Sofokles – Antigona

Sofokles – Antigona

A)     Literární teorie 

  • Literární druh: drama
  • Literární žánr:  tragédie
  • Literární směr, sloh: období klasické literatury ( 5. – 4. století př.n.l)

Období klasické literatury ( 5. – 4. století př.n.l)  

  • základy athénské demokracie (soud), vrchol řeckého dramatu, vznik městských státu
  • první dramatik – Thespis- 6.století př.n.l
  • vytváří zárodky prvního dramatu
  • divadelní hry – veršované
  • tragédie se vyvinula z lidových zpěvu na Dionýsa
  • žánry dramatu: komedie, tragédie, činohra, veselohra, fraška, muzikál, satirické drama (parodie na tragédii)
  • na začátku drama: prolog, na konci: epilog
  • část dramatu- scéna, jednání, výstup
  • důležitá role:osud- je nám daný, neměnný, připomíná se pomocí věšteb, snů
  • zásada tří jednot – dodržování času, místa a děje (v jednom prostředí, během 24 hodin, děj plynulý)

Obsah literárního díla:

Postavy:

Antigona:

  • milující, odvážná, stojí si za svým rozhodnutím a nenechává se přemluvit
  • nevzdává se a nebojí se překážek, je si vědoma odpovědnosti za své činy

Isméne:

  • sestra Antigony
  • snaží se sestru od činu odpoutat, velmi sestru miluje, bez sestry nechce žít, stála při ní

král Kreón:

  • velmi krutý, nemilosrdný, nechápal city svého syna, nebral na nikoho ohledy
  • neuvědomoval si následky svých činů
  • vývoj postavy: na začátku se považuje za svrchovaného vládce, proti jehož příkazům nezmůžou nic ani bohové. Po smrti jeho nejdražší mu ale dochází, že on je pouhá figurka a každé povyšování se nad bohy ho přijde velmi draho

Haimón:

  • snoubenec Antigony
  • syn Kreóna
  • nebral  vážně otcovy rozkazy
  • miloval Antigonu tak, že bez ní nedokázal žít

Erydíké: žena Kreóna

Teiresiás: věštec

Polyneikus, Eteokles– mrtví bratři Antigony

První posel, druhý posel, hlídači, strážci

 

Děj, kompozice:

Oidipovi synové Eteoklés a Polyneikés se po otcově smrti dali do sporu o trůn. Eteoklés se spojil s Kreónem a Polyneika vyhnal. Polyneikés si našel spojence v cizině a vypravil se s cizím vojskem proti rodnému městu.Oba bratři navzájem v boji zahynou, králem se stává Kreón.

Mrtvolu Polyneika nechali Thébané z Kreónova příkazu nepohřbenou, protože se dopustili  vlastizrady.Oidipova dcera Antigona se však rozhodne mrtvého bratra pohřbít.Když je Antigona přivedena před krále,veřejně obhajuje svůj čin a nenechává se zastrašit ani smrtí.Kreón  nařizuje, aby byla Antigona zaživa zazděna do královské hrobky.Vzápětí přichází ke králi věštec a oznamuje, že se bohové na Kreóna rozzlobili a žádají jej,aby odvolal svůj krutý trest. Rozhodne se tedy vrátit Antigoně svobodu,ale když přijde ke hrobce najde Antigonu oběšenou. Následuje zoufalá smrt Antigonina snoubence Haimona a vzápětí i jeho matky. K smrti zarmoucený Kreón žádá bohy a zbavení života.

