Honoré de Balzac – Otec Goriot

Balzac o tomhle románu prohlásil, že je to „anatomie pařížské společnosti“. A měl pravdu – Otec Goriot je v podstatě rentgenový snímek světa, kde city nemají žádnou váhu, pokud se nedají přepočítat na franky. Je to příběh o tom, jak peníze dokážou vymazat i to nejzákladnější lidské pouto – lásku mezi rodičem a dítětem. Pokud chceš u maturity pochopit, co je to kritický realismus, tohle je tvoje učebnice.

1. Společensko-historické pozadí

Román vyšel v roce 1834. Francie se v té době nacházela v období tzv. restaurace Bourbonů (po pádu Napoleona). Byla to doba, kdy se stará rodová šlechta snažila získat zpět svůj vliv, ale do popředí se nezadržitelně tlačila nová vrstva – dravá buržoazie. Symbolem úspěchu už nebyl šlechtický titul, ale bankovní konto. Paříž se stala džunglí, kde přežijí jen ti nejostřejší a nejbohatší.

2. Další autoři té doby

• Stendhal (Červený a černý) – mistr psychologického realismu a popisu ambiciózních hrdinů.

• Victor Hugo (Bídníci) – představitel romantismu, který vnímal sociální nespravedlnost spíše skrze city a hrdinství.

• Gustave Flaubert (Paní Bovaryová) – Balzacův následovník, který realismus dovedl k dokonalosti.

• Nikolaj Vasiljevič Gogol (Mrtvé duše) – ruský realista, který podobně jako Balzac odkrýval společenské bahno.

3. Autor: Honoré de Balzac (1799–1850)

Balzac byl literární monstrum. Napsal téměř stovku děl, která spojil do obrovského cyklu Lidská komedie (La Comédie humaine). Jeho pracovní tempo bylo šílené – psal v noci, vypil prý až 50 šálků kávy denně a neustále utíkal před věřiteli, protože neuměl hospodařit s penězi. Fascinovala ho společnost jako organismus. Věřil, že spisovatel má být „sekretářem historie“.

• Další významná díla: Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán, Evženie Grandetová, Šagrénová kůže.

4. Literární rozbor díla

Druh a žánr

• Literární druh: Epika.

• Literární žánr: Realistický román.

Děj (obsáhlý rozbor)

Příběh se odehrává v Paříži roku 1819 a propojuje osudy obyvatel špinavého měšťanského penzionu paní Vauquerové.

Mikrokosmos penzionu: Penzion je rozdělen podle bohatství – čím výše bydlíte, tím jste chudší. V nejvyšším patře žije otec Goriot, dříve bohatý výrobce nudlí, který je teď všem pro smích. Ostatní nájemníci si myslí, že peníze prohýřil s milenkami, ale pravda je jiná. Goriot miluje své dvě dcery, Anastázii a Delfínu, natolik, že jim dal veškerý svůj majetek, aby se mohly dobře vdát do šlechtických rodin. Dcery se za něj teď stydí a navštěvují ho, jen když potřebují zaplatit dluhy svých milenců.

Ztráta iluzí Evžena de Rastignaca: Druhou klíčovou postavou je mladý student práv Evžen de Rastignac. Přijel z chudé venkovské šlechty a chce v Paříži udělat kariéru. Zpočátku je čistý a idealistický, ale rychle pochopí, že bez peněz a vlivných žen je v Paříži nula. Stává se milencem Goriotovy dcery Delfíny a sleduje, jak krutě se obě sestry k otci chovají.

Vautrinovo pokušení: Do děje vstupuje záhadný a charismatický Vautrin. Je to cynik, který Rastignacovi otevřeně říká: „Chceš-li uspět, musíš buď bezhlavě loupit, nebo se k úspěchu proplazit.“ Nabízí mu zkratku – nechat zabít bratra jedné bohaté slečny z penzionu, aby ona zdědila jmění a Evžen si ji vzal. Evžen tento zločin odmítne, čímž si zachová zbytek cti. Vautrin je později odhalen jako uprchlý galejník Jacques Collin.

Tragický konec a výzva Paříži: Goriotův osud vrcholí katastrofou. Dcery ho vyždímaly do posledního haléře a on umírá v naprosté chudobě v podkrovním pokojíku. V blouznění dcery volá, ale ani jedna nepřijde k jeho smrtelné posteli. Jediný, kdo se o něj stará a nakonec mu zaplatí nuzný pohřeb, je Rastignac. Na hřbitově Père-Lachaise, při pohledu na rozsvícenou, bohatou Paříž, Rastignac pronáší slavnou větu: „A teď si to spolu vyřídíme!“ Touto větou končí jeho mládí a začíná jeho cesta bezohledného kariéristy.

Postavy

• Otec Goriot: „Kristus otcovství“. Jeho láska je patologická, je ochoten se pro dcery nechat i rozšlapat. Svou výchovou z nich udělal monstra.

• Evžen de Rastignac: Typická postava Balzacových románů. Prochází vývojem od chudého studenta k cynickému lvu salónů.

• Vautrin: „Satan“ románu. Inteligentní, krutý, odkrývá hnilobu společnosti a vysmívá se zákonům.

• Dcery (Anastázie a Delfína): Představitelky morální prázdnoty. Jsou to loutky v rukou svých milenců a drahých salonů.

Jazyková stránka

• Detailní popisy: Balzac dokáže popsat penzion Vauquerových na desítkách stran tak, že cítíš jeho pach. Prostředí u něj přímo charakterizuje postavy.

• Objektivní vypravěč: Autor stojí nad dějem, vše komentuje a analyzuje.

• Typizace: Postavy jsou zástupci celých společenských tříd.

Kompozice

• Proplétání dějových linií: Osudy Rastignaca a Goriota se vzájemně zrcadlí.

• Metoda vracejících se postav: Rastignac i Vautrin se objevují v desítkách dalších Balzacových románů, což vytváří iluzi skutečného světa.

Tématická výstavba

• Hlavní téma: Zhoubná moc peněz a rozpad rodinných hodnot v dravé společnosti.

• Motivy: Otec-dcera, kariéra, společenský vzestup, samota ve městě.

Časoprostor

• Místo: Paříž (kontrast mezi špinavým penzionem a luxusními salóny šlechty).

• Čas: Listopad 1819 – leden 1820.

Literární směr

Realismus. Snaha o pravdivé, neskreslené zobrazení skutečnosti a kritika společnosti.

5. Adaptace a zajímavosti

• Vautrinova předloha: Postava Vautrina byla inspirována skutečným zločincem Vidocqem, který se stal později šéfem francouzské policie.

• Zajímavost: Balzac na smrtelné posteli volal: „Zavolejte lékaře Bianchona!“ (Bianchon byl fiktivní lékař z jeho románů). Spisovatel tak úplně splynul se svým světem.

• Termín „Rastignac“: Ve francouzštině se toto jméno dodnes používá pro označení dravého, mladého ambiciózního muže, který jde „přes mrtvoly“.