Souvětí souřadné – poměr mezi hlavními větami

Souvětí souřadné - poměr mezi hlavními větami

SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ

– je to spojení dvou nebo více vět hlavních (VH) a neomezeného počtu vět vedlejších
(VV) v jeden větný celek
– věty v souvětí spolu souvisejí obsahově, ale jedna není větným členem věty druhé
(nelze se jednou větou zeptat na druhou)
– VH bývají spojeny spojkami souřadicími nebo mohou být spojeny beze spojek,
pouze odděleny čárkou
– obsahy VH mohou být v různém významovém poměru, např. navzájem se slučují,
vylučují, odporují si, jeden je závažnější než druhý apod.
– v složitějších souvětích mohou být věty hlavní rozvity pomocí VV (na nich mohou
případně záviset další věty)

Významové poměry

1. Poměr slučovací
– obsahy vět jsou významově rovnocenné
– spojovací výrazy: a, i, ani, (a) pak, (a) potom, (a) nakonec, rovněž, též,
ani – ani, jednak – jednak, hned – hned, dílem – dílem, tu – tu,
zčásti – zčásti

Př.: Sbalíme kufry a vyrazíme na letiště.
Nechceme o tom mluvit ani nebudeme podávat informace.
Chlapci přinesli dříví na táborák, děvčala rovněž vyrazila do lesa.
Ani lístek se nepohnul, ani hlásek se neozval.
Hned je smutná, hned je zas veselá.

POZOR!
Před spojkami a, i, ani ve významu slučovacím se čárka nepíše.

2. Poměr stupňovací

– obsah druhé věty je závažnější než obsah věty první, druhá věta stupňuje (zpřesňuje,
zdůrazňuje) obsah věty první
– spojovací výrazy: ba, ba i, ba ani, dokonce (i), nadto, nejen(že) – ale (i),
nejen(že) – nýbrž (i, ani), nejen(že) – ba i, nejen(že) – dokonce i,
nejen(že) – ale také (též)

Př.: Nikomu nic neřekl, ba ani rodičům nic nenaznačil.
Pozvali nás na večeři do restaurace, dokonce už zamluvili i stůl.
Posekal jsem nejen celou zahradu, ale vyplel jsem i kousek záhonu.
Nejenže uměl vždy dobře zpívat, ale byl i dokonalý tanečník.
Nejenže připravili celou hostinu sami, ale postarali se také o výzdobu.

3. Poměr odporovací
– obsahy vět jsou v rozporu, obsah druhé věty omezuje nebo popírá platnost obsahu
věty první
– spojovací výrazy: ale, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, nicméně, ale zato, zato však,
a přitom, a zatím, a přece, a (ale) přesto, jen, jenom, pouze,
sice – ale, jistě – ale přece jen, a (=ale)

Př.: Chystali jsme se jít právě ven, ale začalo pršet.
Ucházela se o místo asistentky, neovládala však žádný cizí jazyk.
Neměl jsi čas, nicméně ses mohl aspoň zeptat.
Nijak mnoho netrénoval, a přesto zvítězil.
Sice máme ještě dost času, měli bychom si už ale zavolat taxi.

POZOR!
Před spojkou a ve významu odporovacím (tj. když si můžeme místo spojky a doplnit
spojku ale) se čárka píše, např. Už svítalo, a (=ale) vesnice ještě spala.

4. Poměr vylučovací
– obsahy vět se navzájem vylučují, buď platí jedna možnost, nebo platí druhá možnost
– spojovací výrazy: nebo, anebo či, jinak, buď – (a)nebo, buď – buď, ať – či

Př.: Budeme o tom jen mluvit, nebo to konečně začneme řešit?
Okamžitě dej tu věc na své místo, jinak se bude dědeček zlobit.
Buď půjdeme večer do kina, nebo si pustíme film doma.

POZOR!
Před spojkami nebo, či se čárka nepíše, jde-li o výčet možností, např. Rád chodí do
lesa nebo se jen tak toulá přírodou.

5. Poměr příčinný/důvodový
– druhá věta objasňuje, proč nastal nebo platí děj věty první, příp. přináší informaci
důležitou pro pochopení obsahu první věty
– spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž, však, přece

Př.: Vrátili jsme se domů, neboť se schylovalo k bouřce.
Prahu znal velmi dobře, vždyť se tam narodil.
Nevzal si dovolenou v zimě, chtěl jet totiž v létě v k moři.

POZOR!
Souřadicí spojku neboť můžeme nahradit podřadicí spojkou protože, ale původí VH
se změní na VV, např. Nebyl jsem ve škole, neboť jsem byl nemocen. (VH) X Nebyl
jsem ve škole, protože jsem byl nemocen. (VV)


6. Poměr důsledkový
– druhá věta vyjadřuje, co je následkem děje věty první nebo jaký závěr vyplývá
z první věty
– spojovací výrazy: (a) proto, (a) tak, (a) tedy, (a) tudíž, takže

Př.: Místní obyvatelé jsou příjemní a milí, a proto se sem turisté vracejí.
Podcenili jsme soupeře, a tudíž jsme nevyhráli.
Uvidíme se zítra, takže si to můžeme dopovědět.

POZOR!
Před spojovacími výrazy v poměru důsledkovém, které obsahují a, se čárka píše,
např. Často nemluvil pravdu, a tak mu už málokdo věřil.

reklama