  • děj se odehrává před královským palácem v Thébách za vlády Kreóna
  • expozice:- v Athénách se navzájem zavraždí dva bratři
  • kolize – Kreon tvrdí, že první z Antigoniných bratrů byl hrdina a zaslouží pohřeb se všemi  poctami, zatím co druhý nikoli à to se nelíbí Antigoně, která chce aby oba bratři byli pohřbeni
  • krize – Antigona neuposlechne králův rozkaz a bratra pohřbí – Kreón  ji nechá uvěznit v jeskyni, kde spáchá sebevraždu
  • peripetie  –  Problém je, že Antigona byla snoubenkou Haimona. Haimon se ji pokouší zachránit. Ale když přijde do jeskyně a vidí mrtvé tělo tak se probodne. Tento čin vidí i sám král Kreón . Smutný se vrací do svého paláce, kde vše oznámí své ženě. Ta se odejde pomodlit a také se probodne.
  • katastrofa – Král si nenechal poradit ani od věštce ani od části sboru a doplácí na to smrtí všech svých blízkých, kteří umírají za jeho zločiny.
  • sbor  je takovým vypravěčem, posouvá děj a je i rádcem krále

Téma a motivy:

  • Antigona chce pohřbít svého bratra, i přes to, že ví, že jí hrozí trest smrti
  • předurčení osudem

 Význam sdělení, hlavní myšlenka:

  • co je vyššího pro člověka, zákon daný bohy (morálka), nebo zákon daný panovníkem?
  • nadčasovost:  „A nepřipouštím, že by zákon ten či ten, vydaný tebou, člověkem, směl platit víc, než napsaný a nevývratný  věčný řád. Jen to jsou totiž pro mě platné zákony, a ty se nezrodily včera nebo dnes, jsou z hlubin času , do nichž nikdo nedozří.“

 

B)      Literární historie (orientační zasazení do literárního kontextu):

  • V klasických otrokářských státech je patriarchální otrokářství nahrazeno otrokářstvím klasickým. Klasické otrokářství se od toho patriarchálního liší tím, že otroci už nepracují jen u svého patriarchu, ale pracují ve všech výrobních odvětvích lidské činnosti  (řemeslech) a také v administrativě
  • Děleno do dob:  1) doba Archaická, 2) doba klasická, 3) doba helénistická, 4) doba římské nadvlády
  • vznik městských státu např. :  Sparta
  • Řecko-Perské války (492-449 př.n.l)
  • Bitvy např. : bitva u Marathonu (490 př.n.l), bitva u Salamíny (480 př.n.l),
  • architektura : 3 typy sloupů:  1) dórský=mužský–nejstarší–hl.stavby archaické doby; hlavice, dřík s kanelováním, ale neměl patku 2) iónský = ženský – měl 3 části – dřík s jemnějším kanelováním, patku a hlavici (zde volutový motiv) 3) korintský– měl také všechny 3 části, pouze hlavice byla zdobena tzv.akantovým vzorem (tvar listu)
  • sochařství:  kamenné sochy, nejčastější typy archaického sochařství jsou kúros (znázorňující nahého mladého muže), a koré (socha oděné dívky do volných splývajících šatů s ostrými záhyby a s jednou rukou pozvednutou), řecké bysty bohů…

Autor:

  • pocházel z bohatých poměrů
  • na jevišti se poprvé objevil roku 470 př.n.l
  • původně vystupoval sám jako herec – měl  slabý hlas, proto musel jeviště opustit
  • v roce 468 př.n.l porazil Aischyla v soutěži dramatiků
  • byl velmi spěšný dramatik
  • jeho dramatické dílo obsahovalo asi 120 her, zachovalo se však pouze 7 kompletních tragédií (Aiás, Antigona, Oidipús král, Elektra, Tráchíňansky, Filoktétes a Oidipús na Kolóně)
  • nepsal tradiční dějové svázané trilogie, ale jednotlivá dramata à zdramatizovaní děje
  • morální volba postavy
  • zavádí třetí herce na scénu a také malované dekorace
  • přesvědčení o nepřekročitelnosti  odvěkých zákonů: ti, kteří se chtějí vyhnout osudu jsou potrestáni a s nimi celé jejich rodiny

 Ukázka:

(Ukázka pochází z části, ve které si Kreon povolá Antigonu k výslechu poté, co je přistižena při pohřbu Polyneika.)

