Dynamika

Dynamika

  • SÍLA – F: Vektorová veličina, která kvantitativně vyjadřuje působení hmotných objektů (těles, polí) na daný hmotný bod (těleso). V inerciální soustavě se projevuje změnou hybnosti hmotného bodu (tělesa).

     Jednotkou síly je newton – N: [F] = N = kg.m.s–2

  • Skládání sil: pomocí vektorového rovnoběžníku nebo, pokud jsou v téže vektorové přímce, určením výsledného směru a velikosti jako součet nebo rozdíl složek.
  • INTERAKCE: Vzájemné působení těles, které se projevuje při jejich vzájemném dotyku nebo prostřednictvím fyzikálních polí.
  • IZOLOVANÉ TĚLESO:

      Těleso, které je od všech těles dostatečně vzdáleno a nepůsobí na ně žádné fyzikální       pole (není v žádné interakci s jiným fyzikálním objektem). Neexistuje v reálném světě 

  • MODEL IZOLOVANÉHO TĚLESA: Těleso, u kterého došlo k tomu, že se působící síly navzájem vyrušily. Kulička na podložce apod.
  • PRVNÍ NEWTONŮV POHYBOVÝ ZÁKON (zákon setrvačnosti):

      Hmotný bod v inerciální vztažné soustavě setrvává v klidu nebo pohybu rovnoměrném přímočarém, pokud není donucen vnějšími silami tento svůj stav změnit.

  • SETRVAČNOST: Vlastnost hmotného bodu (tělesa), která se projevuje tím, že hmotný bod setrvává v klidu nebo v přímočarém rovnoměrném pohybu v inerciální vztažné soustavě, pokud na něj nepůsobí vnější síly (popř. když jsou tyto síly v rovnováze).
  • DRUHÝ NEWTONŮV POHYBOVÝ ZÁKON (zákon síly):

       Změna hybnosti tělesa je přímo úměrná působící výsledné síle a má s touto silou souhlasný směr:

Nemění-li se hmotnost tělesa, platí: F = ma 

  • HYBNOST HB – p: Vektorová veličina p = mv

                (m je hmotnost hmotného bodu, v je rychlost hmotného bodu vzhledem k inerciální    vztažné soustavě)

  • HYBNOST SOUSTAVY HB – p:

      Vektorový součet hybností jednotlivých hmotných bodů.

  • TŘETÍ NEWTONŮV POHYBOVÝ ZÁKON (zákon akce a reakce): Dvě tělesa na sebe navzájem působí stejně velkými silami opačného směru. Síly akce F1 a reakce F2 současně vznikají a současně zanikají: F1 = –F2

Tyto síly se navzájem nevyruší, protože každá působí na jiné těleso.

  • INERCIÁLNÍ VZTAŽNÁ SOUSTAVA:

       Vztažná soustava, ve které izolovaná tělesa zůstávají v klidu nebo v pohybu       rovnoměrném přímočarém; platí v ní Newtonovy pohybové zákony.

  • NEINERCIÁLNÍ VZTAŽNÁ SOUSTAVA:

      Každá soustava, která se vzhledem k inerciální vztažné soustavě pohybuje jinak než       rovnoměrně přímočaře. Ke změně pohybového stavu tělesa v ní může dojít bez   vzájemného působení s jinými objekty.

  • SETRVAČNÁ SÍLA – Fs: Síla působící na hmotný bod (těleso) v neinerciální vztažné soustavě. Je důsledkem zrychlení a neinerciální vztažné soustavy vzhledem k inerciální vztažné soustavě. Má opačný směr než zrychlení neinerciální vztažné soustavy:

                                                           Fs = –ma.

             Neplatí pro ni 3.NZ, v neinerciální vztažné soustavě však má na těleso reálný                       účinek.

            Může se skládat s jinými silami působícími na těleso.

            V inerciální vzt. soustavě setrvačné síly neexistují.

  • DOSTŘEDIVÁ SÍLA – Fd:

        Síla, která je příčinou rovnoměrného pohybu po kružnici. Má směr dostředivého             zrychlení (do středu kružnicové trajektorie):  Fd = mad

Velikost dostředivé síly:

  • ODSTŘEDIVÁ SÍLA – Fo:

        Setrvačná síla, která působí na těleso při pohybu   rovnoměrném po kružnici. Má            směr poloměru ven ze středu kružnice, opačný směr než Fd. Fo existuje jen v                  neinerciální vztažné soustavě, která je spojena s tělesem. Platí: Fo = –Fd = –mad

          Jako odstředivá síla je také označována reakce na sílu dostředivou.

reklama