Slovesa

Slovesa plnovýznamová a neplnovýznamová

Podle významu slovesa rozlišujeme:

a) slovesa plnovýznamová (dějová) – mají samostatný věcný význam i významy
mluvnické. Tato slovesa můžeme dále rozdělit na:

– slovesa předmětová (valenční) – potřebují vždy doplnění nějakým předmětem, např. koupit ovoce, docílit opaku, poslat dopis,…
Pozn.: valence = schopnost slovesa vázat na sebe předmět/y

– slovesa bezpředmětová – nepotřebují doplnění předmětem, např. stát,
sedět, jít, zešedivět, zestárnout,…

b) slovesa neplnovýznamová (pomocná) – sama nemají plný věcný význam a potřebují doplnit jiným plnovýznamovým slovesem.
Tato slovesa můžeme dále rozdělit na:

– slovesa způsobová – mít (povinnost), muset, moci, smět, chtít,
např. má se učit, musíme pracovat, mohu vstoupit, smím se zeptat,
chtěli bychom pomoci,…

– slovesa fázová – označují různé fáze děje – začít, začínat, přestat, přestávat,
např. přestaň plakat, začněte se učit,…
Způsobová a fázová slovesa lze v slovesném tvaru kombinovat,
např. musíte se začít učit, měl by ses přestat litovat,…

– slovesa pomocná – být, mít – jejich pomocí se tvoří slovesné tvary složené,
např. byl bych zavolal, máme zaseto, mají vymalováno, budu žehlit,
plakal jsem, byl bych býval přišel,…

– slovesa sponová – spojují jmenný přísudek s podmětem – být, bývat, stát se,
stávat se, např. Honze je sportovec, bratr se stal lékařem, babička je
zdravá, řeky byly čisté,…
Pozn.: Za sponové sloveso můžeme někdy považovat i sloveso mít,
např. mladý výtvarník má úspěch, vedoucího máme sympatického,…

Slovesné tvary jednoduché a složené, zvratná slovesa

Podle formy rozlišujeme:

1. slovesné tvary jednoduché – vyjadřují všechny mluvnické kategorie tvarem jednoho
slovesa, např. měřit, měřím, naměříme, měř,…
2. slovesné tvary složené – vyjadřují mluvnické kategorie více slovy, např. budu měřit,
měřil jsem, je naměřeno, měřil bych, byl bych měřil,…
3. zvratná slovesa – zvratné podoba slovesa je slovesný tvar složený z významového slovesa a zvratného zájmena se/si, např. mýt se (tj. sebe), koupím si
(tj. sobě)
– některá slovesa existují pouze ve zvratné podobě a tvary těchto
sloves považujeme za slovesné tvary jednoduché (viz bod 1.),
např. smát se, bát se, nadít se, dotknout se, …

Mluvnické kategorie sloves

U sloves rozlišujeme tyto mluvnické kategorie:

– osoba (1.os., 2.os., 3.os.)
– číslo (jednotné, množné)
– čas (minulý, přítomný, budoucí)
– způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací)
– rod (činný, trpný)
– vid (dokonavý, nedokonavý)
– třída (5 tříd)
– vzor (každá třída má svoje vzory)

Osoba a číslo

– osoba a číslo jsou kategoriemi shodovými – vyjadřují spjení podmětu a slovesa v přísudku
(např. Jana psala.)
– u sloves určujeme trojí osobu a dvojí číslo – jednotné a množné:

číslo:    jednotné a množné

osoby: 1.os.    já my – vyjadřuje děj, který se týká mluvčího

   2.os.   ty vy – mluvčí se obrací na adresáta

   3.os.   on (chlapec),  oni (chlapci)   – vyjadřuje děj, který se netýká mluvčího ani adresáta
ona (dívka), ony (dívky)
ono (kuře), ona (kuřata)

Tvoření slovesných tvarů
– slovesné tvary se tvoří od tzv. slovesných kmenů:

– kmen přítomný – získáme tak, že utvoříme tvar 3.os.jed.č.přít.č.ozn.zp. a odtrhneme
od něj koncovku, např.:
(on) měř-í, ukryj-e, zpív-á,… tj. kmen přítomný měř-, ukryj-, zpív-

Z kmene přítomného tvoříme:

– oznamovací způsob času přítomného
– rozkazovací způsob
– přechodník přítomný
– kmen minulý – získáme tak, že oddělíme koncovku od příčestí minulého (l-ového),
např.:měři-l, ukry-la, zpíva-lo, měři-li, ukry-ly, zpíva-la,… tj. kmen
minulý měři-, ukry-, zpíva–

Z kmene minulého tvoříme:

– infinitiv
– příčestí minulé (minulý čas, podmiň.zp.přít. i min.)
– příčestí trpné (opisné tvary trpného rodu)
– přechodník minulý

Způsob a čas
– slovesa mají trojí způsob:

– oznamovací
– rozkazovací
– podmiňovací

1. způsob oznamovací – vyjadřuje děj, který je reálný, a to v minulosti, přítomnosti
a budoucnosti – je to jediný slovesný způsob, kde vlastně rozlišujeme
kategorii času:

a) čas přítomný – vyjadřuje děj, který se odehrává v přítomnosti, v okamžiku promluvy

– přítomné tvary se tvoří trojími koncovkami – tyto koncovky
jsou vždy měkké:

číslo: jednotné a množné

Osoby:

Jednotné:

1.os. -u (-i), -ím, -ám
nesu (píši), vařím, volám

2.os.-eš, -íš, -áš
neseš, vaříš, voláš

3.os. -e, -í, -á
nese, vaří, volá

Množné:

1.os.-eme, -íme, -áme
neseme, vaříme, voláme

2.os.-ete, -íte, -áte
nesete, vaříte, voláte

3.os.-ou (-í), -ejí (-í), -ají
nesou (píšou, píší), vaří
(umí, umějí), volají

b) čas minulý – vyjadřuje děj, který se odehrál v minulosti, před okamžikem promluvy
– minulý čas se tvoří slovesnými tvary složenými – tvoří je
příčestí minulé (l-ové) + tvar slovesa být
(např. běžel jsem, spal jsi, jeli jsme, stáli jste)
– ve 3.os.jed.č. se tvar slovesa být vypouští
(např. on křičel, oni pracovali)

c) čas budoucí – vyjadřuje děj, který se uskuteční nebo bude ukončen
v budoucnosti, po okamžiku promluvy
– budoucí čas se tvoří různě podle vidu:

a) slovesa dokonavá – vyjadřují budoucí děj:
tvary přítomného času
(např. zavolám, napíšu, přečtu, uvidím,…)

b) slovesa nedokonavá – vyjadřují budoucí děj:
tvar bud. času slovesa být + infinitiv slovesa
(např. budu volat, budeš psát, bude číst,…)
– někdy můžeme budoucí čas vyjádřit pomocí předpony po-/pů– (např. poletím, půjdu,…)

2. způsob rozkazovací – vyjadřuje výzvu, rozkaz, zákaz, pokyn, prosbu, vybídnutí, pobídku apod. U rozkazovacího způsobu neurčujeme kategorii času.
Existuje pouze ve třech tvarech, a to v těchto osobách:

2.os.jed.č. řekni! počkej! lež!
1.os.mn.č. řekněme! počkejme! ležme!
2.os.mn.č. řekněte! počkejte! ležte!

Tvoření tvarů rozkazovacího způsobu:

2.os.jed.č.
tvoří se z kmene přítomného, tj. oddělením koncovky přít.času ve 3.os.jed.č., např.:
(on) řekn-e, počk-á, lež-í,
a přidáním zakončení
-i řekni! ,spi! ,nelži!,…
-ej počkej!, šeptej!, vyprávěj!,…
– 0 lež!, běž!, nos!,…
(tzv. nulové zakončení)

1.os.mn.č. tvoří se z 2.os.jed.č.rozk.zp. přidáním zakončení
-me:  řekněme! POZOR! změna i – ě
(řekni! X řekněme!)
počkejme!
ležme!

2.os.mn.č. tvoří se z 2.os.jed.č.rozk.zp.přidáním zakončení
-te: řekněte!  POZOR! změna i – ě
(řekni! X řekněte!)
počkejte!
ležte!

