Útvary národního jazyka

Útvary národního jazyka

ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA

Národní jazyk
Národní jazyk – jazyk, který používají příslušníci téhož národa (např. pro český národ je národním jazykem čeština)
– společný jazyk je jedním z hlavních znaků každého národa
– slouží všem lidem a je výtvorem předchozích generací
– dítě se učí mluvit tímto jazykem přirozeným způsobem od své matky – říkáme
mu proto také jazyk mateřský

NÁRODNÍ JAZYK – čeština

Spisovné útvary národního jazyka:

-spisovná čeština
-hovorová čeština

Nespisovné útvary národního jazyka:

a) podle zeměpisného rozrůznění:

-nářečí(dialekty)
-nadnářečí(interdialekty)

b)podle sociálního rozrůznění 

profesní mluva
-slang
-argot

Spisovný jazyk/spisovná čeština
Je to celonárodně závazný, funkčně nejvyšší a prestižní útvar národního jazyka. Jeho užívání
se řídí jazykovou normou. Užívá se ve všech oblastech oficiálního styku, na úřadech, ve
školách, v médiích, v odborné a převážně také umělecké literatuře.
Jeho mluvené podobě říkáme hovorový jazyk/hovorová čeština a používáme ji v běžné komunikaci
při osobním styku.

Nespisovný jazyk/nespisovná čeština
Nespisovný jazyk se od spisovného odlišuje:
– specifickou slovní zásobou (např. chalan, ogar, synek – chlapec, hoch)
– odlišným tvaroslovím (např. s chlapama – s chlapy, s dětma – s dětmi)
– hláskovými změnami (např. eště – ještě, vohnout – ohnout, huž – už)
– užitím koncovky (např. hezký šaty – hezké šaty)

a) nespisovné útvary národního jazyka podle zeměpisného rozrůznění

Nářečí (dialekty) – se používají pouze na určitém ohraničeném území a dnes mluví
nářečím spíše jen příslušníci starší generace, protože díky působení
médií se nářeční rozdíly v dnešní době stírají.U nás existují nářečí:

            • česká – např. Dej mouku ze mlejna na vozejk.
            • středomoravská/hanácká – např. Dé móku ze mléna na vozék.
            • moravsko-slovenská – např. Daj múku ze mlýna na vozík.
            • slezská/lašská – např. Daj muku ze mlyna na vozik.

MAPKA NÁŘEČNÍCH OBLASTÍ ČESKÉ REPUBLIKY
————————————————————————–

1 – nářečí česká
-1a – severovýchodočeská podskupina
-1b – středočeská podskupina
-1c – jihozápadočeská podskupina
-1d – českomoravská
2 – nářečí středomoravská/hanácká
3 – nářečí moravsko-slovenská
4 – nářečí slezská/lašská
-4a – slezsko-moravská podskupina
-4b – slezsko-polská podskupina
5 – nářečně různorodé oblasti

Nadnářečí (interdialekty) – vznikly stíráním rozdílů mezi jednotlivými nářečními útvary, např. z českých nářečí vznikla obecná čeština, ze středo- moravských nářečí vznikla obecná hanáčtina apod.
Právě obecná čeština je v současné době nejrozšířenějším nespisovným útvarem národního jazyka. Proniká do umělecké literatury a filmu, ale také do médií.

b) nespisovné útvary národního jazyka podle sociálního rozrůznění

Profesní mluva – mluva zaměstnanců určitého oboru, např. lékařství, herectví
(pacoš – pacient, exnul – zemřel, štěk – malá role)

Slang – mluva lidí stejných zájmových skupin, např. studentů
(opáčko – opakování, vízo – vysvědčení, žákajda – žákovská knížka)

Argot – mluva lidí z okraje společnosti, např. zlodějů, vězňů, prostitutek, jejímž cílem
je, aby nezasvěcení nerozuměli, o čem je řeč
(stříkačka – pistole, čórka – krádež, káča – kasa, pokladna)

reklama