Souvětí podřadné – druhy vedlejších vět

SOUVĚTÍ PODŘADNÉ
– je to spojení jedné věty hlavní (VH) a jedné nebo více vět vedlejších (VV)
v jeden větný celek
– VV je větným členem nějaké jiné věty (podle druhů větných členů označujeme i druhy
vedlejších vět, např. podmětná, předmětná, přívlastková apod.)
– VV je: a) závislá na VH nebo na jiné VV – v uvedených příkladech VV, VV 1, VV 2

               b) sama řídící větou pro jinou VV – v uvedených příkladech VV 1

Př.: Právě nám sdělil(VH), že s námi bude počítat.(VV)
      (VH = věta řídící, VV = věta závislá na VH)
       Řekli nám(VH), že to bude právě Honza(VV 1), který bude naším vedoucím.(VV 2)
   (VH = věta řídící, VV 1 = věta závislá na VH a zároveň řídící pro VV 2, VV 2 = věta závislá na VV 1)

– v podřadném souvětí tedy rozlišujeme věty řídící a věty závislé
– větou řídící se můžeme zeptat na větu závislou – tj. věta závislá vyjadřuje nějaký
větný člen věty řídící
– základními spojovacími prostředky jsou spojky podřadicí, vztažná zájmena nebo
příslovce
– VH jsou od VV vždy odděleny čárkou

Druhy vedlejších vět

VV podmětná

• • vyjadřuje podmět věty řídící
  • závisí na přísudku věty řídící
  • ptáme se na ni otázkou kdo? co? (tj. otázkou 1. pádu) a slovesem věty řídící
  • je připojena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci

Př.: 

Velmi ho zajímalo, co bude s jeho psem.
– otázka: kdo /co ho zajímalo?
– odpověď: co bude s jeho psem

Další příklady:

Kdo se přihlásil na exkurzi, bude zítra v 8 hodin čekat před školou.
Je nutné, aby byli všichni členové přítomni.
Překvapilo nás, když odmítli podpořit náš návrh.
Co si ti dva řekli, nikdo nevěděl.

VV přísudková

• • nahrazuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (slovesný přísudek nelze
    pomocí VV vyjádřit)
  • spona zůstává v řídící větě, jmenná část přísudku je vyjádřena pomocí VV
  • ptáme se na ni otázkou jaký je/není podmět?
  • je připojena spojkami nebo vztažnými zájmeny

Př.: Nejsi taková, jak jsem si myslel.

– otázka: jaká nejsi?
– odpověď: jak jsem si myslel

Další příklady:

Obloha byla, jako když ji vymete.
Dům už je teď zase takový, jak si ho pamatuji z dětství.
Chlapec byl, jako by ho něčím omámili.
Jana se stala tím, čím byla její sestra.

VV předmětná

• • nahrazuje předmět věty řídící
  • závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící
  • ptáme se na ni všemi pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu a větou řídící
  • je připojena spojkami, vztažnými zájmeny nebo příslovci

Př.: Velmi lituji, že jsem neuposlechl vaší rady.
– otázka: koho / čeho lituji? (2.p.)
– odpověď: že jsem neuposlechl vaší rady

Další příklady:

Svěřuj se jen tomu, komu opravdu důvěřuješ.
Že půjdu večer do divadla, jsem ráno ještě nevěděla.
Nejsem přesvědčen o tom, zda je pro mě ta pravá.
Počítej s tím, že to nebude tak jednoduché.

VV přívlastková

• nahrazuje přívlastek věty řídící
• závisí na některém podstatném jménu věty řídící
• ptáme se na ni otázkami jaký? který? čí? a řídícím podstatným jménem
• je připojena vztažnými zájmeny nebo příslovci (tyto VV nahrazují přívlastek
  shodný) nebo spojkami (tyto VV nahrazují přívlastek neshodný)

Př.: Trávím prázdniny u babičky, která bydlí na vesnici.
– otázka: u které babičky?
– odpověď: která bydlí na vesnici

Další příklady:
Byl posedlý myšlenkou, že ten závod vyhraje.
Obrátil se na mě s prosbou, abych mu šel za svědka na svatbu.
Koupil jsem si auto, po jakém jsem vždy toužil.
Ta chata je v místech, kde dávají lišky dobrou noc.

!!! VV přívlastkové bývají často vloženy do věty řídící, proto je oddělujeme
z obou stran čárkami:

Ta mladá rodina, která se právě nastěhovala, bydlí v patře nad námi.

VV příslovečné

• • o nahrazuje příslovečné určení věty řídící
  • o závisí na slovese nebo na přídavném jménu věty řídící
  • o ptáme se na ni stejnými otázkami jako na příslovečné určení a větou řídící
  • o rozlišujeme několik druhů VV příslovečných:

VV příslovečná místní
– bývá připojena pouze vztažnými příslovci kde, kam, odkud, kudy
– ve větě řídící odkazují na VV příslovce tam, odtud, tudy, tu, všude, někde
– ptáme se na ni otázkami kde? kam? odkud? kudy? a větou řídící

Př.: Osady bývaly většinou tam, kde se stékaly větší vodní toky.
– otázka: kde bývaly většinou osady?
– odpověď: tam, kde se stékaly větší vodní toky

Další příklady:
Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.
Cesta vedla místem, kudy jsem ještě nikdy nešel.

VV příslovečná časová
– bývá připojena časovými spojkami když, až, jakmile, zatímco, kdykoli, než,
dokud, jen, sotva
– ptáme se na ni otázkami kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?
na jakou dobu? po jakou dobu? za jakou dobu? a větou řídící

Př.: Mluvili jsme o tom doma, když jsme se vrátili.
– otázka: kdy jsme o tom doma mluvili?
– odpověď: když jsme se vrátili

Další příklady:
Zatímco jsme byli venku, maminka nám uvařila oběd.
Zůstanu u tebe, dokud ti nebude lépe.