3. způsob podmiňovací – vyjadřuje děj možný nebo děj, který se může uskutečnit
za určité podmínky. U podmiňovacího způsobu neurčujeme kategorii
času. Existují dva druhy podmiňovacího způsobu:

a) podmiňovací způsob přítomný

číslo jednotné:

1.os. četl bych, těšil bych se
2.os. četl bys, těšil by ses
3.os. četl/a/o by, těšil/a/o by se

číslo množné:

1.os. četli bychom, tešili bychom se
2.os. četli byste, těšili byste se
3.os četli/y/a by, těšili/y/a by se

b) podmiňovací způsob minulý

číslo jednotné
1. byl bych (býval) četl, byl bych se (býval) těšil
2. byl bys (býval) četl , byl by ses (býval) těšil
3. byl/a/o by (býval/a/o) četl/a/o , byl/a/o by se (býval/a/o) těšil/a/o

číslo množné:

1.byli bychom (bývali) četli, byli byste se (bývali) těšili
2.byli byste (bývali) četli, byli byste se (bývali) těšili
3.byli/y/a by (bývali/y/a) četli/y/a, byli/y/a by (bývali/y/a) četli/y/a

Slovesný rod

Slovesný rod – vyjadřuje vztah mezi původcem děje (vyjádřeného slovesem) a podmětem. Podle tohoto vztahu rozlišujeme rod činný a rod trpný:

a) rod činný – sloveso je v rodě činném, pokud děj nebo činnost (které jsou vyjádřeny
slovesem) vykonává sám podmět, tj. původcem děje je podmět, např.:

Učitel zkouší žáka.
– podmět (učitel) je původcem děje (zkouší)

Projektant stavby navrhl změny v plánech.
– podmět (projektant) je původcem děje (navrhl)

b) rod trpný – sloveso je v rodě trpném, pokud děj nebo činnost (které jsou vyjádřeny slovesem) vykonává někdo jiný než podmět, např.:

Žák je zkoušen učitelem.
– podmět (žák) není původcem děje (je zkoušen) – původce děje je
předmět věty (učitel)

Změny v plánech byly navrženy projektantem stavby.
– podmět (změny) není původcem děje (byly navrženy) – původcem
děje je předmět věty (projektant)

Způsoby tvoření trpného rodu – trpný rod se tvoří jen od sloves předmětových:

– opisným tvarem trpným – tj. tvar slovesa být + příčestí trpné dějového slovesa
Např.: byl jsem/jsem/budu + léčen/ukryt/vyloučen/…

– zvratnou podobou slovesa – tj. tvar 3.os.jed. i mn.č. rodu činného + zvratné se
Např.: vysílá/hraje/… + se
vysílají/hrají/… + se

Knihy jsou půjčovány každý den. – Knihy se půjčují každý den.
Přehrady byly stavěny na velkých řekách. – Přehrady se stavěly na velkých řekách.

Poznámka:
Pokud můžeme vytvořit trpný rod oběma způsoby, dáváme přednost zvratnému
slovesu. Opisný tvar je běžný u sloves dokonavých, např. Peníze budou vám budou
zaslány na účet. Přednáška byla zakončena dokumentárním filmem.

Slovesný vid
– vyjadřuje skutečnost, že sloveso má dvě (někdy tři) podoby se stejným věcným významem,
které se liší ukončenosti nebo neukončenosti děje
– slovesa podle ukončenosti nebo neukončenosti děje rozdělujeme na:

a) slovesa nedokonavá – vyjadřují děj, který trvá nebo bude trvat, děj neukončený,
probíhající, neohraničený.
Tato slovesa tvoří všechny 3 časy:
Např.: zdobit, číst, hrát
– čas minulý: zdobil jsem, četl jsem, hrál jsem
– čas přítomný: zdobím, čtu, hraji
– čas budoucí: budu zdobit, budu číst, budu hrát

b) slovesa dokonavá – vyjadřují děj, který je nějak ohraničený, ukončený.
Tato slovesa tvoří pouze 2 časy:
Např.: nazdobit, přečíst, vyhrát
– čas minulý: nazdobil jsem, přečetl jsem, vyhrál jsem
– čas budoucí: nazdobím, přečtu(tvary přítomného času), vyhraji

Poznámka: Tvary přítomného času těchto sloves vyjadřují děj, který
není ukončen – děj teprve proběhne, tj. děj budoucí.
Např.:

uvařím – tvar přít. času, ale děj není ukončen,
bude ukončen teprve v budoucnosti
(tj. nemám uvařeno, ale teprve uvařím)

nakreslím – tvar přít. času, ale děj není ukončen,
bude ukončen teprve v budoucnosti
(tj. nemám nakresleno, ale teprve
nakreslím)

