeringa, odborníka na indické dialekty. Higgins se chvástá, že by dokázal i tu nejšpinavější prodavačku květin, která mluví hrozným cockney akcentem, naučit mluvit tak dokonale, že by ji na velvyslaneckém plese považovali za vévodkyni. Tato „květinářka“ se jmenuje Líza Doolittlová. Druhý den Líza sama Higginse vyhledá a chce si zaplatit hodiny správné výslovnosti, aby mohla pracovat v květinářství místo prodeje na ulici. Pickering nabídne, že experiment zaplatí, pokud se Higginsovi skutečně podaří ji „předělat“.

Transformace a první test: Líza se nastěhuje k Higginsovi. Následuje drsný dril – Higgins s ní zachází jako s věcí nebo laboratorním zvířetem, je hrubý a nebere ohled na její city. První velkou zkouškou je návštěva u Higginsovy matky. Líza sice mluví gramaticky správně, ale obsah jejích řečí (vyprávění o opilých příbuzných) je naprosto nevhodný. Higgins to však s humorem vydává za „nový styl konverzace“.

Triumf a rozčarování: Po měsících tvrdé práce Líza skutečně uspěje na velvyslaneckém plese. Všichni jsou její krásou a mluvou fascinováni, dokonce je považována za maďarskou princeznu. Po návratu domů si však Higgins a Pickering jen gratulují k vítězství v sázce a o Lízu se vůbec nezajímají. Líza, která si uvědomuje, že se změnila natolik, že se nemůže vrátit na ulici, ale zároveň v „lepší“ společnosti nemá žádné postavení, propadá hněvu a hodí Higginsovi papuče do obličeje.

Závěr: Zrození ženy: Líza utíká k paní Higginsové. Higgins je šokován, že jeho „výtvor“ má vlastní vůli a city. V závěrečném střetu Líza Higginsovi vysvětluje, že rozdíl mezi dámou a květinářkou není v tom, jak se chová ona, ale v tom, jak se k ní chovají ostatní (zatímco Higgins k ní byl vždy hrubý, plukovník Pickering se k ní od začátku choval jako k dámě). Líza se rozhodne odejít, pravděpodobně za mladým Freddym, který ji miluje. Higgins sice zůstává sám, ale je svým způsobem na Lízu hrdý, že se mu dokázala postavit.

Postavy

• Líza Doolittlová: Energická, hrdá a chytrá dívka. Prochází největším vývojem – z uřvané květinářky v sebevědomou ženu, která pochopí svou vlastní hodnotu.

• Henry Higgins: Geniální, ale společensky neotesaný a egoistický profesor. Považuje se za starého mládence a k lidem přistupuje jako k objektům studia.

• Plukovník Pickering: Higginsův přítel, gentleman každým coulem. Je to on, kdo Líze ukáže, že si zaslouží úctu.

• Alfred Doolittle: Lízin otec, popelář a „nemorální“ filozof. Je to jedna z nejvtipnějších postav – Shaw skrze něj kritizuje měšťáckou morálku, zejména když Alfred náhle zbohatne a trpí tím, že musí být „slušný“.

• Paní Higginsová: Henryho matka, rozumná a elegantní dáma, která jediná vidí lidskou stránku celého experimentu a syna kritizuje za jeho bezcitnost.

Jazyková stránka

• Kontrast dialektů: Hra stojí na rozdílu mezi cockney (londýnský dialekt chudiny) a spisovnou angličtinou (RP – Received Pronunciation).

• Břitký vtip: Shaw používá ironii a vtipné dialogy k odhalení společenského pokrytectví.

• Didaktičnost: Autor do hry vkládá své názory na vzdělání a sociální rovnost.

Kompozice

• Pět dějství: Klasická dramatická stavba.

• Proměna hrdinky: Děj sleduje Lízu od expozice (ulice), přes kolizi (učení), krizi (ples a hádka) až po peripetii a katastrofu/řešení (osamostatnění).

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Jazyk jako nástroj sociální mobility a otázka lidské důstojnosti, kterou nelze získat jen oblečením nebo přízvukem.

• Motivy: Společenské vrstvy, emancipace žen, vzdělání vs. výchova, mýtus o stvoření.

Časoprostor

• Místo: Londýn (Covent Garden, laboratoř na Wimpole Street, dům paní Higginsové).

• Čas: Začátek 20. století.

Literární směr

Realistické drama s prvky společenské kritiky.

5. Filmová a divadelní zpracování / Zajímavosti

• My Fair Lady: Nejslavnější zpracování je muzikál z roku 1956 a následný film (1964) s Audrey Hepburn. Shawův originál je ale mnohem ironičtější a méně romantický.

• Konec hry: Shaw byl velmi nespokojen s tím, že režiséři nutili Higginse a Lízu k romantickému usmíření. Trval na tom, že Líza musí odejít, aby byla její emancipace úplná.

• Termín „Pygmalion efekt“: V psychologii se tak označuje jev, kdy vysoké očekávání od určité osoby vede k jejímu lepšímu výkonu (samo-naplňující se předpověď).