KREON (k Antigoně): A ty mi pověz – zkrátka, bez oklik – zda znalas vyhlášku a zákaz můj?
ANTIGONA: Ó znala, jak by ne: byl znám přec všem.
KREON: A osmělila ses jej přestoupit?
ANTIGONA: Ten zákaz přec mi neohlásil Zeus, ani Dike, družka bohů podsvětních, zde takové nám řády nedala. A nemyslila jsem, že takovou má moc tvůj zákon – dalť jej smrtelník! – by mohl platit víc než nepsané a neochvějné bohů zákony. Ty nežijí jen včera nebo dnes, však věčně, aniž víme, kdo je dal. A pro ně nechtěla jsem od bohů být trestána, i nelekla jsem se zde ničí vůle. Věděla jsem přec, že zemru: jak by ne? I kdybys ty to nebyl vyhlašoval. Zemru-li však před svým časem, to mám za zisk jen. Kdo žije v hojných strastech jako já, zdaž není pro něj ziskem zemříti? Však zdá-li se ti čin můj zpozdilý, aj, kárá zpozdilec mou zpozdilost.
NÁČELNÍK: Ta dívka jeví drsnost po drsném své otci: neumí zlu ustoupit.
KREON: Však věř, že mysl příliš zarytá se nejspíš zhroutí. Ocel nejtvrdší když zkřehne, v žáru ohně svařena, se nejčastěji zláme, popraská; a nepatrnou uzdou zkrotí se i bujné koně. Kdo je otrokem svých bližních, nesmí smýšlet vysoko.
(ukazuje na Antigonu)
Ta znala jednat zpupně tehdy již, když překročila dané příkazy, a druhá zpupnost, když to spáchala, je chlubit se a činu tomu smát. Toť nejsem už já mužem, ona jest jím sama, projde-li jí beztrestně ta troufalost! Však ať mi bližší je než vlastní sestra, by než celý rod, přec ni ji sestru její nemine los nejhroznější – neboť viním tě i sestru z piklů při tom pohřbení! Nuž zavolejte mi ji! Zřel jsem ji teď řádit v domě jako šílenou: a tak se prozrazuje nezřídka zlé svědomí už předem u mnohých, kdo ve tmách osnují věc ničemnou. A ovšem nenávidím toho též, kdo přistižen byv při zlém konání, svůj čin se při tom snaží okrášlit.
ANTIGONA: Chceš něco víc než vzít a zabít mne?
KREON: Já? Nechci: to mi zcela postačí.
ANTIGONA: Nač váháš tedy? Nelíbí se mi z tvých řečí nic a též si nepřeji by se mi někdy něco líbilo; a tobě protivno, co činím já. Však čím bych došla slávy slavnější než tímto, že jsem bratra pohřbila?

(ukazuje na sbor)

Ti všichni by to jistě schválili, jen kdyby strach jim jazyk nepoutal. Být tyranem však je věc příjemná, jak z mnohých příčin, tak i proto, že smí jednati i mluviti, jak chce sám.

KREON: To vidíš jen ty sama z Thébanů!
ANTIGONA: I ti to zří, však mlčí před tebou.
KREON: A nestydíš se od nich lišiti?
ANTIGONA: Ctít bratra netřeba se styděti.
KREON: A ten, jejž zabil, není bratr tvůj?
ANTIGONA: Je bratr můj, z týchž rodičů jak já!
KREON: Proč tedy prvého ctíš bezbožně?
ANTIGONA: V tom za pravdu ti nedá nebožtík!
KREON: Když ctíš jak bezbožníka stejně jej!
ANTIGONA: Ne otrok, nýbrž bratr zahynul!
KREON: Však hubil vlast, a ten se za ni bil!
ANTIGONA: Přesto rovných práv si žádá Smrt.
KREON: Ne, dobrý nemá zlému roven být!
ANTIGONA: Kdož ví, zda dole platí názor tvůj!?
KREON: I mrtvý nepřítel je nemilý.
ANTIGONA (prudce): Jen lásku umím sdílet, a ne zášť.
KREON: Když lásku, tedy miluj – v podsvětí! Mnou žena nepovládne, co jsem živ!