Citoslovce

Citoslovce

Citoslovce vyjadřují bezprostřední reakci na různé podněty (nálady, city nebo vůli mluvčího) nebo napodobují různé zvuky či hlasy.
Jsou to slova neohebná a nemají ani samostatný věcný význam.
Ve větě nejsou žádným větným členem.

Citoslovce 

  • označují city, pocity, nálady, hodnocení, např. hurá, sláva, jú, au, ouvej, ach jo, hrome, hernajs, kčertu, probůh, panenko skákavá, ježíšikriste, ježkovy voči, jémine, páni, heleme se atd., 
  • navazují kontakt a vyjadřují vůli mluvčího, obracejí se ke zvířatům, např. hej, haló, člověče, panečku, dívej, pozor, na, marš, ven, hej rup, hybaj, viď, že ano, na pipipi, prr, čehý atd., 
  • napodobují zvuky (tzv. citoslovce onomatopoická = zvukomalebná), např. žbluňk, klap, bác, břink, prásk, hepčí, haf, méé, bú, vrkú.

Jestliže stojí citoslovce ve větě samostatně, oddělujeme jej čárkou, např.:
Na, vezmi si rohlík.
Au, to pálí!
Brr, to je ale zima.
Byl jsem lepší, heč.

Citoslovce může být i větným členem, ale v tomto případě jej čárkou neoddělujeme:
Ozvalo se hlasité hurá. (podmět)
Žába žbluňk do rybníka. (přísudek)
Zaslechl jsme tichoučké píp. (předmět)

Reklama
reklama