– slovesa stejného věcného významu, která se liší jen videm, se označují jako
tzv. vidové dvojice (nebo také vidové protějšky):

sloveso nedokonavé

-připojovat
-házet
-napouštět

sloveso dokonavé

-připojit
-hodit
-napustit

– některá slovesa jsou pouze nedokonavá, např. mít, moci, umět, zdát se, jmenovat se,
klečet, jiná slovesa jsou pouze dokonavá, např. zaslechnout, vybouřit se, zahlédnout, uhodit, nadchnout

Slovesné třídy a vzory

Slovesa rozdělujeme do 5 slovesných tříd. Každá třída má svoje vlastní vzory.
Slovesa se do tříd rozdělují podle zakončení 3.os.jed.č.ozn.zp.času přítomného (tj. co teď on
dělá? – např. čte, zdvihne, žije, bydlí, zpívá)

Slovesné třídy podle zakončení

1.třída:
Zakončení: -e
Vzory: nese, bere, peče, maže, tře

2.třída:
Zakončení: -ne
Vzory: tiskne, mine, začne

3.třída:
Zakončení: -je
Vzory: kryje, kupuje

4.třída:
Zakončení: -í
Vzory: prosí, trpí, sází

5.třída:
Zakončení: -á
Vzory: dělá

Slovesa 1. třídy
POZOR! Před zakončením -e nesmí být n nebo j (jednalo by se o slovesa 2. a 3. třídy).

Vzory tvrdé:

3.os.jed.č.– nes–e, ber-e
Příčestí minulé: nes-l, bra-l
Infinitiv: nést, brát

Vzory měkké:
3.os.jed.č.- maž-e, peč-e, tř-e
Příčestí minulé: maza-l, pek-l, tře-l
Infinitiv: mazat, péci (zást.), péct, třít

Poznámky:
– některá slovesa podle vzoru maže zakončená v kmeni přítomném na -ž, -š, -č mají
v 1.os.jed.č. tvary zakončené na -u (např. mažu, češu, pláču) a ve 3.os.mn.č. tvary
zakončené na -ou (např. mažou, češou, pláčou) – tvary zakončené na -i (např. maži,
češi, pláči) jsou považovány za knižní a zastaralé
– některá slovesa zakončená v kmeni přítomném na -p, -b, -m, -v mají přítomné tvary
podle vzorů bere i dělá (např. sypu i sypám, kývu i kývám, zobu i zobám)
– slovesa s přítomným kmenem na -ž (např. může, pomůže) mají v 1.os.jed.č. a ve
3.os.mn.č. tvary mohu,mohou, pomohu, pomohou – tvary můžu, můžou, pomůžu,
pomůžou jsou hovorové, rozkazovací způsob má tvary pomoz, pomozme, pomozte

Slovesa 2. třídy

3.os.jed.č.– tisk-ne, mi-ne, zač-ne
Příčestí minulé: tisk-l, mi-nu-l, zača-l
Infinitiv: tisknout, minout, začít

Poznámky:
– ke vzoru tiskne zařazujeme slovesa, která mají před -ne souhlásku, příčestí minulé
je většinou bez přípony (např. vybledne – vybledl, dopadne – dopadl,
zamítne – zamítl)
– některá slovesa mají v mužském rodě rovněž tvar s -nu– (např. řízl i říznul,
ohlédl se i ohlédnul se, dotkl se i dotknul se)
– ke vzoru mine zařazujeme slovesa, která mají před -ne samohlásku nebo
tzv. slabikotvorné r nebo l
– příčestí minulé je rozšířeno o příponu -nu (např. vane – vanul, klene – klenul,
hrne – hrnul)
– patří sem také slovesa typu hne – hnul, lne – lnul, mne – mnul, usne – usnul
– slovesa typu zapomenout, vzpomenout mají v příčestí minulém tvary zapomněl i
zapomenul, vzpomněl i vzpomenul
– ke vzoru začne zařazujeme slovesa, která mají v příčestí minulém před zakončením -l
ještě vložené -a-
– patří sem i slovesa zakončená ve 3.os.jed.č. na -me (např. počne – počal,
vezme – vzal, přijme – přijal)
– slovesa pne, žne, tne (a slovesa od nich odvozená) a některá slovesa končící na -me
mají dvojtvary (např. napne – napjal i napnul, žne – žal i žnul, tne – ťal i tnul, najme –
najal i najmul)

