Gustave Flaubert – Paní Bovaryoná

Když Flaubert tento román vydal, skončil před soudem za „urážku veřejné mravnosti a náboženství“. Pro tehdejší společnost bylo nepředstavitelné, že by autor mohl tak chladně a bez moralizování popisovat nevěru a nudu v manželství. Flaubert ale proces vyhrál a román se stal biblí realismu. Traduje se, že na otázku, kdo byla předlohou pro hlavní hrdinku, odpověděl slavnou větou: „Paní Bovaryová, to jsem já.“

1. Společensko-historické pozadí

Román vyšel v roce 1857. Francie se nacházela v období druhého císařství (vláda Napoleona III.), což byla éra rychlého zbohatnutí měšťanstva, ale také určité duchovní prázdnoty a přísné společenské kontroly. Flaubert tímto dílem definitivně pohřbil romantické iluze o lásce a venkově. Ukázal, že život na provinci není idyla, ale často jen sled banalit, drbů a nenaplněných ambicí.

2. Další autoři té doby

• Honoré de Balzac (Otec Goriot) – zakladatel francouzského realismu, zkoumal vliv peněz na společnost.

• Stendhal (Červený a černý) – mistr psychologického realismu a popisu ambiciózních hrdinů.

• Guy de Maupassant (Miláček) – Flaubertův žák, zaměřoval se na syrovější stránky života.

• Émile Zola (Zabiják) – představitel naturalismu, který na Flauberta přímo navazoval.

3. Autor: Gustave Flaubert (1821–1880)

Flaubert byl fanatikem do formy a stylu. Proslul jako hledač „přesného výrazu“ (le mot juste) – byl schopen týden pilovat jedinou stránku, aby zněla naprosto dokonale a objektivně. Odmítal, aby autor do díla vkládal své názory; spisovatel má být v díle přítomen jako Bůh ve vesmíru – všudypřítomný, ale neviditelný. Přestože pocházel z rodiny lékaře, literaturu vnímal jako pitvu lidské duše a společnosti.

• Další významná díla: Citová výchova, Salambo, Bouvard a Pécuchet.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Realistický (psychologický) román.

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh je rozdělen do tří částí, které sledují Emmin postupný pád do propasti.

I. část: Manželství a nuda Emma Rouaultová je dcera bohatého sedláka, vychovaná v klášteře, kde tajně četla romantické romány. Má hlavu plnou představ o osudové lásce, hradech a rytířích. Když se do ní zamiluje venkovský lékař Charles Bovary (vdovec, hodný, ale naprosto průměrný a nudný muž), Emma souhlasí se svatbou v naději, že najde ono „štěstí“. Brzy však zjišťuje, že manželství je jednotvárné. Charles ji sice miluje, ale jeho omezenost ji ubíjí. Zlomem je ples na zámku Vaubyessard, kde Emma nahlédne do světa vysoké aristokracie – tento zážitek v ní vzbudí doživotní nespokojenost s vlastním osudem.

II. část: První milenci a Yonville Bovaryovi se přestěhují do Yonville, aby Emma změnila prostředí. Zde se narodí jejich dcera Berta, ke které ale Emma nemá silný vztah (protože to není syn a protože jí dítě připomíná její bídnou realitu). Emma se seznámí s mladým písařem Léonem, se kterým sdílí romantické sny, ale jejich platonický vztah skončí, když Léon odejde do Paříže. Brzy poté se objeví Rodolphe Boulanger, cynický šlechtic a lovec žen. Ten Emmu snadno svede, protože ví, jakými slovy ji omámit. Emma v něm vidí svého „rytíře“ a chystá se s ním utéct. Rodolphe se však odpovědnosti zalekne a v den útěku jí pošle dopis na rozloučenou skrytý v košíku meruněk. Emma se psychicky zhroutí.

III. část: Úpadek a konec Aby ji Charles rozveselil, vezme ji do opery v Rouenu. Tam Emma znovu potkává Léona. Tentokrát už se nebrání a začíná s ním vášnivý poměr. Pod záminkou hodin klavíru jezdí každý týden do města, kde utrácí obrovské sumy za hotely, dárky a luxusní zboží. Finančně ji korumpuje lichvář Lheureux, který jí neustále podstrkuje směnky. Pád je rychlý. Dluhy narostou do nezvladatelných rozměrů a exekutoři přijdou zabavit dům. Emma v zoufalství prosí o pomoc Léona i Rodolpha, ale oba ji odmítnou. Uvědomí si bezvýchodnost své situace a své morální prázdnoty. V lékárně u lékárníka Homais ukradne arsen, který pozře. Její umírání je popsáno naturalisticky, bolestivě a bez špetky romantiky. Charles, který o ničem nevěděl, po její smrti najde dopisy od milenců a žalem brzy umírá také. Dcera Berta končí jako chudá dělnice v přádelně.

Postavy

• Emma Bovaryová: Žena trpící tzv. bovarysmem (neschopnost rozlišit mezi sny a realitou). Neustále touží po něčem víc, ale nedokáže najít štěstí v tom, co má. Je obětí vlastní výchovy a literatury.

• Charles Bovary: Tragická postava. Je to poctivý, ale nevýrazný muž, který svou ženu zbožňuje, ale vůbec jí nerozumí. Jeho největší vinou je jeho průměrnost.

• Rodolphe Boulanger: Aristokratický svůdník, pro kterého je Emma jen další trofejí. Ztělesňuje cynismus.

• Léon Dupuis: Zpočátku romantik, ale později v Paříži se mění v konformního měšťáka, který se bojí skandálu.

• Lékárník Homais: Vedlejší, ale klíčová postava. Ztělesňuje domýšlivost, měšťácké pokrytectví a „vševědoucnost“ provincie. Je to vítěz celého příběhu – za svou průměrnost získá řád čestné legie.

Jazyková stránka

• Objektivní vypravěč: Flaubert se snaží nehodnotit, pouze ukazuje fakta.

• Volná nepřímá řeč: Spisovatel často splývá s myšlenkami postavy, aniž by použil uvozovky.

• Ironie: Skrytý výsměch hlouposti a měšťáctví (např. v postavě Homaise).

Kompozice

• Třídílná struktura: Každá část má svého milence/fázi (1. Charles, 2. Rodolphe, 3. Léon).

• Paralelismus: Scény jsou budovány tak, aby se vracely (např. hostiny v úvodu vs. bída v závěru).

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Ztráta iluzí a neschopnost najít smysl života v banální realitě.

• Motivy: Nuda, peníze jako nástroj zkázy, společenská maska, kontrast mezi snem a skutečností.

Časoprostor

• Místo: Francouzský venkov (Normandie) – městečka Tostes, Yonville, město Rouen.

• Čas: Polovina 19. století.

Literární směr

Realismus. Důraz na pravdivost, analýzu společnosti a psychologickou hloubku postav.

5. Filmová zpracování / Zajímavosti

• Bovarysmus: Díky Flaubertovi se tento termín dostal do psychologie. Označuje únik z reality k iluzím a následné zklamání.

• Film: Existuje mnoho adaptací, mezi nejlepší patří ta od Clauda Chabrola (1991) s Isabelle Huppert nebo modernější verze z roku 2014 s Miou Wasikowskou.

• Soud: Obhájce u soudu argumentoval tím, že román je vlastně hluboce morální, protože ukazuje, k jak hroznému konci nevěra a marnotratnost vedou.