Émile Zola – Zabiják

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA

• • Originální název: l’Assommoir
  • Vyšel 1877
  • Autor poukazuje na to, jak alkohol (= zabiják), ničí člověka a snaží se před ním tímto dílem varovat
  • Snaha zachytit nezkreslenou realitu

Literární druh:
– Epika = literární druh – hlavním kompozičním principem je dějovost, modifikovaná hlediskem vypravěče
– Struktura epického díla je vytvářena prostřednictvím fabule (příběh) a syžetu (ztvárnění postav, děje, času a prostoru)
– Nejrozšířenější forma = próza (2 základní žánry: epos (veršovaná epika) a román (prozaická epika), další: povídka, novela, pohádka, pověst, anekdota)

Literární žánr:
– Naturalistický román (7. s cyklu Rougon-Mocquartové)
– Román – vývoj románu je dlouhý, výrazný projev na proměnlivosti jeho struktury

Literární směr/sloh:

A) NATURALISMUS
– Krajní forma realismu, která ukazuje člověka jako pasivní produkt vlivů prostředí, dědičnosti, jeho pudů a vášní
– Ukazuje patologické jevy ve společnosti (kriminalita, násilí, prostituce, alkoholismus a nebojí se ukázat nechutnou stránku lidské existence – nemoci, umírání, splašky, …)
– Zakladatel: Gustave Flaubert, Émile Zola
– Motivy: pesimismus, smrt, zánik, alkohol, prostituce
– Hrdina: na okraji společnosti, časem se dostává do horšího postavení
– Determinace = předurčení (osud hrdiny je předem určen → rezignuje, nesnaží se, snaha je marná)
– Popisnost – vše je dopodrobna popisováno
– Na konci smrt

B) REALISMUS
– Pol. 19. stol.
– Rakce na romantismus (popis života bohatých, spokojených lidí, fiktivních, historických postav)

ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ

Stylistická charakteristika textu:
– výrazný projev naturalismu (popis opilců, špinavých místností, ..)

Slovní zásoba:
– nespisovné, hrubé, citově zabarvené a slangové výrazy v přímé řeči postav, argot, vulgarismy
– autorská řeč: nezabarvená slova, rozsáhlé popisy pocitů, míst a vztahů,
– autor využívá autentický jazyk spodiny společnosti, zdůrazňuje obraz jejich bídy

OBSAH

Vypravěč:
– er-forma
– nestranný, objektivní

Hlavní myšlenka, motivy:
– Kritika životních podmínek nejnižších vrstev, vliv dědičnosti, „varování“ před alkoholem
– Osudovost (zaviní jej sama nebo jiné okolnosti)
– Alkohol
– Závist
– Deliria
– Postavení ženy ve společnosti 19.stol – naprostá podřízenost manželovi
– Nestálost štěstí
– Ironie osudu
násilí, bída, prostituce, špína
– Láska (nešťastná, přelétavá, povrchní)
– Smrt

Kompozice:
– Chronologická
– Dobrá orientace v ději – větší realističnost
– Popis postupného vývoje postav – důraz na důsledky špatného způsobu života, mylných názorů a špatných rozhodnutí
– Prvky retrospektivní – Gervaisa vzpomíná na to, jaké to bylo dříve
– Končí katastrofou – smrt Gervaisy a Coupoeaua, z dcery se stává prostitutka

Postavy:

Gervaisa

Zpočátku:
– Skromná
– Velmi pracovitá
– Starostlivá matka
– Milující žena

Postupem času:
– Líná
– Rozhazovačná alkoholička, která libuje vlastnímu úpadku a umírá v bídě jako bezdomovec
– Příliš tolerantní ke svému muži

Lantier
– Bývalý milenec Gervaisy,
– Příživník a povaleč, snaží se zalíbit lidem a pak utrácí jejich peníze
– Typ člověka „parazita“ – když finančně vysaje svého hostitele, „jde o dům dál“ – vše dělá pro svůj prospěch

Coupeau
– Zprvu ideální muž (vydělává, stará se o rodinu) – pracovitý, ochotný, pozorný
– Klempíř – při opravě střechy na něj zavolá Nana (dcera) a spadne – všechny nastřádané úspory jsou investovány do jeho léčby – při zotavování si navykne na pohodlný život bez práce a po uzdravení je líný
– Postupně dochází k degradaci (alkoholik, bije ženu i dceru)– ke konci mu alkohol ničí mozek a chová se agresivně, umírá v léčebně

Goujet
– Bývalý Gervaisin soused
– Beznadějně zamilovaný do Gervaisy – půjčuje ji peníze a vše ji odpouští
– Skromný
– Laskavý
– Pracovitý

Nana
– Dcera zkažená prostředím, ve kterém vyrůstala
– Později prostitutka
– Tvrdohlavá

Popis prostředí děje (doba a místo):
Století – pařížské předměstí (krčmy, životní prostředí nejnižších vrstev společnosti, prádelna)