Slovesa 3. třídy

3.os.jed.č.– kry-je, kupu-je
Příčestí minulé: kry-l, kup-ova-l
Infinitiv: krýt, kupovat

Poznámky:
– ke vzoru kryje patří slovesa, která mají kmen minulý bez přípony (např. pi-l, ry-l, ži-l)
– ke vzoru kupuje patří slovesa, která mají v kmeni minulém příponu -ova (např. děk–ova-l, pohyb-ova-l, potřeb-ova-l)
– u sloves obou vzorů je v 1.os.jed.č. koncovka -i a ve 3.os.mn.č. koncovka –í – tvary
s koncovkami -u/-ou jsou hovorové (např. hraji si/hraju si, hrají si/hrajou si)
– v rozkazovacím způsobu je u obou vzorů před zakončením -j krátká samohláska
(např. ušij, umyj)

Slovesa 4. třídy

3.os.jed.č.– pros-í, trp-í, sáz-í
Rozkazovací způsob: pros!, trp!, sáz-ej!
3.os.mn.č.-pros-í, trp-í, sáz-ejí / sáz-í
Příčestí minulé: prosi-l, trpě-l, sáze-l
Infinitiv: prosit, trpět, sázet

Poznámky:
– ke vzoru prosí zařazujeme slovesa s infinitivem na -it, která mají kmen minulý
zakončený na -i (např. kreslit, zdobit, kosit)
– v rozkazovacím způsobu se nemění koncová souhláska -s-, -z- (např. zavěs, ohlas,
nekaz, pohroz)
– v příčestí trpném se může změnit kmenová souhláska (např. prosit – prošen,
odpustit – odpuštěn, ohlásit – ohlášen)
– některá slovesa mohou mít dvojí tvary (např. očistit – očistěn/očištěn,
zmrazit – zmrazen/zmražen, vyřadit – vyřaděn/vyřazen)
– k rozlišení sloves podle vzorů trpí a sází si musíme utvořit rozkazovací způsob
(např. trp – vzor trpí, sázej – vzor sází)
– ke vzoru trpí patří slovesa s infinitivem na –et/-ět, která mají ve 3.os.mn.č. jen
koncovku -í (např. oni trpí)
– ke vzoru sází patří slovesa s infinitivem na -et/-ět, která mají ve 3.os.mn.č. dvojí
koncovku -ejí/-í (např. oni sázejí/sází)
– sloveso vidět má rozkazovací způsob viz, vizme, vizte, přechodník přítomný vida,
vidouc, vidouce

Slovesa 5. třídy

3.os.jed.č.- děl-á
Příčestí minulé:děla-l
Infinitiv: dělat

Poznámky:
– podle vzoru dělá mají tvary přítomného času některá slovesa 1. třídy podle vzorů
bere, maže (např. zobu/zobám, dřímu/dřímám, kopu/kopám, kloužu/klouzám,
ořu/orám, češu/česám)
– dvojí tvary jsou i v rozkazovacím způsobu (např. hrab/hrabej, syp/sypej, oř/orej,
češ/česej)

Nepravidelná slovesa

Mezi nepravidelná slovesa patří slovesa, která se odlišují od vzorů 5 slovesných tříd.
Jsou to slovesa být, chtít, jíst a vědět. Mluvnice češtiny řadí do této skupiny také slovesa
vidět, jít a mít.

Sloveso být

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: –přít.času jsem, jsi, je (jest) číslo množné:jsme, jste, jsou

rozkazovací způsob: buď číslo množné:buďme, buďte

budoucí čas: budu, budeš, bude číslo množné:budeme, budete, budou

podmiň.způsob: přítomný byl,-a -o bych, bys, by číslo množné:byli,-y,-a bychom, byste, by

