Giovanni Boccaccio – Dekameron

Giovanni Boccaccio – Dekameron

Období:

  • Přelom 14. Století – Italie (Florencie)

Dekameron

  •  soubor 100 novel, nejčastější téma je láska, erotika, nevěra, odmítnutí, pobouření, víra.
  • Próza
  • Období renesance, Důraz byl kladen na člověka a život v současnosti, Přelom 14. Století – Italie (Florencie)

Životopis autora

  • byl italský renesanční básník a novelista Vychovával ho otec, studoval práva na neapolské univerzitě a měl přístup na královský dvůr
  • Měl schopnost vyprávět vtipné příhody ze života a měl, snímá ve společnosti úspěch
  • Je všeobecně považován za zakladatele italské umělecké prózy.
  • Byl zapleten do několika milostných afér na dvoře – odraz v dílech
  • Ke konci života psal převážně v latině a věnoval se studiu jazyků.

Charakteristika období:

  • Dílo vzniklo v době humanismu a renesance, tedy v období mezi 14. a 17. stoletím. Tento umělecký a životní styl usiloval o všestranný rozvoj člověka ve všech oblastech – v kultuře, vědě, politice, ekonomice i vzdělání. Nová filozofie překonává středověké chápání života. Na vzniku a vývoji nového životního názoru měly vliv pokroky v přírodních vědách
  • Do literatury pronikají národní jazyky, objevuje se epos, komedie a tragédie, náboženská literatura stojí v ústraní, převažuje světská literatura.

Stručný přehled děl autora:

  • napsal básnické dílo Fiesolské nymfy – které bylo napsané v oktávách a proslavilo se jako první pastýřský epos v italské literatuře.
  • Milostná vidina
  • Život Dantův neboli také Dantův životopisec (Stal se prvním životopiscem Danteho a vykladačem jeho Božské komedie)
  • O příbězích slavných mužů

 Stručný obsah díla:

  • V jeho úvodu se nachází rovněž jeden z nejvýznamnějších a nejpodrobnějších popisů moru ve středověku.
  • Společnost 3 mladých mužu a 7 mladých žen uteče z Florencie před morovou nákazou na venkovské sídlo.
  • Příštího dne ráno odcházejí na venkovské sídlo nedaleko Florencie.
  • Domluví se, že na každý den bude zvolen král nebo královna, ten vždy určí, co budou všichni dělat a na jaké téma si budou příběhy vyprávět.
  • Povídkami různých námětů si krátili čas a poskytovali si jimi zábavu. Každý den pak zaznělo deset příběhů.

Den první:

  • Jako prvního vladaře si zvolili Pampineu.
  • Každý mohl vyprávět o čemkoliv
  • Vždy byl někdo pověřen zazpívat nějakou píseň.

Příběh první:

  • Ser Ciappelletto oklame falešnou zpovědí zbožného mnicha a zemře; ačkoli to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Ciappellettem.

Příběh druhý:

  • Žid Abraham se na popud Giannotta z Civigny vypraví na římský dvůr. Spatří tu zpustlé duchovní, i vrátí se do Paříže – a stane se křesťanem.

Příběh třetí:

  • Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, které na něho nastrojil Saladin.

Příběh čtvrtý:

  • Jeden mnich upadne do hříchu, za kterého zasluhuje nejtěžší trest, ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění.

Příběh pátý:

  • Markýza z Monferratu potlačí hostinou ze slepic a několika půvabnými slovy šílenou láskou krále francouzkého.

Příběh šestý:

  • Jeden řádný muž usadí vtipným výrokem hanebné pokrytectví řeholníků.

Příběh sedmý:

  • Bergamino se ve vší počestnosti vysměje messeru Canovi della Scala za jeho záchvat lakotnosti tím, že mu vypravuje příběh o Primasovi a opatu z Cluny.

Příběh osmý:

  • Guiglielmo Borsiere vtipnámi slovy pranýřuje lakotnost messera Ermina de’Grimaldi.

Příběh devátý:

  • Posměšek jedné gaskoňské paní se dotkne kyperského krále tak, že se ze slabocha stane muž.

Příběh desátý:

  • Mistr Alberto z Bologne ve vší počestnosti zahanbí jednu paní, která ho chtěla zostudit za to, že se do ní zamiloval.

Struktura díla a jazykové prostředky:

  • optimistický a sebevědomý náhled na svět. Objevuje se zde racionalismus, laicizace, výsměch pověrčivost a pokrytectví.
  • V díle převažují milostné příběhy, někdy vážné ale většinou laškovné.
  • Autor střídá optimistický a ironický pohled, rád baví čtenáře lidskou nedokonalostí.
  • čerpal z mnoha látek starších, většinou antických, ale i z rytířských románů, ze staré francouzské a italské literatury.
  • Erotické motivy, satira namířena proti měšťanům a šlechtě
  • Objevuje se zde tragičnost a komedie

Idea:

  • Pobavit čtenáře humornými, ale i poučnými příběhy.

Kompozice:

  • Erforma

Jazykové prostředky:

  • Jazyk je proto bohatý na slovníhříčky, opisy, motivy a obrazy blízké lidovému prostředí.

 Hlavní myšlenka:

  • odraz dvou společenských kulturních epoch a jejich kontroverze.
  • pohled středověku, který je postupně nahrazován novými myšlenkami renesance.
  • Svět je plný optimismu, sebevědomí člověka, který se spoléhá jen sám na sebe a žije podle pozemských zákonitostí.
  • Příběhy z Dekameronu a jejich náměty ovlivnily řadu dalších uměleckých děl v podstatě ve všech oblastech umění.

Dekameron je na tehdejší dobu dílo poměrně neslušné, a proto Boccaccio, aby si alespoň trochu usmířil církev, oslavuje na začátku i na konci tohoto díla Boha.