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (CHARAKTERISTIKA DOBY VZNIKU DÍLA):

Politická situace a společnost:
– Francouzská společnost byla tehdy pozitivně naladěna díky revolucím (Francouzská revoluce – 1789), ale také ji vyčerpaly Napoleonské války a cítila, že se ideály revolucí nenaplnily
– 1851 – Ludvík Bonaparte vyhlásil plebiscit – náklon lidu, ale po roce porušil slib (svoboda slova a shromažďování) – poté Krymská válka (1853) – další pokusy o expanzi území, po neúspěšném Mexiku se poddaní stávají opět občany republiky
– Povstání 1871 – Pařížská komuna – první vláda dělníků na světě
– Zmodernizování továrních provozů – prohlubování rozdílů mezi chudými a bohatými
– Stěhování lidí z venkova do měst – zvyšování nezaměstnanosti

Umění:
– Komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
– Přesné a všestranné studium společenského života, nitra člověka, zobrazení každodenního života
– Autor nevyužívá autostylizace -(není v díle přímo účasten)
Autorova objektivita podmíněna – vybírá fatka, volí hrdiny, prostředí → není 100% objektivní
– Hrdina se vyvíjí – dobově a společensky podmíněný
– Typizace – autor se snaží postihnout obecné (typické) příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
– Vztah autorů k tématu minulost – vyhýbají se jí – upřednostňují součanost
– Umělec už není jen ten, kdo umí zachytit jen krásu
– Díla realismu = studie společnosti
– Žánry: román, povídka, drama

KRITICKÝ REALISMUS

• Vyšší stupeň realismu – 80. léta 19. stol.
• Autoři se snaží o mnohem otevřenější, nesmiřitelnější pohled na společnost při zvětšování sociálních rozdílů – vzniká napětí – pokud o řešení sociálních konfliktů

MAGICKÝ REALISMUS

• Literární směr, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky (sny, halucinace, mýty)
• Sto roků samoty (Gabriel Marcie Marquez – USA)

Spisovatelé:

Svět:
Nikolaj Vasilijevič Gogol (RU)
F. M. Dostojevskij (RU)
Stendhal (FR)
Honoré de Balzac (FR)
Émile Zola (FR)
Gustav Flaubert (FR)
Charles Dickens (GB)

CZ:
Karel Havlíček Borovský
Božena Němcová

Májovci:
Jan Neruda (Malostranské povídky)
Jakub Arbes
Vítězslav Hálek
Karolína Světlá

Ruchovci:
Svatopluk Čech
Eliška Krásnohorská

Lumírovci:
Josef Václav Sládek
Jaroslav Vrchlický
Julius Zeyer

Malířství:
– Zachycení dokonalé fyzické reality (věrné, detailní)
– Théodore Rousseau, Jean-Francois Millet, Jules Dupré – pravdivost obrazu, kultonví uctívání přírody, venkovský život
– Gustave Courbet – výstava Le realisme – vyvolávala pohoršení
– V Německu Adolf von Menzel
– Rusko – I. J. Repin (Burlaci na Volze)

AUTOR:

Život a vlivy na dané dílo, na jeho tvorbu:

• Francouzský spisovatel – představitel naturalismu vliv na politický život ve Francii
• Mluvčí školy naturalismu, který se snažil člověka zachytit v jeho přirozeném chování se všemi pudy, vrozenými sklony a dispozicemi
• V dětství ztratil otce – v dílech minimum rolí postav otce – bez zkušeností nedokázal věrně vylíčit
• Člověka chápal jako biologický objekt, neuznával jeho psychiku, vycházel z předsvědčení, že literatura musí aplikovat vědecké postupy
• Zemřel náhle na otravu kouřem z kamen

Další tvorba:
– Nana (pokračování Zabijáka)
– Germinal
– Břicho Paříže
– Klaudova zpověď
– Experimentální román (teoretická práce – romám musí být postaven na vědeckém základě, spisovatel pozue pozorovatel a zapisovatel reality)
– Cyklus evangelia: • Plodnost • Práce • Pravda (Spravedlnost)

INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM:
– Zfilmování
– Dramatizace
– Inspirace do dalšího vývoje literatury
– Hudba
– Ilustrace
– Film: Gervaise (1956) – režie: René Clément
– Český autor Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových románech není ani stopa citu, poezie a idejí

KRITIKA (dobové vnímání, kritika, aktuálnost tématu)
– Zabiják začal vycházet na pokračování roku 1876 v pařížském večerníku le Bien public – averze vůči dílu byla obrovská, čtenáři začali odhlačovat předplatné – poté nevyšel ani tisk
– Čtenáři šokováni hrubou mluvou, detailním popisem všech temných stránek života prostého delnictva – do té doby něco nevídaného
– Tématem alkoholismu byl ve své době nadčasový – v dnešní době je téma alkoholismu stále aktuální