přechodník přítomný: jsa, jsouc číslo množné:jsouce

přechodník minulý: byv, byvši číslo množné:byvše

příčestí minulé (činné): byl, byla, bylo číslo množné:byli, byly, byla

příčestí trpné: (na-, poz-) byt,-a,-o číslo množné:(na-, poz-) byti,-y,-a

Poznámky:
– tvary slovesa být se tvoří od 3 různých kořenů: js- (jes-), bud-, by–
– tvarů slovesa být se užívá ve složených slovesných tvarech (např. opustil jsem,
budeme psát)
– ve 2.os.jed.č. bývá místo tvaru jsi pouze -s, které se spojuje s jinými slovy
(např. viděls, tys, ses, sis, čehos, žes)
– tvary podmiňovacího způsobu tvoří se spojkami aby, kdyby jeden výraz
(např. abych, abys, …, kdybychom, kdybyste, …)
– tvar jest se vyskytuje zpravidla ve spojení tj. (to jest)
– v záporu (nejsem, nejsi, …) je ve 3.os.jed.č. tvar není
– tvary dobyde, nabyde, pozbyde, zbyde jsou hovorové

Sloveso chtít

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času chci, chceš, chce číslo množné: chceme, chcete, chtějí/chtí

rozkazovací způsob: chtěj číslo množné: chtějme, chtějte

přechodník přítomný: chtěje/chtě, chtějíc/chtíc číslo množné: chtějíce/chtíce

příčestí minulé (činné): chtěl, chtěla, chtělo číslo množné: chtěli, chtěly, chtěla

příčestí trpné: chtěn, chtěna, chtěno chtěni, číslo množné: chtěny, chtěna

Sloveso jíst

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času jím, jíš, jí číslo množné: jíme, jíte, jedí

rozkazovací způsob: jez číslo množné: jezme, jezte

přechodník přítomný: jeda, jedouc číslo množné: jedouce

přechodník minulý: (vy-)jed, (vy-)jedši číslo množné: (vy-)jedše

příčestí minulé (činné): jedl, jedla, jedlo číslo množné: jedli, jedly, jedla

příčestí trpné: jeden (sněden),-a,-o číslo množné: jedeni (snědeni),-y,-a

Poznámky:
– tvary jezen, snězen, jezeni, snězeni jsou nespisovné

Sloveso vědět

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času vím, víš, ví číslo množné: víme, víte, vědí

rozkazovací způsob: věz číslo množné: vězme, vězte

přechodník přítomný: věda, vědouc číslo množné: vědouce

příčestí minulé (činné): věděl, věděla, vědělo číslo množné: věděli, věděly, věděla

příčestí trpné: (po-)věděn,-a,-o číslo množné: (po-)věděni,-y,-a

Poznámky:
– slovesa odvozená od vědět (povědět, dovědět se, vyzvědět, zvědět) mají tvary stejné
s vědět, jen v přechodníku přítomném jsou tvary jiné: povědě,-íc,-íce, dovědě se …,
vyzvědě …, zvědě …)
– v rozkazovacím způsobu jsou tvary pověz, povězme, povězte, ale dozvěď se …,
vyzvěď …)
– u sloves vypovědět, zapovědět, zodpovědět jsou v příčestí trpném dvojí tvary:
vypověděn/vypovězen, zapověděn/zapovězen, zodpověděn/zodpovězen

Sloveso vidět

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času vidím, vidíš, vidí číslo množné: vidíme, vidíte, vidí

rozkazovací způsob: viz číslo množné: vizme, vizte

přechodník přítomný: vida, vidouc číslo množné: vidouce

přechodník minulý: (u-)viděv, (u-)viděvši číslo množné: (u-)viděvše

příčestí minulé (činné): viděl, viděla, vidělo číslo množné: viděli, viděly, viděla

Sloveso jít

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času jdu, jdeš, jde číslo množné: jdeme, jdete, jdou

budoucí čas: půjdu, půjdeš, půjde číslo množné: půjdeme, půjdete, půjdou

rozkazovací způsob: jdi číslo množné: jděme, jděte

přechodník přítomný: jda, jdouc číslo množné: jdouce

přechodník minulý: (při-)šed, (při-)šedši číslo množné: (při-)šedše

příčestí minulé (činné): šel, šla, šlo číslo množné: šli, šly, šla

Sloveso mít

Slovesné tvary:

oznamovací způsob: přít.času mám, máš, má číslo množné: máme, máte, mají

rozkazovací způsob: měj číslo množné: mějme, mějte

přechodník přítomný: maje, majíc číslo množné: majíce

příčestí minulé (činné): měl, měla, mělo číslo množné: měli, měly, měla