Alexandr Makedonský

Alexandr Veliký (356 př. n. l. – 323 př. n. l.) byl králem Makedonie. Rozšířil hranice své říše tažením do Persie a do Indie. V době své smrti ovládal většinu tehdejším Řekům známého světa. V podrobených zemích se šířila řecká civilizace, kombinací řeckých a orientálních kultur vzniklo helénistické umění. Na Alexandrovu výchovu měl vliv Aristoteles, který v něm probudil obdiv k řecké kultuře a zájem o filosofii, matematiku, umění a přírodní vědy. (na obr. Alexandrova busta v Britském muzeu v Londýně) V roce 336 př. n. l. nastoupil dvacetiletý Alexandr po svém otci Filipovi II. na makedonský trůn. Nejdříve si musel zajistit uznání svého nástupnictví. V Řecku totiž sílily snahy od Makedonie se odtrhnout. Alexandr na vzpouru zareagoval přesunem vojska k nejodbojnějšímu městu – Thébám. Město bylo poraženo a fakticky přestalo existovat. Ostatní řecké obce po porážce Théb raději kapitulovaly. 

Alexandr kromě obyvatel Théb Řeky nepotrestal, neboť je potřeboval jako spojence do připravovaného tažení proti perské říši. které vládl Dareios III. Tažení proti perské říši začalo roku 334 př. n. l., když Alexandrovo vojsko s 35 000 muži vstoupilo na území Malé Asie. K prvnímu většímu střetnutí mezi Makedonci a Peršany došlo v bitvě u řeky Gráník. 40 000 perských mužů zaujalo výhodnou pozici, Makedonci nečekaně zvolili přímý útok a nakonec dosáhli vítězství. Poté se většina maloasijských měst Makedoncům vzdala. Makedonské vojsko snadno postupovalo podél pobřeží Malé Asie. Koncem roku 334 př. n. l. se Alexandr vydal od jižního pobřeží na sever – do vnitrozemí. Ve městě Gordion se podle legendy Alexandr pokusil rozvázat mytický gordický uzel, o kterém se vyprávělo, že kdo ho rozváže, stane se vládcem Asie. Nakonec však ztratil trpělivost a uzel rozsekl svým mečem. V listopadu roku 333 př. n. l. došlo ke střetnutí u města Issos. Perský král věřil, že Alexandra snadno porazí, ale průběh bitvy se začal otáčet. Dareios propadl panice a z bojiště uprchl. Když Peršané viděli svého vojevůdce ustoupit, přestali bojovat. Dareios tedy sám rozhodl o výsledku boje. Po bitvě Alexandr založil první asijské město, které pojmenoval podle sebe Alexandretta (dnešní Iskenderun). Po vítězství u Issu Alexandr táhl dále na jih. V zimě 332/331 př. n. l. vstoupil do Egypta. Podle antických pramenů byli Makedonci místními lidmi oslavováni jako osvoboditelé od perské nadvlády. Aby si Egypťany naklonil, přenechal jim Alexandr většinu správních funkcí v zemi. Při ústí Nilu založil město Alexandria. Po obsazení Egypta Alexandr pokračoval v tažení proti Persii, zvítězil ve střetnutí u Gaugamél, kde bylo zcela zničeno vojsko krále Dáreia a Alexandrovi již nic nestálo v cestě na Babylon. Ištařinou bránou vkročil do města a nechal se prohlásit „králem Asie“, potom se vydal dále na východ, aby si ve vnitrozemí podmanil ostatní centra perské říše. 

Dobyl i hlavní město Persepolis, podmanil si území na jihovýchodním pobřeží Kaspického moře, odtud táhl na jih, ale zatím upustil od původního plánu dojít až do Indie. Alexandr se oženil s Róxanou, dcerou jednoho z místních vládců. Manželství bylo chápáno jako politická nezbytnost, která měla přispět k lepšímu přijetí Alexandrovy nadvlády místními obyvateli. Svazek s barbarkou se příliš nelíbil Makedoncům, kteří neradi viděli Alexandrovu přístupnost k místním kulturním odlišnostem. Odmítali také přijmout Alexandrův pokus zavést perský zvyk, podle kterého se každý před králem musel uklonit, pokleknout a položit svůj obličej na zem. Makedonci a Řekové odmítali takový projev podřízenosti, který oni sami praktikovali pouze v chrámech na znamení úcty ke svým bohům. Mnozí význační vojáci a makedonští šlechtici byli otevřeně nespokojení a Alexandr nechal řadu těchto jedinců popravit kvůli podezření ze spiknutí. V roce 327 př. n. l. Alexandr zahájil tažení do Indie. Přešel pohoří Hindúkuš, za rok dosáhl Pandžábu a v létě 325 př. n. l. ústí řeky Indus. Vzpoura vojska ale Alexandra donutila předčasně tažení ukončit. V roce 323 př. n. l. se tedy vrátil zpět do Babylonu a začal zde plánovat novou válku, jejímž cílem mělo být ovládnutí Arábie při pobřeží Perského zálivu a Rudého moře. Alexandr prý hodlal napadnout také Kartágo, Sicílii a Itálii. Smělé plány překazila jeho smrt. 323 př. n. l. Alexandr v Babyloně zemřel. Bylo mu 33 let. Neměl žádného legitimního následníka, svého nástupce jednoznačně neurčil, a tak si jeho rozsáhlou říši rozdělili mezi sebe jeho generálové. 

Zajímavost: Mladý Alexandr prý zkrotil koně Bukefala, kterého se báli i dospělí muži. Poznal, že kůň má strach z vlastního stínu. Bukefalos ho provázel i při tažení do Indie, Alexandr po něm pojmenoval jedno z měst – Bukefala.

Rozsah říše Alexandra Velikého