Moliére – Lakomec – rozbor díla

Hledáte podrobný rozbor díla Lakomec? Tato pětiaktová komedie od nejslavnějšího francouzského dramatika Molièra z roku 1668 je mistrovskou studií lidského charakteru deformovaného penězi. Příběh Harpagona, který pro pokladnici zlaťáků neváhá obětovat štěstí svých dětí, fascinuje diváky už po staletí. V tomto rozboru najdete analýzu postav, dějovou linii i vysvětlení pravidel klasicismu.

1. Literárně-historický kontext a autor

• Autor: Molière (1622–1673): Vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Byl to francouzský herec, dramatik a ředitel divadelní společnosti. Proslul svými komediemi, ve kterých se vysmíval lidským nešvarům, šlechtické namyšlenosti a náboženskému pokrytectví (Tartuffe).

• Literární směr: Klasicismus: Umělecký směr 17. století (Francie za vlády Ludvíka XIV.). Klade důraz na rozum, řád a pevná pravidla.

  • Pravidlo tří jednot: Jednota času (24 hodin), místa (jedno dějiště) a děje (jedna zápletka).

  • Teorie vysokého a nízkého žánru: Komedie patřila do „nízkého“ žánru, postavy byly měšťané nebo sloužící a cílem bylo pobavit i poučit.

• Inspirace: Molière se nechal inspirovat antickou hrou Komedie o hrnci (Aulularia) od římského autora Plauta.

2. Literární druh a žánr

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Komedie charakterů.

• Specifika: Molière využívá prvky commedia dell’arte (ustálené typy postav, improvizace, komické situace), ale dává jim hlubší psychologický rozměr.

3. Podrobný obsah díla (Dějová linie)

Děj se odehrává v Paříži v domě bohatého, ale chorobně šetřivého vdovce Harpagona.

Milostné pletichy

Harpagonovy děti, Kleant a Eliška, jsou zamilované. Kleant miluje chudou dívku Marianu, Eliška tajně miluje otcova správce Valéra. Oba se však bojí otce o své lásce informovat, protože vědí, že Harpagon bude hledat pro své děti jen ty nejvýhodnější partie, za které nebude muset platit věno.

Harpagonovy plány

Harpagon šokuje rodinu svými úmysly: sám se chce oženit s mladou Marianou. Elišku chce provdat za starého bohatého pána Anselma, protože ten ji vezme „bez věna“. Kleantovi vybral bohatou vdovu.

Ztracená kazeta

Kleantův sluha Štika najde Harpagonův poklad – kazetu s deseti tisíci zlatými éky, kterou měl Harpagon zakopanou na zahradě. Kazetu ukradne, aby pomohl svému pánovi v boji proti otci. Harpagon po zjištění ztráty naprosto šílí (slavný monolog, kde podezřívá i sám sebe a diváky v sále).

Rozuzlení (Deus ex machina)

Při vyšetřování krádeže vyjde najevo pravá identita postav. Valér a Mariana jsou sourozenci a jejich otcem je právě bohatý Anselm, který přežil dávné ztroskotání lodi. Anselm souhlasí se svatbami svých dětí s Kleantem a Eliškou a slíbí, že zaplatí veškeré výdaje. Harpagon, kterému se vrátí jeho milovaná pokladnička, se svatbami souhlasí, protože ho to nebude stát ani korunu.

4. Charakteristika hlavních postav

• Harpagon: Hlavní postava, jehož jméno vychází z latinského harpago (loupit). Je to typová postava – zosobnění lakoty. Peníze jsou pro něj důležitější než rodina, čest nebo city. Je podezíravý, zlý a ve své zaslepenosti i směšný.

• Kleant: Harpagonův syn. Je modernější než otec, chce si užívat života, ale otcova šetrnost ho nutí k dluhům. Je čestný a vytrvalý v lásce.

• Eliška: Dcera, která představuje pasivnější ženskou roli té doby, ale přesto se snaží o své štěstí bojovat tajným zasnoubením.

• Valér: Eliščin milý, který se nechal zaměstnat jako správce, aby jí byl nablízku. Využívá pochlebování, aby si získal Harpagonovu důvěru.

• Štika: Chytrý a vynalézavý sluha, který svými činy (krádeží pokladu) posune děj k rozuzlení.

5. Jazyk, styl a kompozice

• Jazyk: Hra je psána prózou (což bylo v té době pro vysoké drama neobvyklé, obvykle se psalo ve verších). Jazyk je živý, vtipný a využívá břitké dialogy.

• Komika: Stojí na situačním humoru (záměny postav) a slovním humoru (Harpagonovo neustálé opakování „bez věna“).

• Kompozice: Chronologická, rozdělená do pěti dějství. Dodržuje jednotu místa a času.

6. Maturitní struktura rozboru (Checklist)

7. Ostatní autoři té doby a literární kontext

V období francouzského klasicismu působili tito autoři:

• Jean Racine: Autor tragédií založených na antických námětech (Faidra).

• Pierre Corneille: Další mistr klasicistní tragédie (Cid).

• Jean de La Fontaine: Slavný autor bajek, které měly podobně jako Molièrovy hry výchovný charakter.

• Carlo Goldoni (pozdější): Italský dramatik, který podobně jako Molière reformoval komedii (Sluha dvou pánů).

8. Adaptace a filmové zpracování

• • Film (1980): Nejslavnější francouzské zpracování s Louisem de Funèsem v hlavní roli. Jeho projev dodal Harpagonovi nezapomenutelnou neurotičnost.

  • Česká stopa: Hra je stálicí českých divadel. Legendární byl Harpagon v podání Františka Filipovského (jehož dabing Funèse je světovým unikátem) nebo Borise Rösnera.