Nikolaj Vasilievič Gogol – Revizor

Hledáte podrobný rozbor díla Revizor? Tato satirická komedie od ruského klasika Nikolaje Vasilieviče Gogola z roku 1836 je nemilosrdným zrcadlem nastaveným úplatkářství, byrokracii a lidské hlouposti. Příběh o malém úředníčkovi, kterého v provinčním městečku omylem považují za mocného revizora, neztratil nic na své aktuálnosti. V tomto rozboru najdete analýzu postav, dějovou linii i vysvětlení pojmu „smích přes slzy“.

1. Literárně-historický kontext a autor

• Autor: Nikolaj Vasilievič Gogol (1809–1852): Významný ruský dramatik a prozaik ukrajinského původu. Je považován za zakladatele ruského kritického realismu. Jeho díla často balancují na hraně mezi realitou a groteskou (Mrtvé duše, Petrohradské povídky).

• Literární směr: Kritický realismus (1. polovina 19. století): Cílem bylo pravdivě a kriticky zobrazit společnost, její nedostatky a sociální rozdíly. Gogol však do realismu vnáší specifický humor a satiru.

• Okolnosti vzniku: Námět ke hře poskytl Gogolovi jeho přítel A. S. Puškin, kterému se podobná příhoda skutečně stala. Hra byla poprvé uvedena v roce 1836 v Petrohradě. Car Mikuláš I. hru sice schválil (údajně se u ní velmi bavil a prohlásil: „Dostali to všichni, a já nejvíc!“), ale konzervativní kritika ji napadla jako protistátní.

2. Literární druh a žánr

• Literární druh: Drama.

• Literární žánr: Satirická komedie (komedie mravů).

• Kompozice: Tradiční rozdělení do pěti dějství. Dodržuje klasicistní jednotu času a místa (děj se odehrává v průběhu 24 hodin v jednom městečku).

3. Podrobný obsah díla (Dějová linie)

Zpráva o revizi

Hejtman provinčního ruského městečka svolá úředníky (školního inspektora, soudce, lékárníka atd.), aby jim oznámil děsivou zprávu: do města přijíždí tajný revizor z Petrohradu. Všichni mají nečisté svědomí – v nemocnici je špína, soudce chová v soudní síni husy a úplatky jsou běžnou praxí.

Záměna identit

Dva místní drbnové, statkáři Bobčinskij a Dobčinskij, přiběhnou s informací, že v hostinci už dva týdny bydlí podezřelý mladý muž, který nic neplatí a všechno si bedlivě prohlíží. Jde o Ivana Alexandroviče Chlestakova, nevýznamného úředníčka, který cestou z Petrohradu prohrál všechny peníze v kartách.

Korupční řetězec

Hejtman se vydá za Chlestakovem do hostince. Chlestakov se bojí, že ho jdou zatknout za dluhy, zatímco Hejtman se mu podlézavě omlouvá a vnucuje mu peníze (jako úplatek). Chlestakov situaci rychle pochopí a začne hrát roli důležitého revizora. Je ubytován v Hejtmanově domě, pije nejlepší vína a nechává si od všech úředníků „půjčovat“ peníze.

Vrchol a odjezd

Chlestakov se dvoří Hejtmanově ženě i dceři zároveň a nakonec se s dcerou zasnoubí. Hejtman už se vidí jako mocný generál v Petrohradě. Chlestakovův chytrý sluha Osip však tuší nebezpečí a přemluví pána k odjezdu. Chlestakov odjíždí s tím, že se brzy vrátí pro nevěstu, ale předtím pošle dopis svému příteli novináři, kde celou situaci i hloupost úředníků barvitě líčí.

Odhalení a němá scéna

Zatímco úředníci oslavují, poštmistr (který ze zvyku otevírá cizí dopisy) přinese Chlestakovův dopis a nahlas ho přečte. Všichni zjišťují, že byli podvedeni „nulyhodným“ mládencem. V tu chvíli přichází četník s oznámením, že na příkaz z Petrohradu právě dorazil skutečný revizor. Hra končí slavnou němou scénou, kdy všichni přítomní zkamení v groteskních pózách.

4. Charakteristika hlavních postav

• Ivan Alexandrovič Chlestakov: Mladý, lehkomyslný, trochu hloupý, ale vynalézavý úředníček z Petrohradu. Není to vědomý podvodník – on jen využívá příležitosti, kterou mu strach ostatních nabídl. Je to „přelud“, který se zvětšuje podle toho, jak moc se ho ostatní bojí.

• Hejtman (Anton Antonovič): Starý, zkušený korupčník. Není hloupý, ale jeho vlastní strach z trestu ho oslepí. Je to hlava zkorumpovaného systému městečka.

• Osip: Chlestakovův sluha, který je mnohem chytřejší a realističtější než jeho pán. Je to on, kdo včas rozpozná, kdy je třeba utéct.

• Anna a Marja: Hejtmanova žena a dcera. Jsou povrchní, zajímají se jen o módu a petrohradský život. Jejich rivalita o přízeň Chlestakova je zdrojem silné komiky.

• Bobčinskij a Dobčinskij: Místní statkáři, komická dvojice, která svým drbařením celou zápletku nevědomky spustí.

5. Jazyk, styl a komika

• Smích přes slzy: Slavný termín spojený s Gogolem. Divák se sice směje postavám, ale zároveň cítí smutek nad tím, jak je společnost prohnilá.

• Satira: Gogol neútočí na jednotlivce, ale na celý státní systém Ruska té doby.

• Jazyk: Rozmanitý podle postavení postav. Hejtman mluví autoritativně, Chlestakov v opojení moci lže stále vznešenějším stylem, Bobčinskij a Dobčinskij mluví překotně a chaoticky.

• Němá scéna: Geniální dramatický prvek, který symbolizuje boží soud nebo konečnou spravedlnost, které se nelze vyhnout.

6. Maturitní struktura rozboru (Checklist)

7. Ostatní autoři té doby a literární kontext

Pro maturitu je dobré znát Gogolovy souputníky:

• Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin, Piková dáma (Gogolův vzor a přítel).

• Michail Jurjevič Lermontov: Hrdina naší doby (romantismus s prvky realismu).

• Ivan Sergejevič Turgeněv: Lovcovy zápisky (kritika nevolnictví).

• Honoré de Balzac (Francie): Otec Goriot (vrcholný kritický realismus).

8. Adaptace a filmové zpracování

• Česká filmová stopa: V roce 1933 vznikl český film Revizor s Vlastou Burianem v hlavní roli Chlestakova. Ačkoliv se film od předlohy v mnohém odchýlil, Burianův komický talent dal postavě unikátní rozměr.

• Divadlo: Revizor patří k nejhranějším titulům v českých divadlech (legendární jsou inscenace v Činoherním klubu nebo v Národním divadle).