VV příslovečná způsobová
– bývá připojena nejčastěji příslovcem jak, spojkou že, aby, věty vyjadřující
srovnání jsou uvozeny spojkami než, jako
– ptáme se na ni otázkami jak? jakým způsobem? a větou řídící

Př.: Vysvětlil jsem mu to, jak nejlépe jsem uměl.
– otázka: jak jsem mu to vysvětlil?
– odpověď: jak nejlépe jsem uměl

Další příklady:
Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá.
Pochopila to jinak, než jsem chtěl.

VV příslovečná měrová
– bývá připojena nesklonným co/seč, věty vyjadřující srovnání jsou uvozeny
výrazem jako (a slovesem v podmiň.zp.), jako když, jako kdyby, jak, kolik,
kolikrát, čím
– ve větě řídící odkazují na VV měrovou i výrazy tak, tolik, tolikrát, tím
– ptáme se na ni otázkami jak moc? do jaké míry? kolik? o kolik? jak
mnoho? a větou řídící

Př.: Utíkal, co/seč mu síly stačily.
– otázka: jak moc utíkal?
– odpověď: co/seč mu síly stačily

Další příklady:
Byl jsem tak unavený, jako bych nakládal vagóny s uhlím.
Řval, jako by ho na nože brali.

VV příslovečná příčinná/důvodová
– existuje drobný rozdíl mezi VV příčinnou a VV důvodovou, ale dají se
považovat i za jeden typ
– bývá připojena spojkami protože, poněvadž, jelikož, že
– ve větě řídící odkazují na VV příčinnou/důvodovou výrazy za to, z toho, kvůli
tomu, proto
– ptáme se na ni otázkami proč? z jaké příčiny? z jakého důvodu?

Př.: Nebyl jsem včera ve škole, protože mi nebylo dobře.
– otázka: proč jsem nebyl včera ve škole?
– odpověď: protože mi nebylo dobře

Další příklady:
Protože bylo pondělí, bylo na zámku zavřeno.
Nedoběhl do cíle, jelikož mu už nezbývaly síly.

VV příslovečná účelová
– bývá připojena spojkou aby, po řídící větě uvozovací může být uvozena
spojkou ať
– ve větě řídící odkazují na VV účelovou výrazy k tomu, na to, kvůli tomu,
v zájmu toho, s cílem
– ptáme se na ni otázkami za jakým účelem? proč? nač? a větou řídící

Př.: Maminka šla do města, aby nakoupila.
– otázka: za jakým účelem šla maminka do města?
– odpověď: aby nakoupila

Další příklady:
Trénujeme třikrát týdně, abychom dosáhli lepších výsledků.
Hlídej toho psa pořádně, ať ti neuteče.

VV příslovečná podmínková
– bývá připojena spojkou jestliže, -li, kdyby, pokud, když, hovorově jestli,
ale mohou ji uvozovat také složené spojovací výrazy jako např. v případě,
že (kdyby), za podmínky, že (kdyby) atd.
– ptáme se na ni otázkamami za jaké podmínky? a větou řídící

Př.: Jestliže bude hezky, pojedeme v neděli na výlet.
– otázka: pod jakou podmínkou pojedeme v neděli na výlet
– odpověď: jestliže bude hezky

Další příklady:
Určitě to pro vás uděláme, bude-li to jen trochu možné.
Když teď padne šestka, vyhrál jsi.

!!! Spojka když může VV příslovečnou podmínkou i VV příslovečnou časovou:
VV přísl. podmín. VV přísl. čas.

VV přísl. podmín.– Když přijdeš domů pozdě, budou se rodiče zlobit.

X

VV přísl. čas.– Když přijdeš domů, zavolej mu.

VV příslovečná přípustková
– bývá připojena spojkou ač, ačkoli(v), přestože, třebaže, i když, i kdyby,
hovorově třebas, zastarale byť, ale také spojovacími výrazy přesto, že…,
navzdory tomu, že…, v rozporu s tím, že…, bez ohledu na to, že…
– ptáme se na ni otázkami i přes co? navzdory čemu? i v jakém případě?
a větou řídící

Př.: Ačkoli nebyl už nejmladší, těšil se dobrému zdraví.
– otázka: i přes co se těšil dobrému zdraví
– odpověď: ačkoli nebyl už nejmladší

Další příklady:
Cyklistický výlet se vydařil, přestože počasí nebylo ideální.
I když jsem jí to chtěl vysvětlit, neposlouchala mě.

VV doplňková

• • • • nahrazuje doplněk věty řídící
      • závisí zároveň na podstatném jménu (zájmenu) a na slovese věty řídící
      • bývá připojena spojkami jak, někdy i spojkou že nebo knižním kterak
      • ve VH bývá velmi často sloveso smyslového vnímání (např. vidět, slyšet,
        pozorovat atd.)
      • ptáme se na ni zároveň dvěma otázkami jak? + jaký? a větou řídící

Př.: Z okna sledoval souseda, jak spravuje auto.
– otázka: jak sledoval souseda? jakého souseda sledoval?
– odpověď: jak spravuje díru v plotě / spravujícího auto

Další příklady:
V noci slyšel křečka, jak šramotí v kleci.
Pozoroval supy, jak kroužili nad mrtvým bizonem.
Zaslechl sestru, jak v noci odemykala dveře.
Spatřila ho, kterak se objímal s jinou ženou.