Píseň o Meluzíně

Sedla si k nám do komína,

smutná paní Meluzína,

naříká a běduje,

na zimu si stěžuje.

My jí dobře poradíme,

dávno už to přece víme,

že se zimou netřese,

ten, kdo běhá po lese.

A tak paní Meluzína,

odfičela už z komína,

že teď pohyb miluje,

v lese, tam si libuje.