Henrik Ibsen – Nora

Tahle hra byla ve své době literárním ekvivalentem výbuchu bomby. Když byla v roce 1879 poprvé uvedena, otřásla základy tehdejší měšťácké společnosti. Ibsen se totiž odvážil zpochybnit „posvátnost“ manželství a ukázal, že i v tom nejkrásnějším domě může žena žít jako v kleci. Slavné prásknutí dveřmi na konci hry je v literární historii považováno za moment, kdy se zrodilo moderní drama a emancipační hnutí.

1. Společensko-historické pozadí

Hra vznikla v roce 1879. Evropa se v této době nacházela v období prudkého rozmachu měšťanstva. Rodina byla vnímána jako nedotknutelný pilíř společnosti, kde muž byl živitelem a absolutní autoritou, zatímco žena měla být pouze „ozdobou“ domova, matkou a reprezentativní manželkou. Ibsen v Norsku (a potažmo v celé Evropě) vyvolal bouři, protože poukázal na to, že tento model je postaven na lži, nerovnoprávnosti a potlačování lidské identity.

2. Další autoři té doby

• August Strindberg (Slečna Julie) – švédský autor, Ibsenův velký rival, který se rovněž věnoval psychologii a vztahům (ovšem s mnohem kritičtějším pohledem na ženy).

• Anton Pavlovič Čechov (Tři sestry) – mistr lyrického dramatu a popisu vnitřní prázdnoty společnosti.

• George Bernard Shaw (Pygmalion) – Ibsenův velký obdivovatel, který v Anglii prosazoval podobně kritické sociální drama.

• Gabriela Preissová (Gazdina roba) – v českém prostředí autorka, která se rovněž nebála otevírat témata ženské svobody.

3. Autor: Henrik Ibsen (1828–1906)

Norský dramatik, básník a malíř, považovaný za „otce moderního dramatu“. Ibsen se ve svých hrách soustředil na hloubkovou psychologickou analýzu a kritiku měšťanské morálky. Jeho hry nejsou jen příběhy, jsou to „laboratoře“, kde zkoumá, jak společenské konvence ničí jednotlivce. Často žil v dobrovolném exilu (v Itálii a Německu), protože se v Norsku cítil příliš svázaný.

• Další významná díla: Peer Gynt, Divoká kachna, Nepřítel lidu, Hedda Gablerová.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Sociálně-kritické (psychologické) drama.

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh se odehrává v bytě manželů Helmerových během vánočních svátků.

Vánoční idyla a temné tajemství: Nora Helmerová žije v manželství s bankovním ředitelem Torvaldem. Torvald ji oslovuje zdrobnělinami („skřivánku“, „veverko“), zahrnuje ji penězi a Nora se zdá být naprosto šťastná a naivní. Skutečnost je však jiná. Před lety, když byl Torvald vážně nemocný, si Nora tajně vypůjčila peníze, aby mu zaplatila léčebný pobyt v Itálii. Protože jako žena tehdy nesměla uzavřít půjčku bez souhlasu muže, zfalšovala podpis svého umírajícího otce.

Vydírání: Na scéně se objevuje úředník Krogstad, od kterého si Nora peníze půjčila. Torvald ho chce vyhodit z banky a Krogstad začne Noru vydírat: pokud mu nepomůže udržet si místo, prozradí Torvaldovi pravdu o jejím podvodu. Nora propadá panice. Snaží se Torvalda nenápadně ovlivnit, ale ten je neoblomný – zakládá si na své bezúhonnosti a čestnosti.

Tarantella jako maska: Napětí vrcholí během maškarního plesu. Nora tancuje vášnivou tarantellu, aby odlákala Torvaldovu pozornost od dopisní schránky, kde už leží Krogstadův dopis s odhalením. Nora v hloubi duše doufá v „zázrak“ – věří, že až se Torvald pravdu dozví, vezme vinu na sebe, aby ji chránil, a dokáže jí tím svou obrovskou lásku.

Konfrontace a procitnutí: Torvald si dopis přečte a jeho reakce je pro Noru šokem. Místo „zázraku“ přichází sprcha urážek. Torvald ji nazývá lhářkou, zločincem a nehodnou matkou. Nejde mu o ni, ale o jeho vlastní reputaci. Ve chvíli, kdy přijde druhý dopis, v němž Krogstad vrací dlužní úpis a slibuje mlčení, Torvald náhle obrátí. Chce na vše zapomenout a vrátit se k idylce. V tuto chvíli v Noře něco definitivně praskne. Uvědomuje si, že ji Torvald nikdy nemiloval jako člověka, ale jen jako „panenku na hraní“, stejně jako to dělal její otec. Poprvé v životě si s ním sedne k vážnému rozhovoru a oznámí mu, že odchází. Odchází od manžela i od svých dětí, aby zjistila, kdo vlastně je, a aby se stala samostatnou bytostí. Hra končí zvukem zavíraných domovních dveří.

Postavy

• Nora Helmerová: Postava, která prochází radikální proměnou. Z „panenky“ a „skřivánka“ se stává zralou, rozhodnou ženou, která je ochotna obětovat pohodlí pro vlastní svobodu.

• Torvald Helmer: Představitel měšťáckého světa. Miluje Noru jako objekt, ale jeho egoismus a strach o pověst jsou silnější než city.

• Krogstad: Antihrdina, který vydírá ze zoufalství, aby zajistil své děti. Nakonec pod vlivem lásky k paní Lindové od vydírání upustí.

• Paní Lindová: Norina přítelkyně, životem zkoušená žena, která slouží jako protiklad k Norině počáteční naivitě.

• Dr. Rank: Rodinný přítel, který umírá na dědičnou chorobu. Jako jediný rozumí Noře a tajně ji miluje.

Jazyková stránka

• Realistický dialog: Ibsen odstranil umělé monology, postavy mluví přirozeně a úsečně.

• Symbolika: Vánoční stromeček (rodinné štěstí, které uvadá), makronky (Norin drobný odpor proti Torvaldovým zákazům), tarantella (tanec na pokraji smrti/zhroucení).

• Podtext: Mnoho věcí zůstává nevyřčeno, důležitá je atmosféra a to, co se děje mezi řádky.

Kompozice

• Tři dějství: Klasická lineární stavba s gradací.

• Retrospektivní prvek: Postupně se dozvídáme o událostech z minulosti (půjčka).

• Jednota času a místa: Děj se odehrává v jednom bytě během tří dnů.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Hledání vlastní identity, svoboda jednotlivce a kritika nerovnoprávného postavení žen v manželství.

• Motivy: Peníze, lež, dědičnost hříchu, společenská maska.

Časoprostor

• Místo: Norsko, měšťanský byt Helmerových.

• Čas: Vánoční svátky (konec 19. století).

Literární směr

Realismus. Soustředí se na pravdivé zobrazení soudobé společnosti a psychologickou pravděpodobnost.

5. Adaptace a zajímavosti

• Skandální konec: V Německu musel Ibsen pro premiéru dopsat „šťastný konec“, kde se Nora vrací k dětem, protože tehdejší německé herečky odmítaly hrát matku, která opustí děti. Ibsen tento konec později označil za „barbarský hřích na vlastním díle“.

• Termín „ibsenismus“: Označuje typ hry, která řeší aktuální společenský problém a nutí diváka k diskuzi.

• Název: Originální název Et dukkehjem znamená spíše „Domov loutek“ nebo „Domeček pro panenky“, což lépe vystihuje celkovou metaforu hry.