Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky

Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky

Osobnost autora

  • Bohumil Hrabal se narodil v Brně-Židenicích a zemřel v Praze po pádu z okna v pátém patře nemocnice na Bulovce, ve které se léčil.
  • Po maturitě studoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Během války pracoval a vystřídal několik profesí. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik.
  • V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností. Jeho dílo je také velmi populární v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.

Další díla

  • Ostře sledované vlaky
  • Postřižiny
  • Městečko, kde se zastavil čas
  • Slavnosti sněženek
  • Obsluhoval jsem anglického krále
  • Příliš hlučná samota
  • Bambini di Praga

 Literární druh a žánr

Druh

  • epika

Žánr

  • novela

Téma

  • Kritika fašismu a druhé světové války, která přinesla mnoho škod na lidských životech.

 Prostředí

  • malá železniční stanice Kostomlaty

Doba

  • rok 1945 (v Protektorátu Čechy a Morava)

Stručný děj

Děj se odehrává v malé železniční stanici v roce 1945. V této době je vypjatá atmosféra druhé světové války, stanicí denně projíždí několik tzv. ostře sledovaných vojenských německých transportů. Hlavní postavou je mladý Miloš Hrma. Ten se po své tříměsíční neschopnosti vrací do práce. Léčil se z úrazu, který si způsobil, když se pokusil o sebevraždu kvůli své přítelkyni.

Miloš Hrma nastupuje do práce na malou železniční stanici Kostomlaty. Když ale nastoupí do svého zaměstnání, řeší se tam právě menší incident. Výpravčí Hubička se při noční službě miloval s telegrafistkou Zdeničkou Svatou a potiskl  jí zadeček úředními razítky, čehož si pak všimla dívčina matka. Tuto událost přijíždí řešit dopravní šéf Slušný, který měl mimochodem povýšit přednostu na dopravního inspektora, ale když ho uviděl, přednosta byl neupravený a celý ušpiněný od svých milovaných holubů. Omezování osobní svobody to nakonec být nemohlo, protože Zdenička se přiznala, že to taky chtěla, a tak se rozhodnou, že s Hubičkou zavedou alespoň disciplinární řízení za hanobení němčiny, státního jazyka, protože na razítku byly německé nápisy. Hrma ale vidí v Hubičkovi svůj vzor, který o všem ví, a který je statečný.
Stanicí jezdily často ostře sledované vlaky, na frontu i z fronty, vozily těžké zbraně, vojáky či utrápená zvířata, kterých bylo Hrmovi strašně líto. Hrma sice Němce jako většina Čechů nenáviděl, ale když viděl pohledy zraněných a utrápených vojáků, uvědomil si, že to jsou také lidé.

Výpravčí Hubička se dozví, že stanicí za několik dní projede další ostře sledovaný transport naložený výbušninami. Napadne ho, že by se tento vlak dal jednoduše vyhodit do povětří, jako to dělali v té době partyzáni. Celý plán řekne Milošovi, který s ním souhlasí.

Druhý den za Milošem na stanici přišla Máša, kvůli které si tehdy podřezal žíly. Byl totiž nešťastný z toho, že selhal při jejich prvním milování. Nyní mu Máša přišla povědět, že se o to budou moci pokusit pozítří znovu. Hrma souhlasil, i když se toho obával. Chtěl si dokázat své mužství, a tak šel za paní přednostovou, aby ho trochu zasvětila do sexuálního života. Ta ho ale pro svůj vysoký věk odmítla. Další příležitost se mu naskytla s Viktorií Freie, s ilegální pracovnicí, která přinesla Hubičkovi revolver a časovanou výbušninu, která má vlak zneškodnit. Ta si šla odpočinout do kanceláře, kde se pomilovala s Milošem Hrmou. Miloš s ní zažije svoje první milování.

Z tohoto zážitku byl tak strašně moc šťastný, že si byl jist úspěchem při plánované noční protiněmecké akci. Jen byl trochu překvapen, že jindy tak pohodový a silný Hubička je nyní rozrušený, neposedí a vypadá dost bledě. Ale chystaný plán stejně uskuteční. Hubička zařídí zpomalení vlaku chvilkovou červenou na semaforu. Semafor je také místo, kam vylezl Miloš, aby odtud hodil nálož na vlak plný zbraní. To se Hrmovi sice povede, ale z okolní budky ho uvidí německý voják a oba vypálí ze zbraně ve stejnou chvíli. Německý voják je zasažen do břicha, Miloš do ramene. Tato rána způsobí, že Miloš spadne ze semaforu a to kousek od vojáka. Bylo mu jasné, že oba zemřou. Nechtěl se dívat na utrpení svého protivníka, který stále volal „Mutti“, a tak do něj Miloš ještě dvakrát střelil. Přemýšlel, že kdyby toho vojáka potkal při jiné příležitosti, byli by možná i přáteli. V posledních okamžicích si Miloš promítal všední dny svého života, uvědomil si, že hrůzy války jsou tragické a umírají nevinní lidé.  Hrma zemřel ruku v ruce s Němcem. Poslední co řekl, byla slova vlakvedoucího, který v tento den přivezl zbědované Němce od Drážďan: „Měli jste sedět doma, na prdeli…“

 Charakteristika hlavních postav

Miloš Hrma

  • pracuje jako výpravčí
  • je mladý
  • nezkušený
  • citlivý
  • lítostivý
  • potýká se svým trápením v sexuálním životě a nedostatkem zkušeností
  • své problémy se pokouší vyřešit neúspěšnou sebevraždou
  • jeho častou myšlenkou byla otázka, zda je opravdový mužský

Ladislav Hubička

  •  výpravčí, „ Don Juan“, má pestrý a úspěšný milostný život – například s mladou telegrafistkou Zdeničkou Svatou, které při jedněch milostných hrátkách orazítkoval celou zadnici německými razítky ze stanice.

pan přednosta stanice

  • je přísný a důsledný, ale vypadá poněkud zanedbale, jelikož většinu svého volného času tráví v holubníku, kde se stará o holuby, které bezmezně miluje

Zdenička Svatá

telegrafistka, které výpravčí Hubička orazítkoval zadeček německými razítky při milostných hrátkách.

Máša – přítelkyně Miloše Hrmy, kvůli ní chtěl Miloš spáchat sebevraždu, protože selhal při jejich pokusu o první milování .

Viktoria Freie – krásná Rakušanka, která přinesla Hubičkovi výbušninu, která měla vyhodit do povětří „ ostře sledovaný vlak“, Miloš s ní prožil svoje poprvé na kanapi v kanceláři pana přednosty

Kompozice – chronologická i retrospektivní (vzpomínky na podřezání žil, neúspěch v ateliéru atd.)

Jazyk – v drtivé většině je použit jazyk spisovný, ale autor občas používá nespisovné výrazy jako prdeláč, ceckounek, fofrovat atd..