Zdroje energie

Zdroje energie

ZDROJE ENERGIE

Člověk je již od počátku svého historického vývoje spojen se zdroji energie.
Nejdříve využíval pouze energii svých svalů, později energii uvolňující se při spalování paliv.
S rozvojem technických zařízení a prostředků dokázal využít energii spojenou s pohybem
zvířat, vody a vzduchu na Zemi, v současné době pak i energii ukrytou v jádrech atomů.
Život člověka bez zdrojů energie je nemyslitelný a přitom její spotřeba stále narůstá.

Zdroje energie můžeme rozdělit na dvě skupiny:

• NEOBNOVITELNÉ (VYČERPATELNÉ) ZDROJE ENERGIE
• OBNOVITELNÉ (NEVYČERPATELNÉ) ZDROJE ENERGIE

NEOBNOVITELNÉ (VYČERPATELNÉ) ZDROJE ENERGIE

Většina současných zdrojů je však neobnovitelná a zásoby jsou konečné. Proto je stále více
nutné věnovat pozornost obnovitelným zdrojům, které navíc většinou nepřinášejí tolik
problémů se životním prostředím.

OBNOVITELNÉ (NEVYČERPATELNÉ) ZDROJE ENERGIE

K tradičním obnovitelným zdrojům energie patří vítr a pohyb vody (energie vodních toků,
vodního přílivu a odlivu).
Největším, i když doposud omezeně využívaným energetickým zdrojem je sluneční záření.
V nejrůznějších zářeních (nejčastěji ve slunečních kolektorech) se zachycuje teplo nebo se
využívá přeměny slunečního záření na elektrický proud ve slunečních bateriích.
Od dávnověku jsou používány jako paliva rostlinné a živočišné produkty (dřevo, sláma,
suchý trus dobytka).
V malé míře se též využívá geotermální energie, ať již je to teplo z horkých vřídel či
z hlubinných vrtů.

BIOPLYN
V současnosti je bioplyn v centru pozornosti především ekologických organizací.
Bioplyn (biogas, naturgas, landfillgas) vzniká vyhníváním látek rostlinného a živočišného
původu bez přístupu vzduchu.
Vzniká nejvíce v zemědělství (uskladnění hnojů, kejd a močůvek) a v odpadovém
hospodářství (skládky a čistírny odpadních vod).

Bioplyn obsahuje:
• 50-65% methanu
• 25-50% oxidu uhličitého
• 0-10% vodní páry
• Dále pak dusík, kyslík, vodík, amoniak a sulfan

Použití bioplynu:
Upravený bioplyn se nejčastěji používá k přímému spalování a výrobě tepla, dále pak
k výrobě elektrické energie.
Může sloužit i v dopravě jako palivo pro automobily. Takto je zatím používán jen ojediněle
např. ve Švédsku, Francii, Švýcarsku a na Islandu.

PALIVO BUDOUCNOSTI – VODÍK
Slibným palivem pro budoucnost se jeví vodík.
Je to nejrozšířenější prvek ve vesmíru a i na Zemi jsou jeho zásoby prakticky nevyčerpatelné.
Vodík je příliš lehký na to, aby se vyskytoval v atmosféře. Tvoří však součást nesmírného
množství chemických sloučenin. Je vázaný i v té nejrozšířenější sloučenině na Zemi – ve
vodě.

Elektrolýzou vody se získává vysoce čistý vodík.
K přímému spalování, např. v osobních automobilech, se však vodík kvůli své výbušnosti ve
směsi se vzduchem nehodí.
Jednodušším řešením je využití vodíku jako paliva v palivových článcích.
To jsou galvanické články, ve kterých vzniká elektrická energie při oxidaci paliva.
Jako palivo se v těchto článcích nejčastěji používá vodík. Je však možné použít i methan,
metanol, svítiplyn, roztok glukózy atd.
Jako oxidační činidlo slouží nejčastěji vzdušný kyslík.

Palivové články se využívají jako zdroje energie především pro notebooky, digitální
fotoaparáty, přenosné vysílače atd.
Stále více se však začínají využívat rovněž jako zdroj energie v dopravních prostředcích.
Problémem využití vodíku jako paliva je energetická náročnost elektrolýzy vody, při které
vodík vzniká.

Reklama
reklama