Husovi předchůdci – Jan Hus

HUSOVI PŘEDCHŮDCI
JAN HUS
– husitské hnutí (1.pol.15.stol.) bylo jedním z nejvýznamnějších revolučních projevů
v Evropě
– bylo to hnutí za nápravu a reformaci (= změnu) církve
– církev se chovala v rozporu s křesťanskými zásadami:

• • • hromadila majetek, zatímco prostým lidem kázala, že mají žít v chudobě
    • vybírala od poddaných tzv. desátek (tj. desetinu úrody)
    • nadřazovala se nad prosté věřící
    • vybírala poplatky za církevní obřady (křty, svatby, pohřby apod.)
    • představitelé církve si za peníze kupovali církevní úřady
    • prodávala tzv. odpustky (tj. bohatí lidé se mohli za peníze vykoupit z hříchů a bylo jim
      odpuštěno)
    • – už během 14. století se v českých zemích objevovaly projevy nespokojenosti, které
      nakonec vyústily v otevřenou kritiku církve

Husovi předchůdci
– nutnost reformy církve si uvědomovala celá řada vzdělanců, kteří bývají označováni
jako Husovi předchůdci:

John Viklef (Anglie)
Konrad Waldhauser (Německo)
Jan Milíč z Kroměříže (Čechy)
Matěj z Janova (Itálie)
Tomáš Štítný ze Štítného (Čechy)

– nejdůležitějším předchůdcem Jana Husa byl právě Tomáš Štítný ze Štítného (1331 – 1409):

– patřil ke zchudlé větvi zemanů – rodu Benešoviců
– narodil se v tvrzi Štítná u Žirovnice nedaleko Pelhřimova
– je tvůrcem literárního útvaru, který se nazývá traktát = pojednání, které má za úkol
šířit náboženské nebo politické názory – Tomáš Štítný se ve svých traktátech obracel
k čeládce a prostému lidu, proto je jazyk srozumitelný a přijatelný pro prostý lid
– dílo: Knížky šestery o obecních věcech křesťanských, Výklad páteře, Řeči besední,
             Řeči sváteční a nedělní apod.

Mistr Jan Hus (1371 – 1415)

– narodil se v jižních Čechách v Husinci u Prachatic
– o jeho mládí toho mnoho nevíme, snad jen to, že studoval v Prachaticích
– r. 1390 začal studovat artistickou fakultu na KU v Praze – nejdříve se stal bakalářem, pak
mistrem svobodných umění a nakonec rektorem KU
– r. 1400 po skončení studia na bohoslovecké fakultě byl vysvěcen na kněze
– od r. 1402 působil jako kazatel v Kapli betlémské (založené 1391) – kaple byla velmi
skromně zařízena a Hus zde kázal česky
– Hus se zasloužil o vydání Dekretu kutnohorského (1409) – tento dokument vydal král
Václav IV. a upravoval poměry hlasů na KU ve prospěch Čechů (dříve mezi Češi pouze
1 hlas a cizinci 3 hlasy, po r. 1409 měli Češi 3 hlasy a cizinci jen 1 hlas)
– Hus také významně přispěl ke zjednodušení českého pravopisu – pravopis spřežkový
nahradil pravopisem diakritickým (např. rzecz – řeč)
– Hus zasvětil celý svůj život boji za nápravu a reformu církve:

• • • ve svých spisech kritizuje církev, papeže, prodávání odpustků apod.
    • Husovy myšlenky byly velmi odvážné – např. odmítl poslušnost papeži, když se
      nechová tak, aby jí byl hoden, za hlavu církve považoval pouze Ježíše Krista, za člena
      církve považoval jen člověka bez smrtelného hříchu apod.
    • psal latinsky a česky – spisy latinské byly určeny vzdělancům, české prostým věřícím

– za svoje názory byl Hus označen církví za kacíře – na církevním sněmu (koncilu) v Kostnici
chtěl svoje názory vysvětlit a obhájit, ale představitelé církve po něm chtěli, aby svoje učení
odvolal, a když tak neučinil, nechali ho 6. července 1415 upálit na hranici a popel vhodili do
řeky Rýna
– dílo:

a) spisy psané latinsky:
O církvi, O pravopise, O šesti bludech

b) spisy psané česky:

Dcerka – radí křesťanským ženám a dívkám, jak mají správně žít a dosáhnout
vzdělání

Výklad Viery, Desatera a Páteře – Páteř znamená modlitbu Otče náš
(z lat. Pater noster), jedná se o výklad víry, desatera Božích
přikázání a Otčenáše

Knížky o svatokupectví – kritizuje majetek církve, poplatky za náboženské
obřady a především prodávání odpustků

Postila – soubor traktátů a kázání

Husovi pokračovatelé
– o rok později byl odsouzen a v Kostnici upálen i Husův přítel Jeroným Pražský
(autor písně O svolanie konstanském)
– na Husovu smrt reagovali např. i Petr z Mladoňovic nebo Jakoubek ze Stříbra
– Husovo upálení vzbudilo v českých zemích obrovskou vlnu odporu – do čela
Husových stoupenců se postavil radikální pražský kazatel Jan Želivský, který stál
v čele tzv. první pražské defenestrace (30. července 1419) – tato událost, kdy
vzbouřenci vtrhli na novoměstskou radnici, aby osvobodili vězněné druhy, a svrhli z oken
novoměstské radnice nenáviděné konšely a sami pak ovládli Nové Město pražské, je
považována za počátek husitské revoluce
– r. 1422 byl Jan Želivský na příkaz pražských měšťanů zavražděn a začaly křižácké války,
jejichž cílem mělo být potrestat „kacířské Čechy“, které „odmítly poslušnost papeži“
– od čela husitských vojsk se postavil Jan Žižka z Trocnova (1360 – 1424) a po jeho smrti
Prokop Holý, řečený Veliký, který padl r. 1434 v bitvě u Lipan