Homér – Odyssea

Pokud je Ilias eposem o válce a hněvu, pak Odyssea je eposem o lidské vytrvalosti, inteligenci a touze vrátit se domů. Je to základní kámen západního vyprávění – archetyp dobrodružné cesty, který dodnes kopíruje každý scénárista v Hollywoodu. Homér nám v něm ukázal, že svaly a hrubá síla (jako u Achillea) sice vyhrávají bitvy, ale mozek a lstivost (jako u Odyssea) vyhrávají život.

1. Společensko-historické pozadí

Epos vznikl zhruba v 8. století př. n. l. v období archaického Řecka. Kořeny příběhu však sahají mnohem hlouběji, do doby mykénské civilizace (cca 12. století př. n. l.), kdy se měla odehrát bájná trojská válka. Dílo patří do ústní lidové slovesnosti – po staletí si jej předávali potulní pěvci (aoidové), než bylo za vlády tyrana Peisistrata v Athénách (6. stol. př. n. l.) poprvé písemně zaznamenáno. Odráží přechod od rodové společnosti k městským státům a počátky řecké kolonizace Středomoří.

2. Další autoři té doby

V tomto raném období antiky je autorství spíše mýtem, ale uvádí se:

• Hésiodos (Zrození bohů – Theogonia) – pokusil se uspořádat řecký panteon a popsat vznik světa.

• Sapfó – sice tvořila o něco později (7. stol. př. n. l.), ale je nejvýznamnější představitelkou řecké lyriky, která navazuje na eposy.

• Ezop – legendární autor bajek, jejichž základy vznikaly v podobné době.

3. Autor: Homér (8. století př. n. l.)

O Homérovi nevíme nic jistého. Podle tradice to byl slepý pěvec z iónského pobřeží. Existuje tzv. homérská otázka – historici se dodnes přou, zda Homér skutečně existoval, zda napsal oba eposy (Ilias i Odysseu), nebo zda jde o soubor děl mnoha různých autorů, který byl pouze sjednocen pod jedno jméno. Nicméně v literární tradici vystupuje jako zakladatel evropské epiky.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Hrdinský epos.

Děj (obsáhlý rozbor)

Epos je rozdělen do 24 zpěvů a sleduje desetileté putování ithackého krále Odyssea z trojské války domů.

I. Telemachie (1.–4. zpěv): Příběh nezačíná u Odyssea, ale u jeho syna Telemacha. Ten na Ithace trpí pod náporem drzých nápadníků, kteří se ucházejí o jeho matku Penelopu, ujídají z jejich majetku a chtějí se zmocnit trůnu. Telemachos se na radu bohyně Athény vydává na moře hledat zprávy o otci. Navštěvuje krále Nestora a Meneláa, kteří mu potvrdí, že Odysseus žije, ale je vězněn na dalekém ostrově.

II. Odysseus u Kalypsó a Faiáků (5.–8. zpěv): Odyssea nacházíme na ostrově Ógygia, kde ho sedm let drží nymfa Kalypsó. Ta mu nabízí nesmrtelnost, pokud s ní zůstane, ale Odysseus touží po domově. Na zásah bohů je propuštěn, postaví si vor, ale rozhněvaný bůh moře Poseidón mu jej zničí bouří. Odysseus vyplave na ostrově Scherii, kde sídlí pohostinní Faiákové. Král Alkinoos a jeho dcera Nausikaá ho přijmou a Odysseus jim u hostiny začne vyprávět své minulé útrapy.

III. Odysseovo vyprávění – Retrospektiva (9.–12. zpěv): Zde se odehrávají ty nejslavnější příběhy, které Odysseus líčí jako vzpomínky:

• Lotofágové: Země, kde lidé jedí lotos a zapomínají na domov.

• Kyklop Polyfémos: Odysseus oslepí Poseidónova syna Polyféma lstí (řekne mu, že se jmenuje „Nikdo“). Poseidón jej za to prokleje, což je důvod Odysseova dlouhého bloudění.

• Kirké: Kouzelnice, která promění Odysseovy druhy v prasata, ale Odysseus ji s pomocí boha Herma přemůže.

• Podsvětí: Odysseus sestupuje do Hádu, aby se poradil s věštcem Teiresiem. Potkává tam i stín své matky a padlých spolubojovníků z Tróje.

