Člověk jako společenská bytost

• – proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost
• – formy sociálního učení
• – pozice, status, role
• – tvorba hodnot, postojů a norem
• – sociální kontrola

Proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost

Socializace

• = zespolečenšťování, polidšťování
• = aktivní proces sociálního učení
• = osvojení jazyka, postojů, specifického vidění světa, identity (vědomí vlastního já)
• = proces osvojování a poznávání kulturních norem a hodnot
• – umožňuje jedinci život ve společnosti, sžívání člověka s ostatními
• – dlouhodobý a komplikovaný proces, nejintenzivnější v mládí, ale probíhá celý život
• – člověk se stává osobností pod vlivem sociálního prostředí a sociální interakce
• – zajišťuje kontinuitu společenského vývoje

dělení:

• a) záměrná(vědomá) – v rodině, ve škole
• b) nezáměrná(nevědomá) – vzniká interakcemi,korigování chování,schopnost empatie

cíle:

• – zespolečenštění člověka tak, aby byl schopen vycházet  s ostatními lidmi a mohl existovat ve společnosti chování úspěšně socializovaného člověk je předvídatelné a očekávané
• – naučit jedince správě se chovat v určitých sociálních rolích
• – vypracovává u člověka schopnost vzdát se určité potřeby nebo ji odložit na později(disciplína)
• – probíhá v sociálním prostředí
• – rodina (primární skupina, nejvýznamnější)
• – vrstevnická skupina
• – pracovní kolektiv / masmédia

Formy sociálního učení

• – napodobování
• – identifikace (ztotožňování se s urč. vzorem)
• – přebírání rolí (osvojování si rolí)
• – anticipace (očekávání urč. způsobu jednání)
• – citová nákaza (přebírání cit. vztahů od lidí)
• – sugesce (nekritické přebírání názorů)

– Sociální učení je způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat požadavkům svého společenského prostředí a osvojuje si názory, postoje, hodnoty

– základem formálních vztahů  je sociální pozice (status) a sociální role, která je s ní svázána

Pozice, status, role

Sociální pozice = hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru

• – má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu
• – svázáno s výkonem určité role

Status = trvalejší pozice, bývá vyjadřován symboly

• a) vrozený
• b) získaný(získaný během života)
• c) připsaný(jak člověka vidí ostatní lidé)

Sociální role = soubor očekávaných chování člověka

• – odráží jeho postavení ve společnosti  je tím, co se od něj očekává
• – mívají symboly (koruna…)
• – neslučitelnost role – když se od jedince v určité situaci očekává až protikladné chování
• – člověk ji neuskutečňuje podle přesných pravidel, ale vkládá do ní prvky své osobnosti
• – její realizace záleží na:
• – poznání / informacích
• – motivaci (= emotivní faktor)
• – schopnosti jedince

členění:

• a) formální (student, poslanec..)
• b) neformální (kamarád..)
• obligatorní (syn, vnuk, Čech, muž..) / volitelné
• podřadná / souřadná / nadřazená…
• specifické -> vnucené (obětní beránek) / přisouzené (šašek třídy)
• – souběžně několik rolí (matka, dcera, atletka, sekretářka, sestra..)
• – člověk se s ní může identifikovat, nebo ji hrát
• – obvykle vymezená např. postavením v zaměstnanecké struktuře společnosti

Tvorba hodnot, postojů a norem

Postoje:

• – relativně stálé tendence hodnotit předměty a jevy
• – připravenost člověka reagovat na podněty určitým způsobem
• – měří se na postojových škálách

Norma

je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti.

Hodnota

obecné myšlenkové přetvoření postoje vůči určité kvalitě do formy přetrvávající míry individuální významnosti této kvality; vztahová kategorie vyjadřující na základě hodnotící transakce stupeň zobecněné a vnitřně přijaté významnosti vnější entity konkrétním člověkem. Rovněž cílový předmět nebo stav, ke kterému člověk směřuje a kterého se snaží dosáhnout (zájem). Hodnota vzniká v procesu socializace jedince kulturním působením společnosti, v níž jedinec žije. Strukturací hodnot do více či méně stálých hierarchií (vyšší a nižší hodnoty) vzniká hodnotová orientace, která je individuálně vysoce variabilní a je většinou měřítkem identifikace jedince se společností.

Reakce na rozpor mezi hodnotami a cíli – podle am. sociologa  Roberta Karla Mertona – 5 typů reakce jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli společnosti a prostředky dosažení

• – Konformismus = jednání dle očekávání , naplnění role, souhlas s cílem
• – Inovace = souhlas s cílem, ale ne s prostředky, volí vlastní
• – Ritualismus = lpí na osvědčených prostředcích, ale neuvědomuje si cíle
• – Únik (různé formy) = ignorace cílů, postupů i očekávaných reakcí
• – Vzpoura = nepřijímá ani cíle, ani prostředky (protest)

Sociální deviace – znamenají odchylku od pravidel vytvořených společností a osvojených během socializace

• – podstata je v existenci pravidel, bez nich by neexistovala
• – deviantní chování – odlišuje se od uznávaných norem a pravidel, podle nichž jedná většina společnosti, porušení těchto pravidel
• – co je deviantní a co normální závisí na tom, co za to považuje společnost
• – sociální patologie – ohrožující, škodlivé, negativní hodnocení

dělení:

• a) agresivní(použití násilí)
• b) neagresivní(porušení norem bez násilí)
• c) zvláštní druhy
• – kriminalita = činnost porušující právní normy,trestána systémem sankcí
• – delikvence – týká se i mladistvých
• – šikana, násilí

Sociální kontrola

• – konfrontace reálného chování člověka s normami  a hodnotami společnosti
• – dělení:
• vnější / vnitřní (= sebekontrola)
• – udržuje ji systém sankcí  –
• a) pozitivní -> ocenění za následování norem a dodržování hodnot  (státní vyznamenání…)
• b) negativní -> trst za porušení norem a nenrespektování hodnot (trestní stíhání, odsouzení) cílem je

Cíl: stabilita sociálního řádu , udržení stávajících institucí a sociálních organizací