• Sirény a obludy: Propluje kolem Sirén (nechá se přivázat ke stěžni), vyhne se mořským nestvůrám Skyllé a Charybdě.

• Héliův dobytek: Hladoví druhové snědí dobytek boha Slunce, za což je Zeus potrestá bleskem. Přežije pouze Odysseus.

IV. Návrat na Ithaku a pomsta (13.–24. zpěv): Faiákové dovezou Odyssea na Ithaku. Bohyně Athéna ho promění v žebráka, aby mohl nepozorován prozkoumat situaci v domě. Odysseus se setká s věrným pasáčkem Eumaiem a synem Telemachem. Společně naplánují pomstu. V paláci ho pozná pouze jeho starý pes Argos a chůva Eurykleia (podle jizvy na noze). Penelopa, unavená nátlakem, vyhlásí soutěž: vezme si toho, kdo prostřelí šípem ucha dvanácti seker Odysseovým starým lukem. Nikdo z nápadníků luk ani nenapne. Poté se přihlásí žebrák (Odysseus), luk napne a úkol splní. Následuje krvavý masakr všech nápadníků. Nakonec se Odysseus dá poznat Penelopě (skrze tajemství jejich svatebního lože vytesaného z kmene olivovníku) a s pomocí bohů nastolí na ostrově mír.

Postavy

• Odysseus: Hrdina nové doby. Není to jen válečník, ale především stratég. Je trpělivý, lstivý, zvědavý a občas až krutý. Jeho hlavní vlastností je métis (důvtip).

• Penelopa: Symbol věrnosti a ženské moudrosti. Deset let odolává nápadníkům pomocí lsti (ve dne tká pohřební roucho, v noci ho párá).

• Telemachos: Mladík, který během děje dospívá a stává se mužem schopným bojovat po boku otce.

• Athéna: Patronka moudrosti, která nad Odysseem drží ochrannou ruku.

• Poseidón: Hlavní antagonista, bůh moře, který Odysseovi brání v návratu jako trest za oslepení syna.

Jazyková stránka

• Daktylský hexametr: Verš typický pro antickou epiku (střídání dlouhých a krátkých slabik).

• Epiteton constans: Ustálený přívlastek (např. „lstivý Odysseus“, „jasnooká Athéna“, „růžovoprstá Jitřenka“).

• Homérská přirovnání: Velmi rozsáhlá a košatá přirovnání, která často tvoří samostatný obraz v ději.

• Retardace: Záměrné zpomalování děje odbočkami, popisy a vloženými příběhy.

Kompozice

• In media res: Děj nezačíná od začátku, ale v momentě, kdy už Odysseus skoro končí své putování u Kalypsó.

• Paralelismus: Sledujeme dvě dějové linky (Telemachovu na Ithace a Odysseovu na moři), které se v závěru spojí.

• Retrospektiva: Střední část eposu je vyprávěna jako vzpomínka.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Cesta jako symbol lidského osudu, touha po domově (nostos) a vítězství rozumu nad hrubou silou.

• Motivy: Pohostinnost (xenia – klíčové pravidlo antiky, které nápadníci porušují), osudovost, věrnost, pomsta.

Časoprostor

• Místo: Celé Středomoří (skutečná i bájná místa), Ithaka.

• Čas: 10 let po skončení trojské války (šerý dávnověk).

Literární směr

Antická literatura – archaické období.

5. Adaptace a zajímavosti

• James Joyce – Ulysses (Odysseus): Nejslavnější moderní román 20. století, který kopíruje strukturu Odyssey a odehrává se během jednoho dne v Dublinu.

• Film: Kultovní zpracování z roku 1997 (režie Andrej Končalovskij) nebo nepřímá adaptace bratří Coenů Bratříčku, kde jsi? (O Brother, Where Art Thou?), která děj přenáší do Mississippi v době hospodářské krize.

• Výraz „Odyssea“: V běžném jazyce se toto slovo stalo synonymem pro dlouhou, strastiplnou cestu plnou překážek.

• Zajímavost: Odysseus je jedním z prvních „anti-hrdinů“. V antickém Řecku byl obdivován pro svou chytrost, ale v pozdějších dobách (třeba u Danteho) byl zatracován pro svou prolhanost a podvody.